Článek
Stejný čas, jiné zvyky. Halloween je pro jedny svátkem dýní, koster, kostýmů a amerického konzumu. Naše Dušičky jsou časem svíček,věnců na hrobech, zpomalení a vzpomínek na ty, kteří už tu s námi už nejsou. V Mexiku se v těchto dnech na oltáře kladou květiny, fotografie zemřelých, a dokonce se prostírají jejich oblíbeným jídlem. Día de los Muertos - Den mrtvých, totiž není smutečním vzpomínáním, ale oslavou vztahu mezi živými a mrtvými.
Různé tradice, různé kontinenty a odlišné představy o smrti. A přesto se všechny soustředí do období kolem přelomu října a listopadu. Je to náhoda? Nebo v tom má prsty starší tradice, o které se dnes mluví jako o noci, kdy se otevírají brány mezi světem živých a mrtvých?
Když se svět obracel naruby
Samhain – keltský svátek spojený s koncem sklizně a začátek temné poloviny roku. Dnes jej často doprovází tvrzení, že dávní Keltové právě v noci z 31. října na 1. listopadu slavili nový rok a věřili, že se mezi živé vracejí duše zemřelých. Jenže historické prameny jsou v tomto ohledu daleko méně jednoznačné, než jak by se nám mohlo zdát.
Jisté je, že Samhain byl významným svátkem raně středověkého Irska a označoval příchod zimy. V irských příbězích se opakovaně objevuje jako čas velkých hostin, shromáždění a neobvyklých událostí. A právě tehdy dle vyprávění mohly do lidského světa vstupovat nadpřirozené bytosti a narušovat jeho běžný řád. Nejde o moderní online legendy. Tyto motivy skutečně najdeme ve středověké irské literatuře. Neznamená to však, že můžeme každou pozdější představu o Samhainu automaticky považovat za autentickou keltskou tradici.
Historik Ronald Hutton v odborné studii z roku 2024 upozorňuje, že tvrzení o Samhainu jako keltském novém roce a hlavním svátku mrtvých stojí na slabších důkazech, než se běžně předpokládá. Významnou roli v rozšíření těchto představ sehráli až badatelé 19. a počátku 20. století. Příběh o dávném svátku mrtvých tak není zdaleka tak jednoznačný, jak nám je dnes často předkládáno.
Čtyři svátky, jeden kalendář
Křesťanský svátek všech svatých připadá na 1. listopadu, Památka zesnulých na 2. listopadu. Zvláštní připomínání všech svatých se v západní církvi ustálilo v raném středověku, zatímco Dušičky se výrazně rozšířily až kolem přelomu prvního a druhého tisíciletí. I podoba vzpomínky na hřbitově má svou symboliku. Věnec, který pokládáme na hrob, svým kruhovým tvarem připomíná nekonečnost a koloběh života. Jeho stálezelené větve mají zase představovat život, který přetrvává i v době zimního útlumu. Je to vlastně drobné gesto naděje: tělo zemřelo, ale vzpomínka ne.
Mexický Día de los Muertos má kořeny v předkolumbovských tradicích, kdy se tradiční (např. aztécké, mayské nebo toltécké) rituály po španělské kolonizaci propojily s katolickým kalendářem. Zajímavostí je, že tváří Dne mrtvých se stala elegantní „smrtka“ La Catrina, která vznikla na počátku 20. stolení jako karikatura pod perem Josého Guadalupe Posady. Až později ji proslavil malíř Diego Rivera jako satirický pohled na mexickou smetánku.
Jako neposlední v řadě – Halloween. Hodně zjednodušeným pohledem se katolická církev snažila nahradit všechny pohanské svátky. Jeho název tak pochází z anglického označení předvečera svátku Všech svatých (All Hallow's Eve). Jeho dnešní podobu utvářely evropské lidové zvyky. Například v Irsku se vyřezávaly řepy a tuříny do nichž se následně také vkládala svíčka. Severoameričtí přistěhovalci pak nahradili řepu větší a na vyřezání jednodušší dýní. Moderní koledování „trick or treat“ také nemá bezpečně jeden původ, ale navazuje na evropské zvyky, kdy děti obcházely domácnosti a předváděly představení či modlitby za zemřelé, výměnou žádali jídlo.
A proč právě podzim?
Možná je nejzajímavější otázka jiná. Proč si tolik společností vytvořilo tradice, které připomínají zemřelé právě v tomto období? Jedním z možných vysvětlení je zemědělský kalendář. V Irsku se příchodem Samhainu ohlašovala zima, v Mexiku se období kolem Dne mrtvých v řadě komunit pojilo se závěrem ročního cyklu pěstování kukuřice. V obou případech byl právě tento čas přirozeným předělem a příležitostí ke společnému setkávání a k různým rituálům. Ať už za to mohla sklizeň, nebo odlišné náboženské dějiny, pravděpodobně jedno univerzální vysvětlení nenajdeme.
Nemusíme věřit, že se o Samhainu otevírá brána do jiného světa. Stačí si uvědomit, že lidé po staletí hledali způsoby, jak se vyrovnat se svojí konečností a udržet vztah k těm, kteří tu už s námi nemohou být fyzicky přítomni. Symbolicky mrtvé pozvat, zapálit jim svíčku a možná navázat tam, kde je smrt přerušila. Možná právě proto nás tyto tradice přitahují i dnes. Ne proto, že by všechny zvyky vycházely z jednoho pradávného rituálu. Ale čistě proto, že se dotýkají té téměř mystické otázky, na kterou žádná kultura nemá doložitelnou odpověď: co zůstává z člověka poté, co zemře?
Zdroj: https://research-information.bris.ac.uk/en/publications/the-celtic-new-year-and-feast-of-the-dead/?utm_source=chatgpt.com
