Medium.cz jako vedlejšák: snadná cesta ke čtenáři, nebo dno digitálního braku? Má půlroční zkušenost

Medium.cz – blogovací / názorovou platformu českého giganta Seznam.cz nejde přehlédnout. A pokud píšete, nebo s tím chcete začít, byla by to snad i škoda.

Já osobně jsem si začal psát před půl rokem, víceméně jako jistou formu terapie. Čas strávený s přípravou, čtením zdrojů, učení se s AI, která mi dělá prvního editora, se ukázal jako mnohem víc baterky dobíjející než prosté střílení tanků. Vaše motivace ale může být úplně jiná. Názory, recenze, zajímavosti, recepty – místo je tu pro všechno.

Medium.cz má jednu hlavní výhodu, a to i ve světovém srovnání – přivede Vám čtenáře. Když napíšete článek, který má hlavu a patu, editoři jej zařadí do některé z kategorií a tím se zobrazuje čtenářům. Pokud článek zůstane bez kategorie, o tento benefit přicházíte.

Ve srovnání s jednou z největších platforem pro pisálky, medium.com – a jinými podobnými službami je to skvělé. Publikoval jsem tam pár svých článků v angličtině a viděly je jednotky čtenářů, zatímco tady na českém „médiu“ to bývají stovky.

Vaše články mohou být navíc ještě jako bonus kromě tématické kategorie zařazeny také do „Nově na medium.cz“, nebo „Editorského výběru“, takže budou mít ještě o nějaké to proceto větší šanci zaujmout.

Už když editoři zařadí Váš článek do některé z kategorií na medium.cz víte, že jste nenapsali úplnou blbost. Ještě větší pocta ale je, když editoři medium.cz usoudí, že by se váš článek mohl líbit editorům Seznam.cz – není to nedostižné, ale už to zpravidla chce dobře napsaný a ozdrojovaný článek. Ale povedlo se mi to i s čistě názorovým sloupkem.

Co se zhlédnutí týče to ale taková výhra být nemusí. Měl jsem články, které se sice dostaly na Seznam.cz, ale vidělo je 17 lidí. To jsem pak pochyboval, zda by jim na medium.cz nebylo lépe. Asi tady hodně záleží i na kategorii, kam je článek zařazený.

Pro srovnání – mou recenzi nového telefonu na medium.cz vidělo pár desítek lidí. Když se ale má druhá recenze dostala na Seznam.cz, vidělo ji přes 3 tisíce lidí. A můj zatím nejčtenější článek o problémech se sbíráním fotek uživatelek bazaru Vinted pak viděly desítky tisíc lidí.

Abych ale tato čísla vytržená z kontextu zasadil do souvislostí – obvykle mé články (bez vybudovaného seznamu odběratelů a bez vlastní propagace) vidí kolem 300 lidí. Když „trefím“ zajímavé téma a titulek, pak je to ke třem tisícům. Pořád to ale jsou čísla, která může dostat každý s rekreačním, převážně názorovým blogem, jako mám já. Vaše články pořád někdo uvidí a máte slušnou příležitost najít si své čtenáře a vybudovat si základnu odběratelů. Bude to ale chtít se (na rozdíl ode mě) zaměřit na určité téma i stabilní kvalitu. Já si zatím pořád hraji a testuji – bude lépe fungovat historický ozdrojovaný článek, nebo kreslený vtípek co za pět minut vypadl z AI? Jednoznačnou odpověď zatím neznám.

Někdo to zjistí, až když začne publikovat, jiného to sem přiláká. Medium vám za váš obsah nabízí odměnu ve formě provize ze zobrazené reklamy. Když dosáhnete 100.000 zobrazení, můžete se registrovat v reklamním systému Seznamu a nechat si vyplácet provizi.

Přesná částka se počítá ze skutečné ceny reklamy v danou chvíli a nepovažuji za korektní tu psát o svých nebo cizích číslech – ale z veřejně dostupných informací poptaných u Perplexity.ai by to mělo být cca 20-40 korun za tisíc zobrazení. To na jednu stranu může být fajn přivýdělek, pokud máte na psaní spoustu času, nebo dokážete snadno vyprodukovat slušný článek s chytlavým titulkem. Na druhou stranu to může být 100 Kč za článek, který jste psali několik hodin.

