Článek
Opatrně jsem ji otevřela a mezi starými fotografiemi a dopisy jsem našla tlustý kožený zápisník. Jakmile jsem ho vzala do rukou, cítila jsem, že držím něco výjimečného.
Deník patřil mé babičce Anně a byl psán elegantním rukopisem. První stránky obsahovaly běžné denní záznamy, popisy počasí, recepty a drobné úvahy. Ale čím více jsem četla, tím jasnější mi bylo, že se zde ukrývá něco mnohem hlubšího.
Jedna kapitola mě zcela ohromila. Babička psala o muži jménem Viktor, o němž jsem nikdy předtím neslyšela. Popisovala ho s něhou, mluvila o tajných schůzkách a nekonečné lásce. Nebyl to však můj dědeček. Srdce se mi rozbušilo – kdo byl Viktor a proč o něm babička nikdy nemluvila?
Z dalších zápisů jsem se dozvěděla, že babička a Viktor se poznali během druhé světové války. Byli do sebe bláznivě zamilovaní, ale osud jim nepřál. Viktor byl nucen odejít do exilu a babička zůstala sama. Rodina na ni naléhala, aby se vdala za někoho jiného, někoho, kdo jí mohl zajistit stabilitu. A tak si vzala mého dědečka.
Zápisky ale odhalovaly ještě hlubší tajemství. Babička a Viktor spolu měli dítě, o němž nikdo nevěděl. Holčičku, kterou musela dát k adopci, protože v tehdejší době by nemanželské dítě znamenalo obrovský skandál. Mé ruce se třásly, když jsem obracela další stránky a četla o babiččině nekonečné bolesti. Nikdy nezapomněla, nikdy nepřestala litovat.
Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě zjistila. Znamenalo to, že někde tam venku mám příbuzné, o kterých jsem neměla ani tušení? Možná mám tetu nebo strýce, kteří o naší rodině nikdy neslyšeli. Rozhodla jsem se, že musím zjistit pravdu. Hledání začalo… a já netušila, kam mě zavede.
Deník mé babičky změnil všechno, co jsem si myslela o našem rodinném příběhu. Ukázal mi, že láska, oběť a tajemství jsou někdy silnější, než si dokážeme představit.
