Článek
Nejdřív si to s dětmi hezky vykomunikujte
Slovo vykomunikovat používám zcela záměrně, protože podle některých to není slovo a podle mě zase jo a proč nedráždit hada bosou nohou, že ano. Zkrátka musíte si se svými dětmi sednout a velice taktně a empaticky jim přikázat, kdo bude spát dole a kdo nahoře, a pokud se svou lokací bude mít někdo problém, patrovku darujete chudým dětem, které budou prstíčkem hrabat, aby na tak krásné posteli mohly spát. Tenhle krok je nesmírně důležitý a bez něj si nedovolte ani surfovat na postelových e-shopech a přemýšlet, zda koupíte Helenu nebo Ignáce. V případě protestu či všestranného zájmu o vrchní lůžko musíte taktizovat. Použijete motivaci (rozuměj manipulaci) na míru. Vrchnímu dítěti vychválíte, jaký bude mít nahoře klid, nikdo mu tam nebude lozit, bude moci páchat kamikaze. Dítěti spícímu dole zase vymalujete v těch nejpohádkovějších barvách, jak si může o vrchní pelest zaháknout deky a udělat si bunkr. Chápeme se. Ale! Nejsme v otrokářství, takže děti si samozřejmě mohou později místa vyměnit, ale pouze v případě souhlasu obou stran a stvrzení smlouvy podpisem, nejlépe vlastní krví, o kterou po bitce o místo nahoře nebo po pádu z patrovky stejně nebude nouze. Tedy, kdo kde spí máme vyřešeno a jdeme kupovat postel.
Neušetříte, ale to nevadí
Na patrovce neušetříte, s tím je potřeba se smířit. Spoléháte-li na koupi z druhé ruky, nespoléhejte. V chudých krajích na bazaru nic kloudného nekoupíte. Počítejte tedy s kusem novým a drahým. Ale to nevadí. Protože pokud vaše děti v příštích pár letech postel nerozřežou, můžete ji pak za nekřesťanské peníze nabízet na marketplace vy. Takže rozbijte prasátko a vyberte tu ideální dvoupatrovku pro vás. Hlavně si všechno změřte, protože ty postele někdy vypadají, jak jsou vysoké, přitom se na spodní patro dospělý jedinec neposadí. Čtení pohádky dětem pak musí probíhat výhradně vleže či vpololeže a vězte, že si při vylézání z postele, zvlášť pokud jste aktivně dokoupili zábranu, aby miláček nespadl, užijete spoustu dobrodružství. Jakmile máte vše proměřeno, kupte postel a čekejte na kurýra.
Zlaté české ručičky, zlatá Ikea
Návody tvrdí, že dvoupatrovku složíte v jednom a půl člověku za dvě hodiny. Nevěřte tomu. A rozhodně se nedomnívejte, že můžete postel kompletovat za přítomnosti, nedejrodič pomoci dětí, to už je pak skutečně na antidepresiva. Dítě si totiž myslí, že za čtvrt hodinky bude skákat po hlavě z dvoupatrovky, zatímco vy jste ještě nenašli polovinu dílů, které pokládáte za důležité, zato jste narazili asi tak na 5 krabic něčeho, co vám zřejmě přibalili omylem. Nicméně dílo se vám nakonec podaří, protože máte dobré srdce plné lásky ke svým postelechtivým dětem a zlaté české ručičky a youtube a manželku. TAAAK. A děti konečně mohou ulehnout do své vysněné postele.
Převklékání ložního prádla stojí za to!
Ale tak snadné to nebude. Tedy. Nejprve musíte postel povléknout. A tady přichází bod zlomu, pro matku častokrát i bod úrazu. Zjistila jsem, že povléknout dvoupatrovou postel je mnohem náročnější, než by se zdálo. Samozřejmě, že jsem tuto činnost chtěla přehodit na děti, nicméně jejich pokusy byly ještě o něco neúspěšnější než moje. Takže od té doby vlastně pereme ložní povlečení, až když máme roupy, vši, štěnice nebo se někdo pokadí, protože trochu počůrané prostěradlo nepovažuji za důvod k takovému gymnastickému výkonu jako je výměna povlečení. (Vsuvka - dělám si legraci!) Každopádně ložní prádlo měním zhruba tak často, aby děti měly vybudovánu obrovskou přirozenou imunitu.
Pokaždé když se krčím na spodní pelesti nebo se plazím po vrchní pelesti, přičemž se se mnou postel klátí, přemýšlím, proč mě nikdy nenapadlo, že tu vysněnou dětskou patrovku bude třeba převlékat. A že se třeba za ni bude prášit. Zvlášť v našem případě, kdy jsme jakožto správní rodiče přiobjednali ještě výsuvné lůžko a pod tím dva šuplíčky, které ovšem nejsou přišroubované ke konstrukci postele, ale jen si tak levitují na podlaze a nádherně posunují chuhvalce prachu a hraček kdesi do nitra zápostelí, kde se nedá vysát, pokud nejste pan Úžasňák nebo Elastička.
Tolik z reality o dvoupatrových postelích. Ale stejně se mi to heblo líbí. Protože kdo z nás jako dítě nechtěl mít dvoupatrovku, že jo?
