Kauza elektrárny Chvaletice: přestane vypouštět tolik rtuti, nebo se zavře?

Výjimku elektrárně Chvaletice zrušil před Vánoci Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, plné znění rozsudku ale zveřejnil až nyní. Ve všech bodech dal za pravdu ekologickým organizacím, které dlouhodobě upozorňovaly, že úleva ze zákona je nezákonná.

Stávající emisní limity pro velké znečišťovatele byly na půdě EU schválené v roce 2017 s tím, že provozovatelé měli čtyři roky do 17. srpna 2021, aby se na ně připravili. Pokud by to z nějakého dobrého důvodu nezvládli, dostali možnost požádat si o výjimku, aby emisní limity nemuseli plnit po nějakou nezbytně dlouhou dobu, nebo aby nemuseli investovat do drahých technologií, když plánují ukončit provoz či přejít na jinou technologii. Výjimku je ale možné podle zákona získat pouze v případě, že provozovatel jednoznačně prokáže, že cena investice by byla nepřiměřeně vysoká oproti jejím přínosům.

Cíl nové legislativy je zřejmý - v zájmu životního prostředí a zdraví lidí snížit množství škodlivých a jedovatých látek, které velcí znečišťovatelé vypouštějí do ovzduší. Nová legislativa proto například začala řešit emise toxické a vysoce nebezpečné rtuti, pro niž předtím nikdy žádné limity neplatily, a zavedla povinnost měřit množství vypouštěné rtuti kontinuálně a ne jen jednou za rok.

V českém prostředí nepotřebovalo výjimku z emisního limitu pro žádnou ze znečišťujících látek 92 ze 110 velkých spalovacích zařízení, která pod novou legislativu spadají. Zbývajících 18 znečišťovatelů si zažádalo o výjimku. Ekologické organizace Greenpeace, Hnutí DUHA a expertní skupina Frank Bold se účastnily téměř všech řízení o výjimkách. V mnohých případech se díky tomu podařilo výjimky zkrátit, zpřísnit závazné harmonogramy pro snižování emisí, zajistit přezkum udělených výjimek či stanovit stropy pro celkové množství vypouštěných škodlivin.

Elektrárna Chvaletice si o výjimku zažádala na konci roku 2018, konkrétně chtěla úlevu pro emise rtuti a oxidů dusíku na 8 let, tedy do roku 2029. My jsme se do řízení o výjimce - stejně jako u jiných elektráren - zapojili a namítali jsme kromě jiného, že je výjimka příliš rozsáhlá a dlouhá a že kvůli tomu není v souladu se zákonem. Proti výjimce se postavilo i několik okolních obcí včetně krajského města Pardubic.

Provozovatel elektrárny - společnost Sev.en Energy AG miliardáře Pavla Tykače - například v žádosti napsal, že pro snížení emisí nebude šest let dělat nic, pak bude rok analyzovat trh a přemýšlet o řešení a pak až osmý rok trvání výjimky nainstaluje filtry na zachytávání škodlivin a sníží emise.

Požadoval také, aby mohl do ovzduší vypouštět až čtyřnásobné množství rtuti, než jaké by povoloval emisní limit. Jen pro úplnost - rtuť je vysoce nebezpečná látka, která se z životního prostředí nikam neztrácí a hromadí se v něm. Putuje potravním řetězcem a dostává se až do lidského těla, kde způsobuje zdravotní problémy, například poškození nervové soustavy dětí. Největším zdrojem znečištění rtutí jsou právě uhelné elektrárny.

Řízení o výjimce pod taktovkou úředníků Pardubického krajského úřadu byla fraška. Přesto i pardubickým úředníkům připadala žádost o výjimku až moc troufalá, a proto udělili elektrárně výjimku pro rtuť zkrácenou na šest let. To by ovšem zmamenalo, že by elektrárna do ovzduší vypustila až 1234 kilogramů rtuti a až 1157 tun oxidů dusíku nad limit. Odvolali jsme se a ministerstvo životního prostředí výjimku zrušilo pro nezákonnost. „Provozovatel si zejména u rtuti ponechal až zbytečně dlouhou dobu na vyhodnocování stávajícího stavu a plánovaných opatření,“ vysvětlovalo svůj krok ministerstvo.