Má to navíc malý háček, ke kterému se Seznam nemůže vyjadřovat, protože není daňový poradce. To nejsem ani já, ale v základu vám ho mohu nastínit (pro přesný výklad však konzultujte daňového poradce, nebo si nastudujte příslušnou legislativu). Reklama je jednou z činností, které se prakticky dají dělat jen na živnost. Teoreticky by se takový příjem fyzické osoby dal zařadit mezi mimořádné příjmy – ovšem ty mají být dle zákona mimořádné. Mám nadúrodu jablek, prodám je, mimořádný příjem. Píšu rok články a za rok dostanu provizi? To už je dost chození po hraně, příjem jednorázový, činnost soustavná. Takže pokud byste chtěli přijímat provizi pravidelně a mít v pořádku daně, budete potřebovat živnosťák.

Jak jsem to teď vychválil – a stojím si za tím, že právem – platformu, která vám dá prostor pro psaní, a ještě vám přivede čtenáře, tu aby pohledal. Kritizovat tedy něco, co mi jen dává, mi přijde trochu nemístné – ale bez kritiky by to byla jen reklama a ne recenze.

Co mi chybí, a od firmy, která je pro část populace synonymem ke slovu Internet, jsem čekal víc: neexistující správa komentářů a odběratelů. Prakticky jedinou možností, jak zjistit, že vás někdo odebírá, nebo že máte pod článkem komentář, je kliknout na svůj profil a na daný článek.

Kvůli provizím samozřejmě pravidla zakazují systematicky klikat na své vlastní články – ale asi bylo jednodušší tam přidat výjimku pro kontrolování komentářů než programovat rozhraní v administraci.

Dalším nedostatkem je nedostatek, a to nedostatek zpětné vazby. Dozvíte se, kolik lidí kliklo na váš článek, ale zda se líbil už můžete jen tušit z „lajků“ a komentářů. Nevidíte, zda na něm lidé strávili alespoň půl minuty, nebo ho dokonce četli až do konce.

Domníval jsem se navíc, že editoři s autory komunikují jednostranně a využívají šablony – což bych při tom počtu článků chápal. Upozorňovat dokola na zakázaný clickbait titulek, nebo na chybějící zdroj si určitou automatizaci vyžaduje. Systém ale nijak nepropaguje možnost jim odpovědět, pokud např. nesouhlasíte, nebo chcete něco doplnit. Napadlo mě jen psát jim to do článku přímo, ale to není ani chtěné, ani profesionální a přidělalo by jim to práci. Editorem jsem byl při publikaci tohoto článku upozorněn na to, že se na ně můžu obracet přímo na mailu, ze kterého mi chodí notifikace na jejich komentáře - to mě těší a určitě toho někdy využiji. Osobně bych uvítal návodnější systém - ale třeba jsem jediný, kdo se bál na e-mail pro službu Medium napsat editorům.

Nedávno se mi stalo u politického sloupku, že editory zaujal a chtěli ho dát na Seznam.cz. Vytkli mi dva nedostatky – clickbait v titulku (nevědomky jsem použil formulaci, kterou přímo pravidla uvádějí jako příklad clickbaitu) a pak bylo potřeba ověřit mou identitu, protože je před volbami a o politice smí na homepage psát jen identifikovaní autoři. Oboje jsem obratem vyřídil, ale článek se pak už dostal jen na medium.cz a nedozvěděl jsem se proč, ani jsem neměl možnost na to reagovat.

