Článek
Poznáte Čecha, který definoval mezinárodní právo 20. století?
Jeho příběh začíná v chudých poměrech na Moravě na sklonku 19. století. Narodil se v Hranicích do rodiny obchodníka, ale dětství strávil v neustálém stěhování a nedostatku. Klíčový moment přišel v jeho devíti letech, kdy byla rodina exekučně vystěhována z bytu a ocitla se na ulici. Tento zážitek v něm zasel hluboké sociální cítění a touhu po spravedlnosti, která ho už nikdy neopustila. Ještě jako chlapec, když si přivydělával na velkostatku, zorganizoval stávku dětských pracovníků za lepší podmínky. Sice neúspěšně, ale i tak bylo zjevné, jakým směrem se bude jeho život ubírat.
Během studií práv ve Vídni a později v Praze se živil prací v cukrovaru a doučováním. Intenzivně se zapojil do politiky, nejprve v řadách sociální demokracie, po válce krátce i u komunistů. Brzy však vystřízlivěl z jejich radikalismu a kritiky bolševizace strany ho v roce 1928 stály členství. Vrátil se k sociálním demokratům a v Brně, kde si otevřel úspěšnou advokátní kancelář, se stal výraznou postavou komunální politiky, a nakonec i druhým náměstkem starosty.
Hlas, který nebylo slyšet
Už na začátku 30. let s mimořádnou prozíravostí rozpoznal hrozbu, která přicházela z nacistického Německa. Stal se jedním z nejhlasitějších kritiků britské politiky appeasementu a slabosti západních demokracií. V roce 1938, ještě před Mnichovem, odjel na vlastní pěst do Velké Británie, kde na sérii přednášek burcoval veřejnost a politiky. Snažil se je přesvědčit, že ústupky Hitlerovi nezachrání mír, ale naopak otevřou dveře ke katastrofě. „Pracující lid Velké Británie byl s námi. Vláda Chamberlainova proti nám,“ shrnul později trpce své pocity.
Po Mnichovské dohodě se nevzdal. Znovu odjel do Londýna, tentokrát vyzbrojen mapami a ekonomickými daty, aby dokázal, že Německu nejde o Sudety, ale o strategické ochromení Československa, které nevyhnutelně povede k jeho úplné okupaci. Jeho varování opět zůstala bez odezvy. Když v březnu 1939 Wehrmacht obsadil zbytek republiky, ocitl se na seznamu osob určených k okamžité likvidaci. Po výslechu na gestapu pochopil, že musí pryč. Podařilo se mu i s rodinou uprchnout do Jugoslávie a poté do Francie.
Právo jako zbraň
Válečný exil se pro něj stal obdobím horečné intelektuální práce. Zatímco se jiní soustředili na vojenský odpor, on začal připravovat právní arzenál pro poválečné zúčtování. V Paříži pracoval pro československý národní výbor na přípravě podkladů pro budoucí mírovou konferenci. Po pádu Francie se přesunul do Londýna, kde se jeho myšlenky konečně dočkaly pozornosti.
Stal se československým delegátem v nově vzniklé Komisi Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů (UNWCC). Zde, v debatách s nejlepšími právníky světa, se projevil jako vizionář. Tvrdě prosazoval radikální myšlenky, které narážely na konzervatismus britských a amerických kolegů. Argumentoval, že nacistické zločiny jsou tak bezprecedentní, že na ně staré právní normy nestačí.
Navrhoval koncepty, které se později staly pilíři mezinárodního trestního práva:
- Válka jako zločin: Tvrdil, že samotné rozpoutání útočné války je mezinárodním zločinem, za který musí nést osobní odpovědnost konkrétní politici a generálové. Do té doby platilo, že za válku je odpovědný pouze stát, nikoli jednotlivec.
- Zločiny proti lidskosti: Jako jeden z prvních formuloval, že vraždění a perzekuce civilistů z rasových, náboženských či politických důvodů je samostatným zločinem, který přesahuje klasické válečné zločiny.
- Kolektivní vina organizací: Prosazoval, aby organizace jako SS, Gestapo nebo SA byly prohlášeny za zločinecké jako celek. Členství v nich bylo dobrovolné, a proto se jejich členové nemohou vymlouvat, že „jen plnili rozkazy“. Tím efektivně podkopal jednu z hlavních obranných linií nacistů.
- Konec imunity: Argumentoval, že hlavy států, které se dopustí takových zločinů, ztrácejí nárok na suverénní imunitu a mohou být souzeny mezinárodním tribunálem.
