Nesmrtelný ďábel Romanovců: Rasputin přežil kyanid i kulky, zničil ho až ledový Něvský proud

Stal se nejbližším chráněncem carevny Alexandry Fjodorovny a mužem, který skrze manipulaci ovládal osud největší říše světa. Zatímco přes den v paláci „léčil“ chudokrevného následníka trůnu, v noci pořádal v petrohradských bytech divoké sexuální orgie a opilecké rvačky. Jeho moc byla tak děsivá, že se skupina aristokratů rozhodla pro radikální krok: musíme ho zlikvidovat. Jenže to, co mělo být rychlou a čistou popravou, se změnilo v nejšílenější vraždu v dějinách. Spiklenci do něj nacpali kyanid, který by zabil slona, střelili ho z bezprostřední blízkosti do zad a brutálně zbili, ale šílený mnich pořád dýchal. Příběh o muži, kterého nedokázala zabít ani smrt sama, dokud ho nespoutaly ledové vody zamrzlé řeky.

Ruské impérium na počátku 20. století připomínalo sud prachu před výbuchem. Lidé hladověli, dělníci stávkovali a car Mikuláš II. se ukrýval ve svém luxusním paláci, neschopen čelit realitě. V této atmosféře strachu, mystiky a dekadence se v Petrohradě objevil muž s dlouhými, neudržovanými vousy, špinavými nehty a pronikavým pohledem, který viděl lidem až do žaludku. Grigorij Rasputin. Muž, kterého jedni uctívali jako svatého starce a druzí proklínali jako samotného satana.

Odkud se vzala tato zrůda, která dokázala položit na kolena celou carskou dynastii?

Rasputin se narodil kolem roku 1869 v zapadlé sibiřské vesnici Pokrovskoje. Prožil divoké mládí plné krádeží koní, pití a rvaček. Pak ale prožil domnělé náboženské prozření. Opustil rodinu, přidal se k heretické sektě bičujících se chlystů (kteří věřili, že k absolutnímu očištění od hříchu je potřeba se nejprve pořádně prohřešit skrz divoký sex) a vydal se na pouť jako svatý muž.

V roce 1905 dorazil do Petrohradu. Vyšší společnost, znuděná materialismem a posedlá spiritismem, byla z divokého a upřímného Sibiřana u vytržení. Netrvalo dlouho a Rasputin dostal pozvánku na carský dvůr.

Císařovna Alexandra Fjodorovna měla obrovské, bolestivé tajemství. Její jediný syn a následník trůnu, carevič Alexej, trpěl hemofilií – dědičnou chorobou, kvůli které se mu nesrážela krev. Stačilo malé bouchnutí a chlapec mohl vnitřně vykrvácet k smrti. Tehdejší medicína byla bezmocná. Když Alexej v roce 1907 po drobném pádu umíral v bolestech, Rasputin si sedl k jeho posteli, začal se modlit, hladit ho a chlapcovo krvácení zázračně ustalo.

Dodnes vědci spekulují, jak to udělal – pravděpodobně chlapce zhypnotizoval, uklidnil a zakázal lékařům podávat mu aspirin (který, jak dnes víme, krev ještě víc ředí). Pro carevnu to byl jasný důkaz: Rasputin je posel Boží. Od té chvíle měl sibiřský mnich neomezený přístup k carské rodině.

Zatímco v paláci se Rasputin choval jako pokorný boží služebník, jakmile opustil brány Carského Sela, maska spadla. Rasputin miloval litry levného vína Madeira, divokou hudbu a ženy. Tvrdil, že skrze pohlavní styk s ním ženy očišťují svou duši od hříchů. A petrohradské aristokratky mu doslova padaly k nohám.

Jeho byt byl neustále v obležení dam z nejvyšších kruhů, které toužily po jeho požehnání v ložnici. Bulvární tisk byl plný karikatur, které naznačovaly, že Rasputin spí nejen s dvorními dámami, ale i se samotnou carevnou.