Nechci nikoho odrazovat od psaní seriozních článků – ba naopak, čtu jich na médiu spoustu dobrých a podle komentářů i počtu odběratelů soudím, že jsou populární. Za všechny uvedu např. projekt Zeptej se vědce, který jsem dříve znal ze sociálních sítí – odpovídají na často zdánlivě jednoduché otázky vědeckými fakty. Takže se třeba dozvíte, co vám udělá neumytý citron v kavárně. Spoiler alert – pokud to bude v EU, tak nic. A jsou tu i další jednotliví autoři, kteří najdou nějakou zajímavost a popíšou ji včetně zdrojů na úrovni dobré seminární práce.

Nemohl jsem ale přehlédnout populární sekci příběhů, které připomínají něco mezi bulvárem a mimibazarem. Já tomu osobně říkám brak. Prostě ty články o tom, jak autobusák vyhodil maminku s kočárkem, důchodkyně se jí zastala, řidič jí vprostřed Prahy odevzdal klíče a ona to pak odřídila na konečnou, čemuž celá tramvaj zatleskala.

Přiznávám se, že jsem je sám zkusil psát – číst ne, to bych nedal! Ale psát ano a bylo to takové guilty pleasure. Nemusím vám snad vysvětlovat, že i se čteností jsou na tom takové články lépe než ty kvalitní, leč průměrné.

Při svém výletu do tohoto „darknetu“ české stylistiky jsem postupoval vždy podle pravidel – sám jsem napsal příběh, který mohl být inspirovaný zápletkou z doslechu, ale vždy byl můj. Pokud jsem ho převzal, abych vyzkoušel, zda opravdu fungují, uvedl jsem korektně zdroj.

O tom, proč to lidé čtou pořád přemýšlím a rád bych o tom napsal. Proto jsem využil AI se schopností výzkumu a nechal si články několika autorů zanalyzovat. Našel jsem mnohé články čistě přeložené z anglických fór jako reddit. Našel jsem autory, co dokola recyklují své vlastní články, což také pravidla zakazují – přesto jim to nebrání psát s drobnými obměnami „soused mi zaparkoval na vyhrazeném stání, co jsem udělala ho naučí“. Samozřejmě ani jednou s uvedeným zdrojem.

Dokonce se tady objevilo nové zaklínadlo – pošlete mi námět na příběh na něcojakomedium@seznam.cz a já to uveřejním. Profil s deseti sledujícími pak chrlí ke dvaceti článkům denně o nalezených fotkách v oblečení ze sekáče, o tom, jak mu soused kradl wifi – a vlastně je v roli chudáka, který nemůže za to, že mu lidé posílají ukradené příběhy z webu.

Nevím, do jaké míry je odhalování takových porušení pravidel prací editorů, ale i kdyby ne, tak bych od technologické firmy čekal, že bude využívat AI k identifikaci takových účtů. Nebo že přijde s jiným, levným ale účinným „smart“ řešením – např. limit článků denně.

Tento nešvar se sice týká téměř výhradně oné kategorie příběhů, přesto může odradit začínající a méně známé autory, kteří se neubrání srovnání s někým, kdo publikuje desítky článků denně a někdy tak i nasbírá velké množství sledujících.

Chápu, že nabídku do značné míry určuje poptávka. A že z ekonomického pohledu stojí za to nabídnout obsah i čtenářům béčkových (a někdy i efkových) žánrů. Ale někde musí být ten bod, kdy se to láme – řekněme, že někdo stráví po práci hodinu čtením podobných příběhů. K tomu by mu přece mohlo stačit 20 článků a není třeba tam mít záplavu dalších stovek článků, která jsou na štíru s originalitou i pravidly.

Abych ale neskončil depresivně – pokud chcete tvořit obsah, jak se dnes psaní stylově říká – v kategorii, ke které máte co říci, nebo se nebojíte strávit nad rešerší ke článku nějakou tu hodinu, je medium skvělé místo, které vám pomůže najít čtenáře bez toho, abyste bombardovali svých 15 sledujících na Instagramu.

+ Téměř zaručený dosah (kvalitnímu obsahu)

+ Možnost monetizace

- Administrace bez pokročilých funkcí

- Metriky svádějí k většímu fokusu na titulek, než na text samotný

- V některých kategoriích zastíní hodnotnější obsah masoví producenti článků