Článek
Také už se bojíte otevřít ledničku, aby na vás nevykoukla AI? Poslední rok mám pocit, že se s AI setkávám z 90 % v marketingu rozličných produktů a jen zlomek pak připadá na její skutečné využití. Je to vlastně taková dubajská čokoláda. Na začátku je průměrná kombinace chutí, která by byla fajn na jednu sezónní limitku – ale díky marketingu si můžeme dát dubajskou zmrzlinu, horkou dubajskou čokoládu a na zpětné zrcátko si pověsit dubajský stromeček.
Podobné je to s AI. Ta se sice neobjevila ze dne na den, ale jak to někdy u technologií bývá, roste jejich využití po exponencionále. Setkáváme se s ní tedy roky, nejprve v jedné aplikaci, pak ve dvou, čtyřech – a jednou musí dojít k tomu zlomu, kdy se dostaneme do čísel mimo malou násobilku. Jako v té hádance s ohýbáním papíru. Neznáte? Tipněte si, kolikrát byste museli přeložit papír napůl (kdyby to šlo do nekonečna) abyste dostali takovou šířku, která by dosáhla na Měsíc – tedy přibližně 400.000 km. Lidé většinou tipují hausnumera, ve skutečnosti by však stačilo překladů 42. To tak přeložíte 0.1 mm na 0.2, pak 0.4, 0.8, 1.6 a i když je centimetr stále v nedohlednu, stačí u stolu posedět o chvíli déle a máte sloupec papíru až na měsíc.
Bulvární titulky o AI ve stylu „a skláři nebudou mít co žrát“ vyděsily nejednoho malíře, fotografa nebo spisovatele. Reálné aplikace v medicíně, nebo IT zasadily hlodajícího červíka mnohému lékaři a programátorovi. AI pomáhá s diagnostikou, na popis požadavku zvládne naprogramovat aplikaci – a když se poprvé setkáte s tím, když vám pomůže a ušetří vám kus práce, musí vám zákonitě problesknout hlavou myšlenka, co všechno místo vás zvládne, až se naučí kreslit na ruce pět prstů?
Jedno uklidnění najdeme ve starém přísloví, že se žádná kaše nejí tak horká, jak se uvaří. První robot v průmyslu byl nasazen v roce 1961 v automotive. I v dnešních supermoderních halách Tesly, které vznikly na zelené louce a nemůžou si stěžovat na umělou zaměstnanost vyhádanou odbory, je stále dost živých zaměstnanců. A když nedostanou přestávky a lidský management, dočkají se tam i těch odborů. Robotizované provozy přibývají tam, kde to dává smysl – ergonomický i ekonomický. A ano, asi se jednou dostaneme do stavu, kdy budou manuálně pracovat jen roboti a lidé budou řešit daň z robotizace, aby měli z čeho žít. Už to každopádně trvá 60 let a v nejbližších desetiletích to na 100% robotizaci nevypadá. Jen ubylo lidí, kteří v nebezpečných provozech riskovali zdraví a přibylo údržbářů, kteří se naučili robota nastavit.
Druhé zklidnění vyděšených myšlenek by mohlo přinést ohlédnutí do historie – stalo se už někdy, že by pokrok vzal lidem práci? No ovšem že ano. Byla to spíše americká doména, ale víte, že kdysi byla v lékárnách pracovní pozice sodovkáře (soda clerk – posměšně též soda jerk)? V dobách, kdy cola byla ještě lék, Vám ze syrupu připravil nápoj. Nevím jak vám, ale já jsem ho nikdy nepostrádal. Nebo takoví liftboyové. Kdysi byly výtahy novinkou a složitostí, která vyžadovala školenou obsluhu. Z téhle pracovní pozice zbyla už jen její karikatura v hotelech tak drahých, že tam hosté sami nemačkají ani tlačítka ve výtahu. A co třeba telefonní spojovatelky, chybí dnešní mládeži? Té, která mimochodem podle nedávného výzkumu neumí zavolat z vytáčecího telefonu ani ambulanci? Chybí někomu z vás taková zaměstnání? Čestnou výjimkou jsou v Čechách s nostalgií vzpomínané televizní hlasatelky – ale přiznejme si, i petic za jejich zachování ve veřejném prostoru ubylo (úměrně k počtu lidí, kteří je pamatují).
Takže ano, i u mě v práci víme o pár pozicích, které by se už dnes daly celkem obstojně naskriptovat, nebo jinak nahradit robotizací. Softwarovou i hardwarovou. Třeba služební telefony nám k prvnímu použití připravuje kombinace obojího, když nový telefon obsluha rozbalí, zapne, položí na desku a robot silikonovým prstem nakliká vše, co je potřeba k tomu, aby se z telefonu z pultu stal telefon zapojený do firemních struktur. Různé technické podpory, účetní – všechna práce, která se dá popsat sebesložitějším návodem je určitě vhodným kandidátem. Ale na druhou stranu, nebude to úlevné, když mzdová účetní bude mít čas řešit pár výjimek a tisíce přiznání za ní podá robot? Když zhodnocení ultrazvuku udělá ve vteřině AI, lékař to jen ověří a bude mít čas vám vše lidsky vysvětlit, jak už by dnes jistě chtěl, ale brání mu v tom vyhoření?
A že se teď nebudete najednou učit něco nového? Teď a najednou? Ale jděte. Zkuste o tom něco povídat člověku, který svůj první článek uložil na disketu, první oficiální dokument se zahraničním úřadem řešil přes fax a vlastní podcast s hvězdným hostem - vlastní sestrou nahrál na kazeťák. Pořád se učíme.
