Jak se z pokusu vyhodit parlament do povětří stala politická propaganda

Ve volném překladu znamená:

Pamatuj, pamatuj pátý listopad, střelný prach, zrada a spiknutí.

Napříč Anglií se 5. listopadu zapalují ohně, oblohu rozzáří ohňostroje a na hranicích se pálí figuríny muže s charakteristickým knírem, plnovousem a kloboukem. Jmenuje se Guy Fawkes a právě tato historická osobnost se stala symbolem a tváří jedné z nejznámějších britských tradic – Bonfire Night.

Za dnešními ohňostroji a rodinnými oslavami se ale skrývá příběh, který má k nevinné zábavě poměrně daleko. Za zrodem oslavy stojí náboženské napětí ve společnosti, které vyústilo do velkého politického spiknutí, jehož výsledkem byl pokus o atentát na panovníka, parlament a následná propaganda. Ta z neúspěšného útoku vytvořila každoroční připomínku vítězství nad „nepřítelem“.

Píše se rok 1605. Anglii vládne Jakub I. Ten se na anglický trůn dostal o dva roky dříve, po smrti bezdětné Alžběty I. Jeho nástupem skončila téměř 120 let trvající vláda Tudorovců a začala éra Stuartovců. I když Jakub nebyl Tudorovec, k anglickému trůnu měl blíž, než by se mohlo zdát. Jeho matkou byla Marie Stuartovna, skotská královna, kterou nechala v roce 1587 popravit její příbuzná Alžběta I. Jakubův nárok na anglický trůn tak vycházel od jeho prababičky Markéty Tudorovny, dcery Jindřicha VII. a sestry Jindřicha VIII. Právě díky této příbuzenské linii se po Alžbětině smrti stal jejím nástupcem.

Skotským králem se přitom stal už v roce 1567, kdy mu bylo pouhých třináct měsíců. Jeho matka Marie Stuartovna tehdy abdikovala a formálně vládu převzal její malý syn, za kterého kvůli nízkému věku vládli regenti. V roce 1603 ve svých 36 letech Jakub získal také anglickou korunu. Anglie a Skotsko se ocitly pod vládou jednoho panovníka, přestože nadále zůstávaly samostatnými královstvími s vlastními institucemi.

Jeho nástup provázela očekávání, zejména mezi anglickými katolíky. Jakubova matka byla katolička a nový král zpočátku působil jako člověk, který by mohl náboženské napětí zmírnit. Část katolické komunity proto doufala, že s novým panovníkem skončí také období náboženských omezení. Jakub skutečně zpočátku připustil určité úlevy, mimo jiné vymáhání pokut za neúčast na anglikánských bohoslužbách. Naděje se ale začaly poměrně rychle rozplývat. Jakub byl sám protestantem a už v únoru 1604 nařídil jezuitům a katolickým kněžím opustit zemi. Zároveň obnovil vymáhání pokut za neúčast na anglikánských bohoslužbách.
Pro část katolíků tak nový král nepředstavoval začátek tolik očekávané změny, ale pokračování poměrů, které znali z předchozí vlády. Ti, kteří po těchto událostech ztratili naději, se rozhodli, že pokud se politické a náboženské uspořádání nedá změnit vyjednáváním, pokusí se ho změnit násilím.

V čele skupiny spiklenců stál Robert Catesby, anglický katolík, který se rozhodl odstranit nejen krále, ale také podstatnou část tehdejší politické reprezentace. Plán byl poměrně jednoduchý, byť poněkud výbušný: během slavnostního zahájení zasedání parlamentu vyhodit do povětří horní komoru, v níž měl být přítomen Jakub I. i členové parlamentu. Následně chtěli spiklenci vyvolat povstání a zmocnit se princezny Alžběty, jedné z Jakubových dcer, kterou plánovali využít jako panovnickou figuru při převratu.

