Článek
Možná to bylo i tím, že jsme na nějaký čas na sever Jadranu zanevřeli a jezdili jsme více na jih - do Kalábrie a na nádhernou Sicílii.
Jih Itálie je o dost chudší než sever, a ani tomu úklidu veřejného prostranství tam zrovna moc nedají. Proto nás také poměrně překvapilo nádherné průzračné moře v těchto jižních regionech.
Každý rok jsme alespoň jednou o prázdninách stejně zavítali i někam na severní Jadran. Se znečištěním, tedy alespoň nějakým markantním, jsme se ale již nesetkávali… až do letošní sezóny.
Již v červnu jsme vyrazili na chorvatský Vir. Voda teplá a čistá. Třetí den jsme se na ostrůvku již nudili a vydali jsme se na výlet (i s koupáním) do nedalekého Zadaru. To jsme ale netušili, co nás tam v moři čeká. Kolem skákacího hradu pro děti všude pěna, a v ní kousky toaletního papíru, sem tam zbytky exkrementů, vše středně zapáchající. Dítka to nijak neřešila, jejich rodiče evidentně také ne a všichni tam vesele mezi bobky skotačili. Objeli jsme tedy raději Zadar na koloběžkách a vrátili se zpět na Vir. Zbytek dovolené jsem s hrůzou očekávala, kdy bobky dorazí těch pár kilometrů i tam. Naštěstí je ryby sežraly asi někde cestou, nebo šly proudy na opačnou stranu.
Teď, koncem července, jsme se vydali opět na severní Jadran a z opatrnosti už ne do Chorvatska, ale do Itálie, a raději opět na ostrov. Na Isola Albarella jezdíme také celkem pravidelně. Na poměry severní Itálie tam není až tak mnoho turistů a dají se tam i najít poměrně opuštěná místa (tedy mimo víkendy).
První tři dny krása. Čtvrtý den přinesl příliv naše staré známé fekální kámoše ze Zadaru. Bobky, mořem rozmělněné na slizkou smrdutou kaši, úplně pokryly dříve nádhernou pláž.
Nejsme zrovna nějaké velké citlivky, a řasy, chaluhy, vodní trávu, medúzy, to všechno sneseme, ale abychom se slunili vedle smrduté fekální kaše, to fakt odmítáme. Zkušenost i fotka jsou z dnešního dne.
Zítra dopoledne to tedy jistí bazén a děti na tabletech (jako v Praze) a uvidíme co dál. Samozřejmě, kvůli moři tady jsme.
Trochu jsem pátrala po okolí a ptala se. Všude jsou tu nové čističky vybudované s dotacemi EU v posledních letech. Znečištění prý pochází z lodí.
Popravdě tomu ale moc nevěřím. Vzhledem k rozsahu znečištění by muselo jít o velké zaoceánské lodě s tisíci lidmi na palubě, a ty asi podléhají kontrolám, navíc by odpad nevypouštěly blízko pobřeží, ale spíše na širém moři, možná i mimo uzoučký Jadran.
Jde tedy spíše o problém, o kterém se poslední dobou hodně mluví. Turistů všude extrémně přibývá, jak přibývá obecně lidí na planetě a jak se zvedá životní úroveň v lidnatých zemích Asie, kde už si mohou dovolit cestovat i obrovské masy těch chudších.
Obce na severním Jadranu mají sice nové čističky, které skvěle fungují 9 měsíců v roce, ale pak na zbylé 3 měsíce naroste populace na desetinásobek, a tak nezbývá než upustit z přetížené čističky tuny bobků do moře.
Kdo ví, možná je to i jeden ze způsobů, jak turisty zredukovat. V našem případě to nejspíše zabere, jen ta ekologie dostává na frak. To je potom málo platné, že si v Itálii zavedli solární popelnice s displejem na čip.
