Článek
Pár otázek na zahřátí
- Kdo může šestiletému děcku dát do ruky telefon a nezajímat se, co na něm sleduje?
- Kdo nechá děcko sledovat filmy, seriály a videa s násilným, okultním nebo hororovým obsahem?
- Kdo nechá děcko vymývat si celý víkend mozek hrama na mobilu/tabletu/playstationu?
To nejsou šikanéři, to nejsou spolužáci. To jsme my. Rodiče. Někdo, komu byla svěřena zodpovědnost nad našimi dětmi. Dětmi, které nemají plně vyvinutý mozek, nervovou soustavu, ani zvládání emocí. Dětmi, které by v ideálním případě měly dostat dostatek lásky, péče, zdravého jídla, spánku, možnosti pohybu venku a socializace.
Nebezpečné „chůvy“ dnešní doby
Místo pouštění draků, chození na houby a jízdy na kole jim vrazíme do ruky mobil. Místo hraní her nebo prostě jen nudění se je posadíme před youtube. Místo společné práce je raději odložíme před jakoukoliv obrazovku. Aby nepřekážely. „A stejně je nic nebaví, prostě jiná generace.“
Tohle není svoboda, kterou děti mají dostat. Tohle není oukej. I když to skoro všichni dělají. Protože vědět v 6 letech, kdo je Pennywise nebo sledovat HUNTR/X (já teda nic z toho neznala, ale mé povolání mi otevřelo mnohé obzory), ale netušit, o čem je Perníková chaloupka, je prostě blbě.
Dopřejme dětem dětství
Děti jsou děti. A mají být dětmi. Ano, v dnešní době, kdy se v práci nekončí 14:30 a dítě na mnoha místech nemůžeme pustit samotné s kamarády před barák, je těžší dopřát jim takové to staré dobré klasické dětství. Nepovede se nám to úplně stoprocentně, a navíc nás to bude hodně stát. To nejcennější. Čas. Ale to už tak v rodičovství bývá. Malé dítě nepotřebuje telefon, potřebuje naši pozornost. Nepotřebuje fiktivní postavy, potřebuje vzory a kamarády. Potřebuje, abychom ho naučili lásce, úctě, přátelství, morálce, …
Neničme děti. Nedělejme z nich konzumenty kdejakých kravin, nedělejme z nich vygumované followery všeho a ničeho, nedělejme z nich závisláky. A nedělejme z nich dospělé.