Jedním z mužů pověřených hlídáním výbušnin byl Guy Fawkes. Právě jeho jméno se nakonec stalo synonymem celého spiknutí, přestože hlavním organizátorem nebyl. Fawkes měl za sebou vojenské zkušenosti ze služeb katolického Španělska v Nizozemí a díky znalostem střelného prachu byl pro plán důležitou postavou.
Jenže spiknutí nebylo nakonec tak tajné, jak si jeho účastníci představovali. Dne 26. října 1605 obdržel katolický šlechtic lord Monteagle anonymní dopis, který ho varoval, aby se neúčastnil nadcházejícího zasedání parlamentu. Dopis předal královským úředníkům a následovalo vyšetřování. Dne 4. listopadu byl při prohlídce sklepních prostor objeven Guy Fawkes. Spolu s ním také 36 sudů střelného prachu. Díky tomu parlament nevybuchl, král přežil a připravovaný atentát skončil dříve, než vůbec začal.

Následovalo zatýkání dalších spolupachatelů, výslechy, jejich mučení a soud. Robert Catesby při střetu s královskými vojáky zahynul, zatímco Fawkes a další přeživší byli odsouzeni za velezradu k trestu smrti. Ten měl podobu mimořádně brutální popravy oběšením, vykucháním a rozčtvrcením.

Politický výklad události se ovšem začal utvářet už bezprostředně po odhalení spiknutí. Ještě v listopadu 1605 vyšel oficiální popis událostí vycházející z králova projevu před parlamentem. Publikace známá jako The King's Book představovala událost veřejnosti z pohledu královské moci. Rok na to, v roce 1606 se začalo každoročně připomínat odvrácení spiknutí. Parlament přijal zákon, který ustanovil 5. listopad jako den veřejného díkůvzdání. V kostelech se konaly zvláštní bohoslužby a kázání, zapalovaly se ohně a postupně se přidávaly také ohňostroje. Jenže nešlo pouze o radost z toho, že se podařilo zabránit atentátu. Událost i publikace The King's Book dostala jasný náboženský a politický rozměr. Oslavy měly připomínat záchranu protestantského panovníka před katolickými spiklenci a současně posilovat obraz katolíků jako hrozby pro anglický stát.

V průběhu 17. století se k oslavám přidalo také pálení figurín papeže nebo ďábla. Tento zvyk se výrazně rozšířil během politické krize kolem nástupnictví Jakuba II. v letech 1678 až 1681. Teprve v průběhu 19. století začal papeže na hranicích častěji nahrazovat Guy Fawkes, jehož podobizna dnes patří k nejznámějším symbolům celé tradice. Z neúspěšného atentátu se tak postupně stala událost, která pomáhala upevňovat politickou a náboženskou identitu země. A její dopady nezůstaly pouze u každoročních oslav. Po odhalení spiknutí přijala Anglie další opatření omezující práva katolíků. Nové zákony z roku 1606 zpřísnily jejich postavení a vyžadovaly přísahu věrnosti panovníkovi.
Z dnešního pohledu je na tom pozoruhodné, že násilný čin malé skupiny radikálů přispěl k dalšímu zhoršení postavení mnohem širší náboženské komunity. Neúspěšný atentát se stal argumentem pro politiku, která dopadala i na lidi, kteří s ním neměli nic společného.

Tím příběh Guye Fawkese ještě ale nekončí. Jeho podobizna totiž nakonec získala význam, který by si původní organizátoři oslav nejspíš nedokázali ani představit. Maska s jeho podobiznou se díky komiksu V jako Vendeta a jeho pozdějšímu filmovému zpracování stala symbolem odporu proti autoritářské moci. Převzalo ji také hackerské hnutí Anonymous a další protestní skupiny. Muž, jehož podobizna se po staletí pálila jako symbol zrady a nebezpečí, se tak proměnil v globální ikonu vzdoru proti mocenským strukturám. Je to ta zvláštní historická otočka, kterých můžeme v dějinách najít řadu. Zatímco původní oslava měla upevňovat loajalitu k panovníkovi a stávajícímu uspořádání, jeho tvář dnes může symbolizovat přesný opak.

A možná právě proto stojí za to si 5. listopad připomínat i jinak než ohňostrojem. Tradice totiž nejsou neměnným odkazem minulosti. Jejich význam se může měnit, někdy dokonce natolik, že si původní poselství začne žít vlastním životem.