Článek
JESKYŇE
Nutty Putty Cave v Utahu je hydrotermální jeskyně s celkovou délkou 413 metrů a hloubkou 44 metrů. Poprvé byla objevena v roce 1960. Rychle se však stala známou svými úzkými a kluzkými průchody, zákruty a stlačeními. Tedy přesně tím, co jeskyňáři vyhledávají. Některá nepřehledná, a zvláště úzká zákoutí jeskyně si vysloužila vlastní pojmenování jako například: porodní kanál, aorta, bludiště a tak dále.
JOHN JONES
John byl zkušeným jeskyňářem z mládí, kdy většinu svých dobrodružných výletů podnikl pod vedením svého otce. V nedávné době, tedy těsně před incidentem, ale žádné podobné aktivity neprovozoval. Jeho poslední výprava se mu stala osudnou.
ŠPATNÉ ROZHODNUTÍ
V listopadu 2009 se bratři John a Josh rozhodli znovu objevit svou dávnou zálibu k jeskyňářství. Za svůj cíl si zvolili jeskyni Nutty Putty. Byla středa, osm hodin večer, jen pár dní před Díkuvzdáním, když dorazili ke vchodu do jeskyně. Nebyli však sami, spolu s nimi dorazilo devět dalších přátel a známých. Ve srovnání s jeskyňářskými standardy to byla poměrně velká skupina. Všichni byli v dobré náladě, nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo cokoliv pokazit. Postupně tedy jeden po druhém vstupují do jeskyně.
Vše šlo hladce asi hodinu. Skupina prozkoumala největší místnost v jeskyni, která se jmenuje Velký skluz a přemýšlí, kam se vypravit dál. Brzy se John s Joshem a další dva přátelé rozhodnou přijmout výzvu, o které slyšeli. Mají v plánu projít porodním kanálem, úzkým a náročným průchodem, který se nakonec otevírá do větší místnosti. John šel první: nějaký čas se plazil vpřed, ale neviděl žádnou větší oblast. Pokračoval stále vpřed, ale úzký průchod nekončil. Místo toho se průchod před ním prudce stočil dolů. John šel důvěrně stále kupředu, pravděpodobně si všiml, že se tunel před ním svažuje, ale to bylo už pozdě.
DLOUHÁ ČEKÁNÍ
Jeho bratr Josh, byl první, kdo Johna našel. Při pohledu na něj jej zaplavil údiv, když uviděl, jak moc skála Johna pohltila. Josh se jej pokusil několikrát vytáhnout, ale samotnému se mu podařilo ho jen trochu zvednout. Jakmile Johna pustil, hned zase sklouzl do praskliny. John byl zaklíněný s jednou rukou přitisknutou pod sebou a druhou odtaženou vzad. Jeho kotníky a nohy byly volné, ale gravitace ho tlačila směrem dolů. Oba bratři se pomodlili a Josh se co nejrychleji vydal na cestu nahoru. Jakmile byl venku, okamžitě volal o pomoc, zatímco ostatní zůstali s Johnem.
PŘÍCHOD ZÁCHRANÁŘŮ
První, kdo přispěchal na pomoc, byla Susan, příslušnice místní dobrovolné záchranné služby. K jeskyni dorazila někdy kolem půlnoci, bylo to už více než tři hodiny, co byl John uvězněn hluboko v jeskyni. Malá, obratná a rychlá, nepotřebovala mnoho času k tomu, aby se k Johnovi dostala.
Ahoj, Johne, jmenuji se Susie. Jak se ti daří?
Ahoj, Susie, díky, že jsi přišla, opravdu, opravdu už chci ven!
Během několika hodin na místo dorazily desítky záchranných pracovníků. Záchranný tým rychle přemýšlel o plánu, jak by mohli Johna dostat ven. Zvažovali dokonce i lubrikaci stěn jeskyně, ale nakonec se rozhodli použít lano, které prochází sérií lezeckých kladin s jedním koncem uvázaným kolem Johnových nohou a druhým koncem u táhnoucího tým. Zároveň se pokusili odvrtat kusy skály poblíž Johna, ale tvrdý materiál a nepříjemná poloha způsobily, že vrtání bylo pomalou a bolestivou prací. Za více než hodinu se jim podařilo odvrtat jen pár centimetrů skály.
