Článek
Může přijít včas. Může zavolat. Může si všimnout, že doma došel toaletní papír, aniž bych mu to musela napsat do kalendáře. Může vynést odpadky bez toho, aby se tvářil, jako kdyby právě dokončil desetihodinovou směnu v uranových dolech.
Může také říct: „Nevím.“ To je velmi důležitá vlastnost. Muž, který dokáže říct „nevím“, má u mě velký náskok před mužem, který neví, ale přesto vám třicet minut vysvětluje, proč máte špatně nastavenou pračku.
Hledám muže, který může. Může se mnou jít na procházku, i když prší. Může se mnou zůstat doma, když se mi nikam nechce. Může si dát kávu a pět minut jen tak mlčet.
A hlavně může pochopit, že když žena řekne: „Nic mi není.“ …nemusí to být nutně informace o jejím zdravotním stavu.
Ale pozor. Nehledám supermana. Superman je podezřelý.
Já hledám muže, který může normálně přiznat, že neumí složit prostěradlo s gumou. Protože to neumí skoro nikdo a není třeba kvůli tomu lhát.
Hledám muže, který může opravit kapající kohoutek. Pokud ho neumí opravit, nevadí. Může totiž zavolat instalatéra. To je také schopnost.
Stejně jako schopnost poznat rozdíl mezi „potřebuju radu“ a „potřebuju, abys mě jen vyslechl“. Tahle disciplína je ovšem pro muže něco jako olympijský desetiboj.
A přitom je to jednoduché. Žena přijde domů a řekne: „Dneska jsem měla hrozný den.“ Muž nemusí okamžitě odpovědět: „A co jsi udělala špatně?“
Stačí: „To muselo být nepříjemné.“ A je vyhráno. Možná dokonce dostane pusu.
Hledám muže, který může být sám sebou. Nemusí předstírat, že rozumí vínu. Nemusí znát všechny fotbalové výsledky. Nemusí mít břišáky.
Upřímně řečeno, po určitém věku už člověk začíná oceňovat jiné svaly. Třeba svěrač. Nebo sval, který dokáže vstát z gauče bez zvuku připomínajícího start starého traktoru.
Hledám muže, který může zestárnout se mnou. Který se nebude děsit prvních šedivých vlasů. Protože jestli budu mít já šedivé vlasy a on pořád hledá dvacetiletou blondýnu, můžeme si ušetřit spoustu času.
Hledám muže, který může říct: „Máš pravdu.“ A přežít to.
Tohle je mimochodem velmi vzácný exemplář. Někteří muži dokonce tvrdí, že tuto větu nikdy v životě nepoužili. Já jim věřím. Je to vidět.
A především hledám muže, který může být se mnou i tehdy, když život nebude zrovna instagramový. Když bude pršet. Když nebude nálada. Když se něco pokazí.
Když bude potřeba utáhnout šroubek, zavolat doktora, zaplatit účet nebo jen sedět vedle sebe a mlčet.
Protože nakonec možná nejde o to najít muže, který může všechno. Stačí najít muže, který může být člověkem.
A jestli navíc umí vynést koš bez připomínky? Tak to už bych si ho možná i nechala.
Jen bych si nejdřív ověřila občanku. Jeden nikdy neví, co je dneska na seznamkách pravda.
A zítra to vezmeme z druhé strany.
Protože když už dnes hledám muže, který může, bylo by poněkud nefér nedat prostor i ženám.
Takže zítra pokračujeme.
Hledám ženu, co ženou jest.
A možná bude zajímavé zjistit, jestli ženy vlastně hledají něco úplně jiného… nebo jen stejně nemožně obyčejného. 😉
