Článek
Nemáme rádi vysokou koncentraci lidí. Proč jsme teda jeli do Bibione? Risk je zisk, chtěli jsme to zkusit. A vyplatilo se. Lidí sice bylo dost, ale ne tak, aby moře nebylo přes dovolenkochtivé hlavy ani vidět. Navíc se dovolenkáři chovali tiše a spořádaně, dokonce i večer bylo v naší části poměrně klidno. Asi jde o to vychytat termín a lokalitu, každopádně já si v destinaci s milionem hotelů užila klid. Je to paradox.
Jak se v Bibione nakupuje?
Vařili jsme si, takže jsme po dvou dnech Dobrých hostinců a toustového chleba s nutellou byli nuceni vyrazit do obchodu pro cosi čerstvého. A hlavně maso, po kterém muž začínal pociťovat (ne)mírné abstinenční příznaky. Supermercato je v Bibione na každém rohu. Ale jestli chcete nádech západní Evropy, tak jedině do Eurosparu, který oblaží na duši a výrazně osvěží na těle (silná klima). Normální obchoďák, normální věci, normální ceny.
Co pravá italská zmrzlina?
Napotřetí jsme trefili zmrzlinářství, kde nám prodali zmrzlinu, která by se snad dala označit za pravou italskou. První dva nájezdy na „gelaterie“ byly poměrně neúspěšné. Buď malé kopečky nebo tekuté skupenství. A vágní chuť. Mám pocit, že v Česku jsem dost možná jedla italštější zmrzlinu než v Itálii.
Jaká je pláž?
Pláž má tu nejlepší péči. Večer ji uklízejí plážoví pracovníci a ráno urovnávají traktory. Pláž je čistá, široká. Jsou tam záchody, převlékací kabinky, zdravotník a venkovní sprcha. A triliarda slunečníků. Když se vám poštěstí jako nám, bude slunečník s křeslem a lehátkem zahrnut v ceně vašeho ubytování. My tam sice zašli jen jednou, protože s dětmi nemělo smysl neustále se od moře vracet ke slunečníku č. 180, navíc se syn několikrát mírně ztratil, ale prostě jsou tam a můžete si je pronajmout. Pláž „zdobí“ plavčíkovské chajdičky na kuřích nožkách, takže je postaráno o vaši bezpečnost. No a písek? Písek je bombastický, pro děti nic lepšího neexistuje. A skvěle se z něj buduje. Vybavte se pořádnou zásobou kyblíčků, lopatek a báboviček.
Moře. Čistota, vlajky a vlny
Lidi si stěžujou, že moře u písčitých pláží je špinavé. Mají pravdu. Oproti Chorvatsku jo. Ale na druhou stranu, komu to vadí. Vstup do moře mírný, mělký. Dno bezpečné, boty do vody netřeba. Vlny parádní. Během týdne jsme zažili moře a vlny všeho druhu. Když visí zelený praporek, moře je klidné, můžou vyjet šlapadla. Když žlutý, je třeba dávat pozor a když červený, je koupání nebezpečné. (Já vím, jinde jsou barvy jinak, v Bibione takto.) Právě třetí den byly vlny tak šílené, že děti zůstaly na břehu a budovaly stavby, zatímco my dva jsme se střídali a riskovali svoje životy. To přeháním, ale byl to zážitek. Večer nám plavčík říkal, že musel zachraňovat jednoho tátu a syna, málem se utopili. Pro uklidnění, žádný další den se už stejně intenzivní vlny nekonaly.
Běhání po pláži. Jak z filmu
Manžel chodil běhat každé ráno, já co druhé. Vyběhli jsme už z apartmánu bosky a běželi po pláži. Je to skvělý, fakt jak z filmu. Doporučuju. Ale musíte brzo ráno, pak už je horko. Já dokonce našla vyvrženou obrovskou želvu, bohužel už mrtvou. A krabíky. Některé živé. Podnětné.
Konec informačního okénka, teď zážitky.
Zážitky 2. a 3. dne
Synáček byl z moře celý pryč natolik, že v záchvatu rozvernosti a radosti zatočil potápěčskými brýlemi a odhodil je do moře, do těch obřích vln. Hm. Tak. To. Bychom. Měli. Sice jsme se snažili je s manželem najít, nicméně co moře pohltí, nevydá. Nebo možná na druhém konci zeměkoule. Takže o brýle jsme přišli a synka jsem musela půl hodiny utěšovat a podstrčit mu brýle jeho sestry, která se stejně nepotápí. Bylo to bolestné, ale to je život.
Vždycky, když jdeme na pláž, vypadáme jako plážoví prodavači nafukovacích kruhů, rukávků a lehátek. Na dřevěných chodníčcích, které vedou k pláži, se těžko vyhýbá, proto jsem jednou, když jsem se vracela pro nafukovací krámy do apartmánu a zpátky mířila s jednorožcem, dinosaurem a lehátkem, nějakou nebohou ženu jednorožcem sejmula. Je pravda, že s třemi malými neplavci jsme působili poměrně ojediněle, dominovaly tříčlenné a čtyřčlenné rodiny, ale úplně sami jsme nebyli.
Jízda na šlapacím autě. Takové to vozidlo, na kterém ale šlapete jako na kole. Abychom dětem udělali radost, jeden jsme si vypůjčili. Řeknu vám. Taková pecka to fakt není. Se šlapáním se moc nenadřete, a když zrovna neřídíte, máte pocit, že partner řídí úplně blbě a zřítíte se někde do škarpy. Ale děti to bavilo.
Zítra se těšte. Zbláznili jsme se a vyrazili se třemi trpaslíky do Benátek. Jo, do pravých Benátek. S vodou mezi barákama. A gondolama.
