Článek
Je to únik před realitou a neschopnost žít?
Pamatujete si na slavný televizní seriál o chalupářích z vesničky Višňová? Ta pohoda, kde se vaří káva na starých kamnech a kolem vládne absolutní klid. Televize nám celá desetiletí dává mýtus o tom, že únik na venkov je vrcholem štěstí. Realita průměrného českého víkendu má ale k této romanci daleko.
Každý pátek odpoledne se silnice kolem měst promění v parkoviště. Tisíce unavených lidí, kteří pět dní seděli v kancelářích nebo dřeli ve fabrikách, sbalí rodinu a jedou do dopravního pekla. Proč? Aby mohli strávit dva dny drsnou fyzickou dřinou na svém pozemku.
Místo abychom o víkendu vypnuli hlavu, četli knihy, objevovali nová místa nebo investovali čas do seberozvoje, raději se uštveme při sekání trávníku, natírání plotu a přehazování kompostu. Když se pak v neděli večer vracíme zmlácení a s bolavými zády zpátky do městských bytů, unavení tak, že sotva pleteme nohama, s hrdostí prohlašujeme, jak skvěle jsme si v přírodě odpočinuli. Ve skutečnosti jsme si neodpočinuli ani minutu. Jen jsme vyměnili jeden typ stresu za jiný.
Tento kult má kořeny v totalitní minulosti, kdy byl útěk na chatu jedinou možností, jak mít iluzi svobody. Tehdy lidé nemohli cestovat ani svobodně podnikat, a tak veškerou energii utopili v kutilství. Jenže doba se změnila, hranice jsou otevřené a svět nabízí nekonečné možnosti. Přesto velká část národa stále sedí u stejných záhonů s rajčaty. Je to vlastně smutná neschopnost žít moderní život bez neustálé potřeby něco budovat a vlastnit. Dokud nepochopíme, že skutečná svoboda nespočívá v počtu metrů posekaného trávníku, ale v šířce našich obzorů, zůstaneme jen zajatci svých vlastních kutilských snů.
Použité zdroje:
- Sociologické studie o fenoménu chataření v českých zemích, Sociologický ústav AV ČR
- Statistická data o vlastnictví rekreačních objektů, Český statistický úřad
- Historické analýzy vlivu televizní tvorby na českou společnost