Jeho neústupnost vedla k ostrým střetům, zejména s britským právníkem Arnoldem McNairem, který jeho návrhy považoval za příliš radikální a právně neukotvené. On však trval na svém: „Nikdy ve své praxi nedopusťte, aby právo zabilo spravedlnost.“
Lovec v uniformě
Jakmile válka skončila, vyměnil teoretickou práci za praxi. V uniformě s hodností generála, kterou mu propůjčili Američané, vedl v německém Wiesbadenu československý vyšetřovací tým. Jeho úkol: pátrat po nacistech, kteří měli na svědomí zločiny v Československu. Jeho největším triumfem bylo vypátrání a osobní výslech Karla Hermanna Franka. Zlomeného „kata Prahy“ se mu podařilo díky diplomatickému mistrovství a dobrým vztahům s Američany dostat do Prahy, kde byl Frank postaven před Mimořádný lidový soud a popraven. V internačním táboře pro nejvyšší nacistické pohlaváry pak vyslýchal Joachima von Ribbentropa, Wilhelma Keitela a další.
Dokázal rázně usměrnit představitele nacistické říše, kteří často vypovídali v duchu „já jsem jen úředník, to všechno Hitler – já s ním nesouhlasil, ale bál jsem se ho“. Např. u výslechu Ribbentropa – toho vyslýchal 23. května 1946, den po Frankově popravě, na žádost československého soudu. Během tohoto výslechu se Ribbentropa zeptal, zda zná K. H. Franka a jestli ví, jak dopadl jeho proces. Když se Ribbentrop zajímal o výsledek, klidným hlasem mu odpověděl: „Byl včera veřejně oběšen.“. Podle záznamů Ribbentrop po této informaci „zbělal jako stěna“ a byl schopen ve výslechu pokračovat až po několika minutách.
Architekt norimberské spravedlnosti
Jeho kariéra vyvrcholila na Norimberském procesu. Jako vedoucí československé delegace připravil obsáhlý spis „Německé zločiny proti Československu“, který hlavní americký žalobce Robert H. Jackson označil za nejlepší vládní dokument, jaký k žalobě obdrželi. A co víc, jeho radikální myšlenky z dob působení v Londýně se staly součástí samotné Charty Mezinárodního vojenského tribunálu. Soud v Norimberku poprvé v historii soudil jednotlivce za zločiny proti míru a zločiny proti lidskosti a prohlásil nacistické organizace za zločinecké. Byl to jeho tichý, ale obrovský triumf. Jackson mu později přiznal „vysoký kredit“ za jeho podíl na vzniku a podobě procesu.
Umlčený hrdina
Po válce se vrátil do Brna a stal se profesorem mezinárodního práva na Masarykově univerzitě. Působil také jako soudce Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Jeho hvězdná kariéra a mezinárodní věhlas se mu však po únoru 1948 staly osudnými. Pro komunistický režim, proti jehož nespravedlnosti se rovněž hlasitě ozýval a veřejně se zastal i Milady Horákové, představoval nebezpečí.
Státní bezpečnost na něj založila svazek s krycím jménem „Právník“ a začala připravovat vykonstruovaný proces, v němž měl hrát roli hlavy protistátní skupiny. Dva dny před plánovaným zatčením, 14. března 1954, zemřel na infarkt. StB tak přišla zatknout mrtvého muže. Msta režimu však dopadla na jeho nejbližší. Jeho dcera Jarmila byla v následném procesu odsouzena na dvanáct let a jeho nejbližší spolupracovník Karel Křepelka na devatenáct. Jeho jméno bylo na desítky let vymazáno z učebnic a veřejného povědomí. Muž, který pomohl definovat mezinárodní spravedlnost, se v zemi, za kterou bojoval, spravedlnosti nedočkal.
ecer_kolor
Příběh tohoto muže, architekta norimberské spravedlnosti a později oběti jiného zvráceného systému, patří generálu profesoru Bohuslavu Ečerovi. Ačkoliv byl celý život přesvědčeným socialistou, který prošel i komunistickou stranou, jeho osud se naplnil krutou ironií.
Zdroj:
https://www.cambridge.org/core/journals/modern-intellectual-history/article/bohuslav-ecer-the-un-war-crimes-commission-and-the-intellectual-history-of-the-nuremberg-charter/00628CE63441211C682C04E90847F727
PLESNÍKOVÁ, Barbora. Bohuslav Ečer - významná osobnost českého i mezinárodního práva a jeho úloha v rámci Norimberského soudního tribunálu. Online, diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, 2021. Dostupné z: http://hdl.handle.net/11025/43451
DUDÁŠ, Michal. Generál prof. JUDr. Bohuslav Ečer. Diplomová práce, vedoucí Hnilica, Jiří. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu, 2016. https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/73884
ULRICHOVÁ, Kamila. Bohuslav Ečer, Československo a norimberský proces. Online. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 2017. Dostupné z: https://theses.cz/id/zvvlrl/.
ŠLESINGER, Adam. Bohuslav Ečer po nástupu KSČ k moci. Online. Bakalárska práca. Brno: Masarykova univerzita, Faculty of Arts. 2020. Dostupné z: https://theses.cz/id/31omk3/