Pak se ukázalo, že pardubičtí úředníci jsou ve vztahu k elektrárně podjatí a že by o elektrárně neměli rozhodovat, případ se tak stěhoval do Olomouckého kraje.

Místo toho, aby provozovatel vyvíjel úsilí ve snižování emisí, raději věnoval čas, kapacitu a finance greenwashingové PR kampani plné argumentačních faulů, která bagatelizovala vliv emisí z elektrárny na životní prostředí a snažila se vytvořit dojem, že znečišťovatel se snaží, do snížení emisí investuje a výjimku si zaslouží a dokonce na ni má nárok.

Provozovatel například v komunikaci dodnes zdůrazňuje, že plní emisní limity u naprosté většiny škodlivin - u 22 z 24. To je ovšem asi taková argumentace, jako kdyby se školák vymlouval, že v naprosté většině předmětů má známky v pořádku a propadá jen ze dvou. Pokud chce firma i nadále provozovat elektrárnu Chvaletice, musí plnit limity u všech polutantů. Navíc se provozovatel v komunikaci úmyslně zaměřil na škodliviny, u nichž věděl, že limity splní. Mnohokrát třeba opakoval argument, že emise oxidů síry snížila elektrárna o 97 %.

Přestože i podjatí úředníci z Pardubic byli ochotní schválit výjimku pro Chvaletice pro rtuť jen na šest let, provozovatel u krajského úřadu Olomouckého kraje opět žádal pro oxidy dusíku i pro rtuť o úlevu na celých osm let. Přístup Olomouckého krajského úřadu byl v řízení profesionálnější, přesto byl výsledek téměř stejný - udělena byla výjimka na šest let pro rtuť a na osm let pro oxidy dusíku. Opět jsme se odvolali a ministerstvo životního prostředí výjimku i napodruhé zrušilo pro nezákonnost.

V tuto chvíli už provozovatel dostal dva výrazné signály, že jím požadovaná výjimka je přehnaná a nezákonná, a zároveň se už blížil deadline, do kterého měly elektrárny začít limity plnit nebo do kterého si měly zajistit pravomocnou výjimku. Přesto se provozovatel rozhodl pro nezodpovědný a riskantní postup a o výjimku požádal i potřetí a parametry žádosti nechal téměř stejné.

Tentokrát ovšem upravil svou strategii a v žádosti uvedl, že pokud výjimku získá, sníží objem výroby, aby celkové množství vypuštěných škodlivin bylo menší. Namítali jsme, že jde jen o nezávazný slib a že nic nedonutí provozovatele ho skutečně splnit. Přesto na tuto hru přistoupil nejen Olomoucký úřad, který výjimku zkrátil u obou škodlivin na šest let a opět ji udělil, ale tentokrát i Ministerstvo životního prostředí, které výjimku potvrdilo. Měli jsme pravdu - provozovatel nejenže objem výroby nesnížil, jak slíbil, ale v současnosti kvůli ruské agresi na Ukrajině pokořil rekord a ještě se tím chlubí.

Ještě před energetickou krizí a ruským útokem na Ukrajinu podaly ekologické organizace na udělenou výjimku žalobu. Ze stejných důvodů, kvůli kterým se dříve odvolávaly k ministerstvu. Krajský soud v Ostravě rozhodl až nečekaně rychle a výjimku zrušil pro nezákonnost. Provozovatel i ministerstvo životního prostředí podali proti rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu státnímu soudu a ten vrátil celou věc krajskému soudu k dalšímu projednání s tím, že se jí měl zabývat detailněji a zevrubněji.

Majitel elektrárny Chvaletice - miliardář Pavel Tykač - následně tvrdil, že výjimka z emisních limitů je v podstatě nároková věc a že s ním Nejvyšší správní soud souhlasí, ale není to pravda. Podle verdiktu Nejvyššího správního soudu se naopak musí výjimky vykládat restriktivně. A Krajský soud v Ostravě ještě tentýž měsíc - v červnu 2022 - přiznal žalobě odkladný účinek, kterým výjimku pro Chvaletice zneplatnil do vydání finálního verdiktu. V něm jasně napsal, že „podle zákona o integrované prevenci (§ 14 odst. 5) není na emisní výjimku nárok“.

