Článek
Nikdo z nás však netušil, že se z obyčejného výletu stane noční můra, na kterou nikdy nezapomeneme.
Vyrazili jsme brzy ráno, plní nadšení a očekávání. Auto bylo nabalené a my jsme se těšili na týden plný turistiky a rodinných večerů u krbu. Cesta ubíhala hladce a děti si na zadních sedačkách zpívaly obľíbené písničky. Všechno se zdálo dokonalé – až do okamžiku, kdy jsme se ocitli na odlehlé horské silnici.
Začalo se stmívat a my jsme si uvĞdomili, že signál v mobilních telefonech zmizel. Silnice se klikatila lesem a najednou jsme spatřili varovné značky upozorňující na možný sesuv půdy. V tu chvíli jsme si všimli, že se obloha zatáhla a začalo hustě pršet. Pokračovali jsme opatrně dál, ale silnice byla čím dál horší.
Pak se to stalo.
Najednou se přímo před námi zřítíl kus svahu a obrovské kameny zablokovaly cestu. Prudce jsme zabrzdili. Auto se začalo smýkat po mokré silnici a já si v tu chvíli myslel, že je konec. Nakonec jsme se zastavili těsně před propastí. Děti plakaly, moje manželka se třásla strachy a já se snažil udržet klid.
Nezbylo nic jiného než vystoupit a zjistit, co dělat dál. Před námi byl zavalený horský prũsmyk a za námi těžké mraky přinášely další přívaly deště. Mobilní telefony byly k ničemu – žádný signál, žádná šance zavolat o pomoc. Byli jsme uvěznění uprostřed divočiny.
Rozhodli jsme se vyčkat v autě a doufat, že dešť poleví. Ale hodiny ubíhaly a situace se nijak nezlepšovala. Začalo se ochlazovat a my jsme měli čím dál větší obavy. Nakonec jsme se rozhodli, že zkusíme najít pomoc. Vzali jsme si batohy, baterky a vyrazili po silnici zpět doufajíce, že narazíme na nějaké lidi nebo chaty.
Po hodině chůze jsme zahlédli slabé světlo mezi stromy. S nadějí jsme se k němu vydali. Byla to stará horská chata. Dveře se samy otevřely, když jsme na ně zaklepali. Uvnitř byl neuvěřitelný nepořádek, jako by ji někdo opustil ve spěchu. Na stole ležely zápisky v jazyce, který jsme nepoznávali, a v rohu stál zapnutý generátor.
A pak jsme uslyšeli kroky venku…
Srdce nám bušilo jako o život. Rychle jsme zhasli baterky a přikrčili se. Kroky se přibližovaly a někdo začal lomcovat klikou dveří. Napětí dosahovalo vrcholu, když se dveře pomalu otevřely a do chaty vstoupila postava v nepromokavé bundě.
„Co tady děláte?“ zeptal se hlubokým hlasem.
Byl to lesní strážce, který nás varoval, že jsme v nebezpečné oblasti, kde sesuvy půdy nejsou neobvyklé. Vysvětlili jsme mu naši situaci a on nám nabídl, že nás odvede do bezpečí. Po několika hodinách náročné cesty jsme dorazili do horské stanice, kde jsme mohli přenocovat a konečně se cítit v bezpečí.
Tato dovolená se stala zážitkem, který bychom si nikdy nepředstavili. Co mělo být poklidným rodinným výletem, se změnilo v napínavý boj o přežití. Od té doby už si vždy dvakrát rozmyslíme, kudy budeme cestovat a jak se připravíme na nečekané situace.
