Článek
Byla to zpráva. Zpráva od mého bratra.
Jenže můj bratr zemřel před deseti lety.
Ruce se mi roztřásly, když jsem si přečetla krátký text:
„Jsem tady. Musíme si promluvit.“
Srdce mi bušilo tak hlasitě, že jsem téměř neslyšela vlastní myšlenky. Nedokázala jsem se nadechnout. Byla to nějaká chyba? Někdo si ze mě dělá krutý vtip? Nebo… ne. To přece není možné.
Podívala jsem se na kontakt. Bylo tam jeho jméno. Jeho fotka. Dokonce i poslední konverzace, kterou jsme spolu vedli… před deseti lety. Dva dny před tím, než zemřel.
Nemohla jsem si pomoct a odpověděla jsem.
„Kdo jsi?“
Tři tečky naznačující, že dotyčný píše odpověď, se okamžitě objevily. Připadalo mi to jako věčnost, než se na obrazovce objevil další text.
„Ty víš, kdo jsem.“
Pocítila jsem mrazení po celém těle. Tohle nebylo normální. Tohle nebylo možné.
Vzpomněla jsem si na den, kdy zemřel. Byla to tragická nehoda. Autonehoda v dešti. Policie mi řekla, že byl na místě mrtvý. Žádná šance na přežití. Ale co když…
Ne. Nemohla jsem si dávat falešné naděje.
Zhluboka jsem se nadechla a napsala další zprávu.
„To není možné. Jsi mrtvý.“
Opět se objevily tři tečky. A pak odpověď, která mi podlomila nohy.
„Potřebuju tvoji pomoc. Jsem tady, ale něco je špatně.“
Než jsem se stačila nadechnout, přišla další zpráva. Tentokrát jen souřadnice.
Můj žaludek se sevřel. Co se to sakra děje?
Měla jsem dvě možnosti. Ignorovat to a přesvědčit se, že jde o nějaký špatný vtip… nebo se tam podívat.
Samozřejmě, že jsem se rozhodla pro tu horší možnost.
Když jsem zadala souřadnice do navigace, ukázalo se mi opuštěné místo na kraji města. Místo, kde kdysi stála stará chatka, kde jsme s bratrem jako děti trávili léta. Už dávno byla stržená.
Jela jsem tam.
Byla temná noc, jen měsíc osvětloval cestu. Když jsem dorazila na místo, cítila jsem něco zvláštního. Jako by vzduch vibroval.
A pak jsem ho uviděla.
Můj bratr stál kousek ode mě. Byl tam. Nebo aspoň něco, co vypadalo jako on.
„Pomoz mi,“ zašeptal.
Chtěla jsem vykřiknout, ale hlas se mi zadrhl v krku. Udělala jsem krok k němu, ale pak jsem si všimla něčeho podivného. Jeho oči… byly prázdné.
Tohle nebyl můj bratr.
Co jsem viděla tu noc, mi změnilo život. Už nikdy nebudu stejná.
Ale co se vlastně stalo?
To bych si přála vědět i já.