Když vypukla první světová válka a car odešel velet na frontu, Rasputin fakticky ovládl ruskou vládu. Carevna bez jeho rady neudělala jediné rozhodnutí. Mnich vyhazoval ministry, dosazoval své zkorumpované kamarády na klíčová místa a armádní generálové museli své plány konzultovat s jeho „božským vnuknutím“. Rusko se řítilo do propasti a všem bylo jasné, že pokud má impérium přežít, Rasputin musí zemřít.

Spiknutí zorganizoval jeden z nejbohatších mužů Ruska, kníže Felix Jusupov, společně s carovým bratrancem, velkoknížetem Dmitrijem Pavlovičem, a krajně pravicovým politikem Vladimirem Puriškevičem. V noci na 30. prosince 1916 nalákal Jusupov Rasputina do svého paláce na břehu řeky Mojky pod záminkou, že ho seznámí se svou krásnou manželkou Irinou.

Jusupov odvedl Rasputina do suterénní místnosti, která byla speciálně upravena pro tento večer. Na stole bylo připravené jídlo a pití. Jusupovův osobní lékař předtím naplnil růžové koláčky a sklenice s vínem obrovskými dávkami kyanidu draselného. Množství jedu by spolehlivě usmrtilo několik chlapů během pár vteřin.

Rasputin jedl koláčky jeden za druhým, zapíjel je otráveným vínem a… nic se nedělo. Pouze si stěžoval, že ho trochu pálí v krku, a požádal Jusupova, aby mu zahrál na kytaru. Jusupov, který propadal panice, vyběhl nahoru za ostatními spiklenci. Vzal si revolver, vrátil se dolů a střelil Rasputina přímo do zad. Mnich padl k zemi, z rány se valila krev a lékař ho prohlásil za mrtvého.

Spiklenci nahoře oslavovali úspěch, když se Jusupov rozhodl vrátit dolů do suterénu, aby se na mrtvolu ještě jednou podíval. Když se nad tělem sklonil, stalo se něco jako z hororového filmu. Rasputin najednou otevřel své šílené oči, chytil knížete za ramena a s pěnou u úst zařval jeho jméno. Jusupov se v absolutním děsu vytrhl a utekl nahoru.

Těžce raněný a otrávený Rasputin se vyškrábal po schodech, vyrazil masivní dveře a vyběhl ven na zasněžené nádvoří paláce. Křičel, že všechno nahlásí carevně. Spiklenec Puriškevič vyběhl za ním a čtyřikrát na něj vystřelil. Dvě rány minuly, ale další dvě Rasputina zasáhly – jedna do zad a druhá přímo do hlavy.

Mnich padl do sněhu. Spiklenci k němu přiběhli, Jusupov ho v záchvatu zuřivosti začal bít železnou tyčí do obličeje. Pak jeho tělo svázali provazy, naložili do auta a odvezli k Velkému Petrovskému mostu, kde ho shodili do vysekané díry v zamrzlé řece Něvě.

Když o dva dny později policie Rasputinovo tělo z ledové vody vytáhla, soudní pitva odhalila šokující pravdu. V jeho žaludku sice jed byl, ale podle pitevního protokolu nebyl příčinou smrti jed ani kulky v těle. Rasputin měl plíce plné vody. To znamenalo jediné: když ho spiklenci házeli z mostu do ledové řeky, pořád ještě žil a pod ledem se snažil rozvázat provazy, aby se zachránil. Skutečnou příčinou smrti bylo utonutí a podchlazení.

Rasputinova věštba carevně, kterou napsal jen pár týdnů před smrtí, se splnila do písmene: „Pokud mě zabijí obyčejní rolníci, Rusko bude vzkvétat. Pokud mě ale zabijí tvoji příbuzní z aristokracie, do dvou let tvoje děti i celá tvoje rodina zemřou.“ O necelé tři měsíce později padla carská monarchie a v červenci 1918 bolševici celou carskou rodinu Romanovců zmasakrovali ve sklepě v Jekatěrinburgu. Šílený mnich si vzal celé ruské impérium s sebou do hrobu.

Pokud vás tento příběh zaujal, další najdete na mém blogu: https://sofiepise.cz/category/cesky/historie/