John byl uvězněn téměř obráceně dolů, záchranáři viděli jen jeho nohy a strop nad nohama byl tak nízko, že nebylo možné jej vytáhnout. Čas plynul, zatímco záchranáři pracovali horečně. Bohužel ale neuspěli se svým prvním systémem lezeckých kladin. Rozhodli se proto použít kladkový systém, s ukotvení táhel pomocí šroubů, které zatloukli hluboko do stěn jeskyně. Jeskyně byla totiž velmi úzká a v jednu chvíli mohl být u Johna pouze jeden záchranář.
Johnův stav se mezitím zhoršoval. Byl totiž uvězněn hlavou dolů po velmi dlouhou dobu, měl potíže s dýcháním a jeho srdce muselo pracovat dvakrát tak více, kvůli gravitaci, aby mohlo kontinuálně pumpovat krev z jeho mozku.
V jednu chvíli se podařilo do jeskyně přinést kabelové rádio, aby mohl John hovořit se svou ženou, která byla poblíž vstupu do jeskyně na povrchu. Oba byli rozrušeni, ale navzájem se utěšovali.
VĚCI SE ZAČÍNAJÍ ZLEPŠOVAT
Situace se obrátila k lepšímu, když zachránci konečně dokončili instalaci svého systému lezeckých kladek a začali Johna vytahovat. Pracovali v osmi lidech v tandemu, všichni táhli jako jeden. John měl někdy velké bolesti, takže dělali časté přestávky. Ale pokaždé, když táhli, podařilo se jim Johna trochu více zvednout.
Po třetím vytáhnutí byl John konečně dost vysoko, aby se mohl podívat do očí nejbližšímu zachránci. Vypadal unaveně, měl zarudlé oči a špinavou tvář, ale jinak vypadal v pořádku.
KATASTROFA
Když záchranný tým Johna počtvrté vytáhl nahoru, něco se pokazilo. Celý tým se zhroutil dozadu, protože se lano uvolnilo v jejich rukou. Záchrance, který byl Johnovi nejblíže, ucítil něco tvrdého, co mu udeřilo do obličeje. Na okamžik i ztratil vědomí. Když se probral, neviděl nic než prach. Jakmile se prach trochu usadil, uvědomil si, že kámen u Johnových nohou, kde bylo lano uvázáno, se rozpadl. V prachu nemohl přesně určit, kde se John nacházel, ale brzy si všiml, že John sklouzl zase zpátky dolů do praskliny. Bohužel tentokrát se zdálo, že ještě hlouběji než předtím.
Zachránce utrpěl zranění obličeje při nárazu s kovovou karabinou a nemohl dále pokračovat. Musel si vyměnit místo s otcem Johna, který byl také v záchranném týmu. Když se jeho otec dostal k Johnovi, všiml si, že John dýchá mělce, méně často a bojuje o život. Zavolal na Johna, ale nedostal zpět žádnou odpověď. Zoufalý se pokusil sám spustit do praskliny, aby kolem Johnova pasu přetáhl lano, ale sám také uvízl. Naštěstí se mu po dlouhém boji podařilo vyprostit, vyvrtal novou díru pro kladku a vyčerpaný šplhal z jeskyně, aby jej nahradil další záchranář. Dalším záchranářům se již nepodařilo k Johnovi bezpečně dostat a na jejich volání nikdo neodpovídal.
Brzy poté byl John prohlášen za mrtvého. Bylo mu 26 let.
SHRNUTÍ
Záchranné akce se účastnilo celkem 137 záchranářů, kteří pracovali po dobu 27 hodin, aby Johna zachránili. Byli ale nuceni se vzdát a opustit místo s těžkým srdcem. Jeden ze záchranářů řekl médiím, že to byla jeho nejtěžší záchrana za 29 let, kdy je dobrovolným záchranářem.
Druhý den úřady rozhodly, že je příliš obtížné a nebezpečné dostat jeho tělo ven z jeskyně, takže jeskyně Nutty Putty zůstane navždy jeho posledním místem odpočinku.
Týden poté se rozhodlo, aby byla jeskyně trvale uzavřena pro veřejnost. Rodina Johna nechala na památku na vstupu do jeskyně umístit desku.
Zdroje