Soud k tomu napsal: „Tím, že provozovatel zvolil cestu výjimky z emisních limitů stanovených v závěrech o BAT, vystavil se možnému riziku, že výjimka udělena nebude a provozovatel bude muset v určitém (pravděpodobně krátkém) časovém horizontu splnit předpoklady evropské legislativy. Provozovatel se pohybuje v tržní ekonomice, proto by za těchto okolností neměl mít výhodnější podmínky oproti ostatním provozovatelům spalovacích zařízení, kteří se vydali cestou snižování emisí na požadovanou úroveň za účelem ekologičtějšího provozu. Je nutné mít na paměti, že ochrana životního prostředí je zde hlavním cílem.“

Na základě soudního rozhodnutí spustil Pardubický kraj v červnu loňského roku řízení, na jehož konci by měl upravit integrované povolení pro elektrárnu tak, aby v něm byly vepsány nové, přísnější limity. Toto řízení se táhne dodnes, přestože podle zákona se měly emisní limity (nebo výjimka) na provozovatele vztahovat už od 17. 8. 2021. Už přes rok tak elektrárna Chvaletice těží z nezákonné nečinnosti krajského úřadu a získává neoprávněnou výhodu oproti ostatním elektrárnám.

Mezitím už ostravský krajský soud stihl rozhodnout znovu - tentokrát finálním verdiktem - a výjimku pro Chvaletice opět zrušil. Vzal si přitom k srdci výtku odvolacího soudu a rozsudek je mnohem propracovanější a do detailu zdůvodněný. Ke zrušení výjimky by podle soudu stačily tři hlavní žalobní námitky, pro jistotu se však zabýval úplně všemi. Ekologickým organizacím dal za pravdu ve všech bodech žaloby.

I soud si například všiml, že provozovatel plánuje během doby trvání výjimky snižovat emise příliš pomalu. „Na konci roku 2021 je napadeným rozhodnutím provozovateli povolena výjimka z dotčených emisních limitů s harmonogramem opatření, který až v roce 2026 ukládá provozovateli povinnost předložit zprávu o analýze trhu, výběru řešení pro splnění limitů dle závěrů o BAT ve vztahu k emisím oxidů dusíku a přípravě jejich realizace, ve vztahu k emisím rtuti je tato povinnost uložena k roku 2025. V kontextu základních časových souvislostí se stanovení klíčového opatření v podobě povinnosti k analýze trhu a výběru řešení pro splnění limitů dle závěrů o BAT až na pátý rok z šestileté výjimky jeví až absurdním, v žádném případě však přiměřeným a odpovídajícím povaze výjimky dle § 14 odst. 5 zákona o integrované prevenci,“ stojí v rozsudku.

O výjimce pro Chvaletice musí znovu rozhodnout ministerstvo životního prostředí, protože právě jeho rozhodnutí o výjimce soud zrušil. Může si vybrat ze dvou možností - buď si vezme k srdci výtky soudu a podle nich sám rozhodnutí o výjimce změní, nebo věc vrátí k projednání na úřad do Olomouce.

My bychom preferovali, kdyby ministerstvo v souladu s rozsudkem soudu výjimku zkrátilo do srpna 2023, a dalo tak provozovateli čas na nainstalování filtrů potřebných ke snížení emisí. Jde z naší strany o ústupek kvůli probíhající energetické krizi, kdy je potřeba nahrazovat ruský plyn všemi možnými prostředky. A také už nás ani nebaví se do nekonečna handrkovat o to, jestli a kdy elektrárna Chvaletice začne nebo nezačne snižovat emise. Z předchozích odstavců je ale vcelku jasné, že provozovatel neudělal nic, čím by si takovou dobrou vůli a shovívavost zasloužil.

Provozovatel elektrárny Chvaletice tvrdí, že není možné snížit emise do srpna 2023. „Nově navrhovaná řešení sice vypadají líbivě, v praxi jsou zcela nerealizovatelná z důvodu technické složitosti a nepřenositelnosti technologií odjinud,“ uvedla firma ve svém prohlášení. V jiném vyjádření firma tvrdí, že neexistuje „nějaká zázračná technologie, která se dá nainstalovat za pár měsíců a hned funguje za všech podmínek a bez ohledu na technická specifika elektrárny“.

