Článek
Výsledek konference COP28 je označován za průlomový, jelikož představuje první globální výzvu k omezení používání fosilních paliv. Zároveň je však kritizován za nedostatečnou razanci a obsahové nedostatky ve prospěch fosilního průmyslu.
Co obsahuje závěrečný dokument?
Závěrečný a výsledný dokument konference nazvaný „UAE consensus“ představil prezident COP28 sultán Ahmed al Džábir. Dokument poskytuje jasný signál o shodě světových zemí na nahrazení fosilních paliv čistou energií do roku 2050. Dohoda poprvé v historii klimatických konferencí identifikuje a řeší hlavní příčinu klimatické krize.
Text uvádí nutnost výrazného snížení globálních emisí skleníkových plynů o 43 % do roku 2030 a 60 % do roku 2035 ve srovnání s rokem 2019, s cílem dosáhnout nulových čistých emisí CO2 do roku 2050. Přestože je tento cíl jasně definován, skutečnost, že emise stále rostou, vyvolává obavy.
Klíčovým bodem je výzva k zintenzívnění využívání obnovitelných zdrojů energie a zlepšování energetické účinnosti. Nicméně stanovení dílčích cílů selhává kvůli odporu zemí jako Čína a Indie, což může vést k libovolné interpretaci výchozího stavu a oslabení celkového cíle.
Dalším bodem je postupné snižování závislosti na uhlí, které však není oproti předchozím ročníkům konference COP výraznější.
Dokument také obsahuje klíčovou pasáž o postupném odklonu od fosilních paliv, což je historický moment, ale použitý termín „odklon“ je vnímán jako slabší než „postupné ukončení“. To je způsobeno odporováním ze strany ropných států.
Text rovněž zdůrazňuje potřebu urychlení technologií pro snižování emisí, včetně zachycování a ukládání uhlíku (CCUS) To je ovšem falešné řešení, navíc výrazně nákladné a neefektivní.
Jeden z odstavců kritizuje dotace pro fosilní paliva a vyzývá k postupnému ukončení neefektivních dotací. Termín „neefektivní“ je však příliš nekonkrétní a umožňuje státům vlastní interpretaci.
Zmíněna je i role přechodných paliv, což je vítězství pro fosilní průmysl a zároveň krok zpět ve snaze o rychlý přechod k obnovitelným zdrojům energie.
Finance směřující do Fondu pro úhradu ztrát a škod jsou směšné
Jedním z prvních a nejdůležitějších výsledků konference bylo zřízení Fondu pro úhradu ztrát a škod, který má financovat následky klimatické krize v zemích globálního jihu. Fond, který delegáti přijali již v úvodu konference, je nyní potřeba dostatečně finančně podpořit, aby mohl efektivně reagovat na potřeby těchto zemí.
Příspěvek bohatých zemí včetně Česka je však s ohledem na reálně potřebné finance směšný. Férový odhad pro ČR je přispívat zhruba 8 miliard korun ročně, nyní se jedná pouze o 200–300 milionů korun ročně. Je tedy zřejmé, že ČR potřebuje svůj příspěvek výrazně zvýšit. Tento krok by nejen ukázal závazek ČR k potřebám nejzranitelnějších zemí, ale také posílil její mezinárodní pozici.
Rozvinuté průmyslové země mají celkově věnovat 100 miliard dolarů ročně rozvojovým státům. Tato částka však představuje pouhý zlomek nákladů odhadovaných na 2,7 bilionu dolarů ročně. Přesto se jedná o krok správným směrem.
Slova nesmí zůstat jen slovy
Závěrečný dokument konference znamená zásadní krok vpřed v globálním boji proti klimatickým změnám, avšak stále zůstává mnoho otázek ohledně jeho skutečného dopadu a proveditelnosti.
Přestože text poprvé explicitně zmiňuje nutnost omezit používání fosilních paliv, jeho jazyk a formulace ponechávají prostor pro různé interpretace a implementace. Kritické hlasy poukazují na nejasnosti, nedostatečnou konkrétnost a potenciální ústupky, které mohou oslabit jeho účinnost.
Zároveň však dokument představuje důležitý milník v uznání a řešení klimatické krize a nabízí platformu pro další akce a závazky. Je tedy na členských státech, občanské společnosti a soukromém sektoru, aby se chopily této příležitosti a transformovaly slova do konkrétních, efektivních opatření a politik, které budou chránit naši planetu pro budoucí generace.
Šimon Hauser je mediální koordinátor Greenpeace ČR.
