Článek
O zavedení tohoto zlepšení rozhodla náhoda na celnici, únava z rodinné dovolené a předsudky výrobců, kteří nevěřili, že by muži chtěli zavazadla tahat za sebou.
Historie přepravy zažila v průběhu 20. století obrovský rozmach – vznikla proudová letadla, moderní terminály a dálnice, díky kterým mohli lidé překonávat tisíce kilometrů.
V oblasti zavazadel design dlouho zamrzl v minulosti. Kufry se vyráběly z těžké kůže, dřeva nebo tlusté lepenky a k jejich přenášení sloužilo výhradně jedno pevné madlo na vrchní straně.
Pokud člověk necestoval první třídou a nemohl si zaplatit služby nosičů, musel zavazadlo nosit v rukách přes dlouhé přestupní haly. Tento stav byl považován za nepsané pravidlo a nikdo nepřemýšlel nad tím, že by se dal nebo měl změnit.
Zásadní zlom nastal až v roce 1970.
Americký manažer a tehdejší viceprezident společnosti na výrobu zavazadel Bernard Sadow vracel s rodinou z dovolené na Arubě. Sadow na letišti v Portoriku unaveně táhl dva obří, těžké kufry, zatímco jeho manželka nesla zbytek tašek.
Při průchodu celnicí se zastavil a všiml si letištního dělníka, který bez jakékoliv námahy posouval těžký stroj na plochém vozíku s malými otočnými kolečky. Sadow se v tu chvíli otočil k manželce a poznamenal, že přesně taková kolečka by měla mít jeho zavazadla.
Jakmile se vrátil domů do Massachusetts, odmontoval čtyři kolečka z velkého šatníku a přišrouboval je na dno běžného cestovního kufru. Na vrchní stranu pak přivázal dlouhý nylonový popruh, za který mohl kufr snadno táhnout za sebou.
Sadow si svůj dovolenkový nápad nechal v roce 1972 úspěšně patentovat pod názvem „Rolling Luggage“.
Cesta nového vynálezu na pulty obchodů však byla velice dlouhá, protože výrobci zavazadel i obchodní řetězce jeho nápad zpočátku plošně odmítali.
Sadow ve svých pamětech vzpomínal, že tehdejší společnost žila v hlubokých předsudcích. Obchodníci argumentovali tím, že muži by se styděli kufr s kolečkami koupit, protože by to v očích veřejnosti znamenalo, že nejsou dostatečně silní, aby zavazadlo unesli v ruce.
Ženy na druhou stranu v té době málokdy cestovaly samy a pokud ano, doprovázel je manžel, který těžký náklad nesl za ně. Průlom nastal až ve chvíli, kdy Sadow nápad osobně předvedl řediteli nákupu luxusního obchodního domu Macy's, který okamžitě objednal první sérii.
Původní Sadowův nápad měl však jednu konstrukční chybu – kufr měl sice čtyři kolečka na dně, ale kvůli tahání za měkký popruh byl nestabilní, měl tendenci se na nerovnostech převracet a špatně se s ním manévrovalo v úzkých uličkách letadel. Druhou a definitivní revoluci tak v roce 1987 přinesl pilot amerických aerolinií Northwest Airlines Robert Plath.
Ten Sadowův nápad kompletně přepracoval: kufr otočil vertikálně a na zadní stranu namontoval výsuvnou rukojeť. Tento model nazvaný Rollaboard nejprve prodal svým kolegům pilotům a letuškám.
Když běžní cestující viděli palubní personál plynule kráčet halou s kufrem u nohy, poptávka explodovala.
Kolečka na kufrech tak dokázala, že i ty nejjednodušší nápady, které dnes bereme jako cestovní standard, musely svést dlouhý boj s lidským zvykem a stereotypy, než lidstvu definitivně ulehčily život na cestách.
Použité zdroje:
- National Museum of American History (Smithsonian) – Historické sbírky Bernarda Sadowa, originální patentová dokumentace US3653474A z roku 1972 a vývoj cestovní logistiky
- The New York Times – Životopisný archiv Bernarda Sadowa a Roberta Platha, historie vzniku Rollaboardu a proměna letištního designu
A pokud vás podobné malé záhady z běžného života baví, i zítra na vás čeká další zajímavost ze seriálu Víte, že…
