Článek
Asi za to můžou hormony, který čůráme do záchodů z tun platíček antikoncepce, protože nechceme děti. A mikroplasty. A jídlo z fast foodu a taky ropná skvrna a auta, který nejezdí na větrnou energii. Každopádně naše planeta je nemocná a stejně tak i dnešní mladá generace. Všechno jde na ně tak nějak dřív. Což se ostatně tvrdilo vždycky, jak jsou mladí strašní. A pak se zase vzpomíná na ztracený mládí. Psycholog aby se v lidské rase vyznal, nicméně že ta (pre)puberta zaťuká na dvířka naší již tak emočně nahnuté domácnosti tak brzy, jsem nečekala.
Jak je to s tou pubertou? Zeptáme se chatGPT
AI tvrdí, že puberta u dívek začíná mezi 8.-13. rokem. Ale je to vysoce individuální. Ostatní zdroje, které se stále nechtějí smířit s tím, že jsme geneticky modifikovali naše děti, se zuby nehty drží teze, že puberta začíná kolem 11. roku věku. Pokud je to pravda, tak bych měla zahájit nějaký specifický výcvik. A to hodně brzy. Protože jestli se to, jak se ke mně chová moje prvorozené dítě, otvíračka mého lůna, ještě přiostří a dejme tomu několikanásobně, měla jsem si víc užít těch prvních pár konfrontačně přijatelných let. Ještě donedávna jsem byla v naší domácnosti nejvíce nevyzpytatelná žena plná nepředvídatelných nálad já. To už je minulost a já si budu v příštích letech užívat jízdu na horské dráze.
Všichni a všechno by se měli a mělo jít zahrabat
„BLBÁ škola, BLBÁ zahrada, BLBÁ akce v tělocvičně školy, BLBÁ abeceda, BLBÉ čtení, BLBÝ brácha.“ BLBÉ dosaď si, co chceš. A když se ozveš a snažíš se naladit v děcku pozitivní vlnu, se zlou se potážeš.
Na druhou stranu musím děvče hájit, protože když jsem nedávno hulákala „Přestaňte se hádat o tu blbou klouzačku, stejně jste na ni už velcí!“ hrdě mě opravila, že ta klouzačka není blbá. Tak to bychom měli… Slovensky „aká matka, taká Katka“ a buransky česky „jaký pán, takový krám“. To je o něco výstižnější.
A pak tu máme další perličky pronesené na mou adresu. Představte si to s takovým tím úšklebkem a kýváním hlavy se strany na stranu.
„Zjisti si to sama.“
„To je tvůj problém.“
„Mě to nezajímá.“
A všechny tyhle super puberťácký mátisitrapná řeči. Na dýchánkách s kámoškama se dozvídám, že v tom plaveme, (ok, tak spíše se v tom topíme) všechny stejně. A ne. Netěší nás, že naše dcery pravděpodobně dospívají v sebevědomé, asertivní osobnosti, za co bychom u vyznavačů moderních stylů výchovy získaly metál. Spíše bychom je tak raději tradičně srovnaly do latě, ale nejsme Igor Hnízdo, že jo. To zas ne. I když do Švédska máme daleko. Hodně.
Nestěžuju si, konstatuju. Děti jsou koření života a dcery jsou chilli
Samozřejmě, že nenecháme děcko, aby se k nám chovalo jak k otrokovi, ale i když máme pravidla nastavena až nadstandardně zastarale, stejně jsou na naši rodičovskou autoritu a vlastně i rodičovské nápady, požadavky a připomínky podnikány neustálé a dost často i zákeřné nájezdy. Na druhou stranu. O čem by ten život bez toho byl. Vždy jsem se těšila, že až budu mít děti, nikdy, nikdy, nikdy se nebudu doma nudit. A to se mi splnilo a plní. Takže všechno dobrý. Plus mám zadarmo trénink trpělivosti a vyrovnanosti, protože když předpubertální výlevy zvládnu bez ztráty kytičky, to znamená, že nevřískám jak Viktorka a neposílám princezničku do svého pokoje či do jiné rodiny, když my jsme zřejmě pro ni nevyhovující, poplácám se po rameni. Nu co, dcery a matky mají mezi sebou tento konkurenční boj a já jsem celá natěšená, jaká bude ta skutečná puberta, až se u nás doma začnou množit menstruační kalhotky a podprsenky.
PS pro provorozenou: Zlatíčko, jsi moje láska. Takže až si tohle jednou přečteš (pokud teda nesetrváš u názoru, že čtení je blbé), ber to s nadhledem. Jsi dar. ♥
