Článek
Jak velkou chybou bylo bezmezně důvěřovat lékařům se na vlastní kůži přesvědčila moje kamarádka Petra.
Začátkem léta 2021 si ve svých 38 letech nahmatala malou bulku v pravém prsu.
S obrovskými obavami se hned objednala na vyšetření do jednoho z nejzavedenějších mama center v Praze.
Obavy byly na místě, protože Petřina matka zemřela na rakovinu prsu ve svých 59 letech.
Jaká byla její úleva, když samotná primářka po sonografii konstatovala, že se jedná o neškodný útvar způsobený hormonálními změnami. Kontrola za půl roku. Slavilo se.
Bulka občas trošku bolela, ale nic hrozného. Za půl roku kontrola opět ve stejném mama centru, ale tentokrát s jinou lékařkou. Opět jen sonografie, a opět skvělý závěr: „Není se čeho obávat.“ Kontrola za půl roku.
V létě 2022 kontrola opět ve stejném mama centru. Závěr po sonu: „Vypadá to dobře.“
Když se Petra vrátila do auta po této kontrole, tak ji její přítel poslal zpět do ordinace, ať požádá o odstranění bulky čistě z prevence.
Paní doktorka souhlasila, ale řekla, že první se musí udělat biopsie. Když se jí Petra ptala proč, když je vše v pořádku, tak dostala neuvěřitelnou odpověď, že přece ona nemá bioptické oči…
Aha, a proč se tedy biopsie neudělala už před rokem? Ani před půlrokem? Když byla jasná rodinná anamnéza. „To se tak nedělá, že by se všichni posílali na biopsie…“ dozvěděla se.
Biopsie dopadla špatně. Invazivní lob. Ca. prsu.
Kvůli typu nádoru a jeho pokročilosti odstranili Petře celé pravé prso a spádové uzliny.
Metastázy byly pak potvrzeny i v těch uzlinách.
Výhradně chybou lékařů měl nádor více jak rok času v klidu „pracovat“ na své seberealizaci.
Petře byla doporučena intenzivní radioterapie. Když se naivně zeptala, jak to záření rozpozná její zdravé buňky od těch nemocných, tak se radiolog je pousmál… Samozřejmě nijak. Léčba spočívá v podstatě v postupném seškvaření celé rizikové oblasti hrudní a klíční kosti.
Váhala, ale šla do toho. Hlavně kvůli svým 4 dětem, z nichž nejmladšímu byly tehdy 4 roky.
Nyní je Petra na hormonální léčbě a rozhodně nemá vyhráno.
Ptala jsem se jí, zda-li kliniku zažaluje. Ještě neměla sílu o tom přemýšlet. Když člověk neví, co bude zítra, nechce se mu moc spoléhat na české soudy, které se táhnou roky a mívají velice nejistý výsledek.
Kvůli sobě i svým dětem, by to ale asi měla zkusit. A také pro výstrahu všem ostatním. Takže kdyby tu byl advokát ochotný se toho zhostit…
Pokud jde o vaše zdraví, tak se na lékaře určitě bezmezně nespoléhejte, protože oni jednak nemají bioptické oči a hlavně za vás na ozařování fakt nepůjdou.
A ani nikam jinam.
