Článek
Světový den divoké přírody vyhlásila Organizace spojených národů, abychom mohli oslavovat všechna volně žijící zvířata a rostliny na světě a jejich přínos pro náš život a zdraví planety.
Třetího března 1973, před padesáti lety, byla v americkém Washingtonu sjednána Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, známá jako CITES. Rok 2023 je tak zároveň oslavou padesátiletého výročí přijetí této úmluvy, jejímž cílem je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení kvůli nadměrnému využívání živočichů a rostlin pro komerční účely. Úmluva reguluje zejména obchod s exempláři ohrožených druhů získaných z volné přírody, kontroluje však i obchod s živočichy odchovanými v zajetí nebo člověkem vypěstovanými rostlinami druhů, které jsou v přírodě ohroženy.
Populace obratlovců klesly průměrně o dvě třetiny
Divoké přírody ovšem každým rokem ubývá, což dokazuje například loňská analýza World Wildlife Fund. Podle zprávy Living Planet Report 2022 zaznamenaly sledované populace obratlovců (savců, ptáků, obojživelníků, plazů a ryb) od roku 1970 v průměru ničivý pokles o 69 %. Nejhůře dopadly populace v Jižní Americe a Karibiku, kde došlo k průměrnému poklesu o 94 %. Celosvětově byly neúměrně zasaženy také sladkovodní druhy, jejichž počet se snížil v průměru o 83 %.
Zpráva uvádí několik klíčových faktorů, které způsobují úbytek biologické rozmanitosti, a vyzývá také politiky k transformaci jednotlivých národních ekonomik tak, aby byly přírodní zdroje náležitě chráněny. Vzhledem k tomu, že úbytek biologické rozmanitosti a změna klimatu mají mnoho společných příčin, mohou opatření, která změní produkci a spotřebu potravin, rychle sníží emise skleníkových plynů a investují do ochrany přírody, zmírnit hned dvě krize najednou.
Biodiverzitu ohrožuje i klimatická krize
Úbytek biologické rozmanitosti jde totiž ruku v ruce s klimatickou krizí. Tyto dva environmentální problémy naší generace jsou zaviněny člověkem a je nutné se k nim postavit čelem a začít je řešit, dokud máme ještě šanci své škody napravit. Změny klimatu a extrémní projevy počasí již začaly ovlivňovat člověka i přírodu po celém světě. Změna klimatu navíc zhoršuje další hrozby, jako je například ničení přírodních stanovišť. Od zmenšujícího se životního prostředí ledního medvěda po zvýšený nedostatek vody, který je příčinou konfliktů mezi lidmi a divokými zvířaty, budou tyto změny v příštích letech ještě výraznější.
Ačkoliv zpráva WWF přináší poměrně depresivní čísla, v poslední době nám alespoň v oblasti biologické rozmanitosti svitla naděje. Zástupci jednotlivých zemí světa se v prosinci sešli na 15. konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD COP15), která měla za cíl změnit směr v zájmu lidstva a planety a přijmout globální rámec pro ochranu přírody a biologické rozmanitosti. Po více než čtyřech letech jednání a opakovaných odkladech kvůli pandemii covid-19 se podařilo sjednat dohodu, kterou přijalo více než 200 států světa. Tato dohoda má ochránit do roku 30 % veškeré souše a oceánů a do roku 2050 nasměrovat lidstvo k fungování v souladu s přírodou.
Přestože je dohoda označovaná jako průlomová, obsahuje řadu otazníků a zmírnění původních cílů. COP15 sice přináší v mnoha ohledech zásadní změny v globální ochraně biodiverzity, ale stále zůstávají pochybnosti, zda jsou dohodnuté nástroje, včetně těch finančních, které výsledná dohoda obsahuje, dostatečné pro zastavení masového vymírání druhů na naší planetě. Dohoda navíc není právně závazná a zkušenosti z klimatických COPů jasně ukazují, že slova a sliby jsou jedna věc, ale realita a skutečné naplňování dohodnutých cílů v praxi věc druhá. Záchrana přírodní rozmanitosti naší planety tak z velké míry závisí na rychlosti implementace dohody a vůli především vyspělých států mobilizovat dostatečné zdroje, bez kterých se dohoda nemá šanci naplnit. Je nutné, aby státy promítly dohodu do ambiciózních národních plánů a politik v oblasti biologické rozmanitosti tak, aby byly v souladu s globálním cílem zvrátit úbytek biologické rozmanitosti do roku 2030. To se týká i EU a Česka, zatím totiž v ochraně své unikátní přírody žalostně selhávají.
Dvě konference, dva různé výsledky
Zatímco konference o biologické rozmanitosti přinesla relativní úspěch, klimatická konference v listopadu minulého roku už tak úspěšná nebyla. COP27 v Egyptě sice přinesl historický průlom v otázce klimatické spravedlnosti, když svět souhlasil se zřízením fondu pro financování klimatických škod v nejzranitelnějších částech světa. Avšak, když přišlo na snižování emisí, výsledek COP27 zklamal, protože text závěrečné deklarace se stále nezabývá hlavní příčinou klimatické krize - fosilními palivy. Ačkoli EU oznámila zvýšení svých cílů, neexistující silná mezinárodní dohoda v oblasti útlumu fosilních paliv zdůrazňuje nutnost, aby jednotlivé státy samy dostály ambiciózním cílům.
Je třeba rychle a koordinovaně jednat, pokud chceme zachránit divokou přírodu a zabránit klimatickému kolapsu. Vlády musí spolupracovat na vytvoření a prosazení účinných zákonů, které zajistí ochranu divokých ekosystémů a snížení emisí skleníkových plynů. Současně je na nás všech, abychom jednali s odpovědností a snažili se omezit svůj dopad na přírodu a klima. Zachování divoké přírody není pouze otázkou estetiky a etiky, ale také našeho přežití jako druhu.
Šimon Hauser, mediální koordinátor Greenpeace ČR.
