Článek
. Všechno bylo připravené, hosté pomalu přicházeli a děti se smály a běhaly po zahradě.
Oslava probíhala skvěle, dokud se nestalo něco, co nikdo nečekal.
Zrovna jsme se chystali rozkrojit dort, když se ozval podivný zvuk. Nejprve jsem si myslel(a), že to je jen bouchnutí balónku, ale vzápětí se zvedl vítr a obloha potemněla, i když předtím bylo krásně slunečno. Najednou zazvonil zvonek. Otevřela jsem dveře a tam stál muž v podivném obleku, kterého jsem nikdy předtím neviděl(a). V ruce držel balíček. „Tohle je pro oslavence,“ řekl tajemným hlasem a podal mi krabici.
Když jsem se otočil(a), muž byl pryč. Cítila jsem zvláštní napětí. Děti si dál hrály a nic si nevšimly, ale dospělí si začali vyměňovat znepokojené pohledy. Opatrně jsem krabici otevřel(a). Uvnitř byl starý medvídek a dopis se slovy: „Šťastné narozeniny! Nikdy nezapomenu. P. S. Brzy se uvidíme.“
Srdce mi začalo prudce bít. Nikdo z přítomných netušil, kdo mohl dárek poslat. Jméno odesílatele nebylo uvedeno. Byla to náhoda? Nebo si s námi někdo hrál? A co znamenala ta poslední věta?
Celý den jsem se snažil(a) na to nemyslet, ale pocit neklidu mě neopustil. Oslava pokračovala, děti si užívaly, ale já měl(a) dojem, že nás někdo sleduje. A když jsem večer uklízel(a) zahradu, našel(a) jsem na stole další papírek: „Byl(a) jsi skvělý(á) hostitel(ka). Brzy se ozvu…“
V tu chvíli mi došlo, že tohle nebyl obyčejný den. Něco se právě začalo…