S podobnou argumentací jsme se během řízení o výjimce setkávali pravidelně. Provozovatel často popisoval snižování emisí jako náročnou magii, které nikdo jiný nerozumí a která proto vyžaduje hodně času na přípravu. To je ale v příkrém rozporu například s příkladem firmy ČEZ, která dokázala u některých svých elektráren splnit limity v termínu, případně si zažádala o kratší výjimky na jeden či dva roky, během nichž technologie instalovala. Elektrárna Tušimice měla například jen krátkou výjimku a limity začala plnit po necelém roce. Teplárna Trmice si dokonce původní rok a půl dlouhou výjimku po několika měsících nechala zrušit, neboť už ji nepotřebovala.

Je zde také viditelný rozpor mezi tím, co provozovatel Chvaletic nyní říká navenek, a tím, co napsal do žádosti o výjimku, protože zde už dříve jasně deklaroval, které „zázračné“ technologie může nainstalovat, aby limity splnil, i to, jak dlouho mu to může trvat.

Pro nás jsou pochopitelně směrodatné informace, které provozovatel poskytl úřadům, nikoli informační mlha, kterou nyní vypouští. V současné situaci roli tedy hraje hlavně to, které filtry už jsou na elektrárně Chvaletice nainstalované a které by byla potřeba ještě pořídit. Víme, že minimálně na dvou blocích jsou již nainstalované látkové filtry, které kromě prachu zachytávají i rtuť. Předpokládáme, že je provozovatel nainstaloval i na zbývající dva bloky, protože to měl udělat do konce roku 2021 a v případě, že by to neudělal, neplnil by limity pro prach.

Z plánovaných investic do filtrů zachytávajících rtuť, které provozovatel zmínil v žádosti o výjimku, tak zbývá nainstalovat už jen dávkovač aktivního uhlí. Podle informací provozovatele se dá pořídit zhruba za 95 milionů, zatímco očekávaný zisk elektrárny za rok 2022 se měl pohybovat kolem 3,9 miliardy korun. Investice do tohoto filtru by tak tvořila jen 2,5 % loňského zisku elektrárny. Podle našich informací se dá taková technologie nainstalovat v řádu týdnů, maximálně měsíců. To potvrzuje fakt, že i samotný provozovatel elektrárny Chvaletice v žádosti o výjimku předpokládá, že instalace a vyladění filtrů pro zachytávání rtuti nebude trvat více než rok.

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by provozovatel chtěl a pokud úřadům ve své žádosti o výjimku nelhal, mohl by relativně rychle emisní limity pro rtuť splnit. Minimálně by se mu to mělo podařit před příští topnou sezónou. A měl by na to mít nejen dostatek času, ale i financí.

Pro snížení emisí oxidů dusíku pak provozovatel může nainstalovat filtry za 1,5 miliardy korun, s jejichž pomocí by se dostal hluboko pod emisní limity. Ovšem realita ukazuje, že se limitům již přiblížil a na některých blocích je i splnil pomocí stávající technologie SNCR, tedy selektivní nekatalytické redukce oxidů dusíku. Ta se provádí vstřikováním redukčního činidla (močovina či amoniak) do proudu spalin, který rozkládá škodlivé oxidy dusíku na nezávadné látky a zásadně tak snižuje jejich obsah ve spalinách. Když se množství vstřikovaného činidla zvyšuje, snižuje se množství emisí. I na příkladu jiných elektráren například ze stáje firmy ČEZ vidíme, že je možné pomocí této technologie emisní limity plnit. Snaha získat výjimku pro oxidy dusíku je v případě elektrárny Chvaletice tak zřejmě motivovaná hlavně touhou ušetřit provozní náklady za nákup redukčního činidla.

I kdyby se ovšem provozovateli splnit limity pro oxidy dusíku splnit nepodařilo, elektrárnu kvůli tomu uzavírat nemusí, stačí když omezí provoz na 1500 hodin ročně, tedy například na topnou sezónu.

