Článek
A to bohužel znamená jediné. Zase po roce tu s námi jsou nejen Vánoce, ale i Mlhovkáři, kteří se tiše vrací.
Vyjedete na silnici. Místy je mlha skutečně tak hustá, že by ji i Rákosníček mohl krájet, ale vy momentálně ukrajujete jen kilometry z cesty. Intenzita mlhy se mírní, už se jen tak lehce místy převaluje v poli jako bílý závoj. A pak to přijde. V temnotě rána, kdy se slunce ještě ani nepřiblížilo k obzoru, se v dálce objeví rudá záře. A ne, tato rudá záře nemá nic společného s Kladnem. To jen další řidič objevil tlačítko zadní mlhovky a rozhodl se, že jeho posláním je být majákem pro všechny zbloudilce za sebou.
Nezáleží na tom, jestli za ním jede jedno auto, nebo se za ním táhne kolona až k Brnu. Dokonce ani nezáleží na tom, jestli jede na dálnici, nebo v centru Prahy. Mlhovka svítí. Hrdě, neúnavně a s intenzitou, která vám brzo připomene, že lidské oko má své limity.
Pojďme si tedy připomenout několik zákonných pojmů. Ne proto, že bychom snad chtěli někoho zkoušet z autoškoly. Možná jenom trochu. Ale hlavně spíš proto, že někteří řidiči zjevně považují mlhovky za sezónní výbavu, kterou je potřeba zapnout hned, jakmile teplota klesne pod deset stupňů a vypnout ji až v březnu.
Podle zákona č. 361/2000 Sb., § 32 odst. 4, smí řidič přední světla do mlhy použít pouze za mlhy, sněžení nebo hustého deště. Zadní světla do mlhy musí za těchto podmínek použít vždy.
Ano, po přečtení tohoto bodu lze polemizovat nad tím, že se řidiči nedopouští ničeho protizákonného. Ale z mého pohledu zákony nemusí být vždy tak úplně jednoznačné. Nicméně co jednoznačné je, že zákon nám ukládá chovat se ohleduplně a přizpůsobit jízdu okolnostem a okolností světe div se, může být právě snížená viditelnost. A ta je již v zákonu jasně definována.
A definuje ji jako situaci, kdy účastníci provozu nedokážou dostatečně zřetelně rozeznat ostatní vozidla, osoby, zvířata nebo předměty na silnici. Typicky za soumraku, svítání, mlhy, sněžení, hustého deště nebo v tunelu. Z toho lze vyvodit, že pokud rozeznám auto před sebou v takové vzdálenosti, abych mohl bezpečně reagovat, nemusí se nutně jednat o případ, kdy je třeba dělat ze zadku auta světelnou atrakci. Stejně tak jako mlhovka není dekorativní prvek, není ani osobním světelným štítem, kterým si řidič zajišťuje pocit bezpečí na úkor všech, kteří měli tu smůlu jet za ním.
Pokud jedete v husté mlze, zadní mlhovka má samozřejmě svůj smysl. Má upozornit řidiče za vámi, že před nimi jede vozidlo, které by jinak mohli přehlédnout. Jenže pokud se vám za zadním nárazníkem drží auto, jehož řidič už o vaší existenci na silnici ví, nemusíte se mu neustále připomínat světelným signálem o intenzitě deseti reflektorů.
Takže, milí řidiči, než příště sáhnete po tlačítku zadní mlhovky, zkuste se zamyslet, jestli ji skutečně potřebujete. Bezpečnost na silnici totiž není soutěž o to, kdo bude nejlépe vidět. A i když máte pocit, že vás ostatní řidiči přehlédnou, možná není řešením oslnit všechny kolem sebe. Ohleduplnost by totiž také měla být součástí výbavy vozidla. Jen se bohužel nedá zapnout tlačítkem.
A co ti, kteří teď vyjedou na silnici pouze s denním svícením? Tak o těch třeba zase příště.
Zdroj: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-361
