Článek
Co by za moje, byť ne dokonalé, tělo třeba takoví hendikepovaní dali, že. Protože možná máme nohy jako srnky (křivé, chlupaté a od bláta) - mimochodem vtip mého dětství, ha ha ha, ale jsou lidi, kteří nohy nemají.
Chce to změnu. Radikální
Proto jsem se rozhodla pro radikální změnu. Nemyslím tím stravovací nebo pohybovou, na tom pomaloučku polehoučku dělám, ale spíš změnu ve vnímání sebe sama. Kdykoliv někde prohlásím, jak jsem tlustá nebo jak mám hnusnou nějakou část těla, udělám 5 dřepů. Výsledek dvojitě pozitivní. Budu mít hezčí stehna a zadek a odnaučím se trousit nevděčné žvásty. Protože mezi námi existují lidi, kteří mají skutečné problémy, že?
Svým přístupem k našemu tělu ovlivňujeme i naše děti
Horší je, že jsem zřejmě svým sebenáhledem naočkovala i děti. Tady pár příkladů ze života.
Tříletá: Mami? A ty jsi po prvním miminku byla hubená, nebo takováhle?
Sedmiletá: Neporadím ti, jaké plavky si máš koupit.
Já: Proč ne? Tak na co tě tu s sebou mám? (v kabince)
Sedmiletá: Přece abych ti řekla, že jsi tlustá.
Já: Na tu nepotřebuju tebe, stačí mi zrcadlo. Poraď mi, šup.
Ha ha ha, hi hi hi, ale ona to jako sranda není. Za prvé totiž objektivně nejsem tlustá. A pokud si moje děti zažijí, že S-M postava s poporodním břichem = tlustá, nedovedu si představit, jak budou titulovat skutečně obézní lidi.
Naštěstí nejsem jenom studnice negativních prohlášení a když děti upozorňují na mé těhotenstvími poznamenané tělo a pronesou, že mám trochu břicho, polechtám je a vesele na ně houknu. „Jo, mám, protože v tom bříšku bydlely tři skvělé děti!“
Naše tělo je dar
Já netvrdím, že se máme přecpávat, nehýbat, rvát se do hader, ze kterých nám vytýkají faldy a vydávat to za přirozenou krásu. To vůbec! Jsem pro zdravý životní styl a pro zdravou váhu. Ale všechny ty instagramy a média na nás mají vliv, i když si to třeba nechceme připustit. A přijmout svou vizuální stránku může být poměrně těžké. Takže pojďme se místo na pár svých nedokonalostí soustředit na to, že máme tělo, které nám funguje a které nám umožňuje dělat úžasné věci.
Takže i když se to lehčeji řekne, než udělá. Nesrovnávat se a mít se rádi.
PS: kdo něco takového nezná, přijde mu tento článek úplně zbytečný a já to chápu, ale pokud se sebepřijetím bojujete, určitě rozumíte. :)