Provozovatel údajně nemůže filtry nainstalovat i proto, že nelze elektrárnu kvůli energetické krizi vypnout, protože elektřina, kterou vyrábí, je nyní nezbytná. Ovšem nejnovější data o výrobě elektrické energie v EU, která analyzoval think-tank Ember, ukazují úplně jiný obrázek a usvědčují provozovatele Chvaletic ze lži. Faktem je, že poptávka po elektřině z uhlí je v posledních čtyřech měsících znatelně nižší než před rokem.

Ale je možné zajistit dostatečné množství elektřiny i ve špičkách jejího odběru bez elektrárny Chvaletice? Určitě ano. Od podzimu se ve Francii pomalu, ale jistě daří navracet do sítě tamní jaderné elektrárny, které byly v odstávce kvůli technickým problémům, zanedbané údržbě a extrémnímu suchu, které znemožňovalo jejich chlazení. Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu navíc evropské státy v čele s Německem obnovily provoz 26 uhelných elektráren, které předtím odstavily do tzv. kapacitní zálohy. Tyto elektrárny v loňském roce jely v průměru jen na 18 % svého instalovaného výkonu, čtvrtina z nich loni nemusela vyrábět vůbec. Je tedy naprosto jisté, že jaderné a uhelné elektrárny dokáží případný výpadek Chvaletic v pohodě nahradit, a to nejen po dobu, která je potřebná k instalaci dávkovače aktivního uhlí.

Pokud ministerstvo životního prostředí bude rozhodovat pomalu, nebo vrátí celou věc na Olomoucký kraj, zvětšuje se šance, že se i neskutečně pomalý úřad Pardubického kraje rozhoupe, ukončí současný nezákonný stav, který trvá již od loňského června, a nařídí elektrárně Chvaletice v integrovaném povolení dodržovat přísnější emisní limity. Přeci jen má podle zákona konat bezodkladně a nemůže rozhodnutí zdržovat do nekonečna. Podle jeho nejnovějšího vyjádření by k tomu mohlo dojít již v únoru.

Ani v takovém případě se ale elektrárna zavírat nebude. Provozovatel se může odvolat k ministerstvu - odvolání má v tomto případě odkladný účinek. Dá se očekávat, že stejně jako pardubičtí úředníci se ani ministerstvo do rychlého rozhodování o odvolání nepožene, navíc může vrátit věc na kraj k dalšímu kolu rozhodování.

I v případě, že by ministerstvo integrované povolení s přísnějšími limity potvrdilo, není vůbec jisté, že by majitel elektrárny Pavel Tykač skutečně odstavil. V případě neplnění limitů pro oxidy dusíku by mu stačilo, kdyby elektrárna přešla do omezeného provozního režimu. Pokud by neplnil emise pro rtuť, měl by elektrárnu sám od sebe uzavřít, ale nedá se moc předpokládat, že by to udělal. Na současné energetické krizi totiž královsky vydělává. Česká inspekce životního prostředí by mu za porušení limitů mohla uložit pokutu. Při očekávaném zisku 3,9 miliardy korun za rok 2022 (tedy v průměru přes 10 milionů korun denně) má ale elektrárna na jakoukoli pokutu peněz dost. Podnikatel Tykač má navíc s pokutami ve výši desítek milionů korun zkušenost z minulosti, kdy se mu dařilo udělené pokuty napadat či se jim úplně vyhnout - s pomocí právníků se proti nim odvolával tak dlouho, dokud úředníci neudělali chybu a neprošvihli některou ze zákonných lhůt, čímž se pokuta stala neplatnou.

V případě, že by elektrárna zůstala v provozu a bylo by zde podezření na neplnění limitů pro rtuť, by Česká inspekce životního prostředí musela zkontrolovat, zda elektrárna limity plní, nebo neplní. Až po výsledcích šetření, které by prokázaly, že elektrárna neplní limity, by inspekce vydala příkaz k uzavření elektrárny. Až v této chvíli by se elektrárna skutečně musela uzavřít.

Jak vidíte, bezprostřední uzavření elektrárny Chvaletice nehrozí a pokud by skutečně musela omezit či přerušit provoz, stalo by se tak s největší pravděpodobností až po konci letošní topné sezóny, kdy bude největší energetická krize zažehnána.

Lukáš Hrábek je tiskový mluvčí Greenpeace ČR