Článek
Jak se liší nákup oblečení matky v jednotlivých vývojových etapách jejích dětí? A bude líp?
Matka kojence
Velice kritické období, a to hned ze dvou důvodů. Prvním je tělo, které potřebujete obléknout. V porodnici jste totiž břicha nechala jen půlku, takže vám nezbývá než oblékat těhotenské a manželovy věci. Proto dost často vypadáte jako strašák do zelí a když už se konečně odhodláte vyrazit za nákupem binárnějšího šatníku, nejde to zrovna jako po másle. Za prvé netušíte, jakou velikost si máte koupit. Zhubnu? Nezhubnu? Otěhotním, neotěhotním? Takže stejně kupujete uni stany, pro jistotu. Za druhé – a to je horší. Máte s sebou nakupovacího parťáka. Kočárek s překvapením. Časovanou bombu, kterou začne trápit hlad, plena nebo prdíky zrovna ve chvíli, kdy se v kabince marně snažíte vysoukat z něčeho, do čeho jste se ambiciózně vtěsnala. Zkrátka nákupy s miminkem nejsou takové žůžo labůžo se Starbucksem v ruce, jak jste čekala.
Matka batolete
Ale nákup s kojencem vám zpětně přijde jako procházka růžovou zahradou, jakmile mimčo doroste v batole. Radši chodit nahatá než vyrazit s batoletem (nebo ještě lépe batolaty) vybírat svoje oblečení. Hlavním fokusem matky batolat není sledovat oblečení, dokonce ani ceny (i když to je na rodičáku prakticky olympijská disciplína), vaším jediným úkolem je zamezit dítěti udělat z obchodu kůlničku na dříví. A neztratit ho.
Jenže co když prostě musíte? V tom případě to jistí kočárek, do kterého děcko připoutáte (ne že by z něho stejně neviselo za dvě minuty hlavou dolů), hodně křupek, ještě více křupek a screen matky asi i nějakou tu pohádku. Teda spíš písničku. S hodně barvama certifikovanou jako snižovač IQ. Já brala knížečky, hračičky, serepetičky. Upřímně, je to marná snaha, žádný pop it nezabaví tolik jako schovávání se pod věšákem nebo rozhazování basic triček za 79, ale za zkoušku nic nedáte. Pobyt v kabince je vyšší level, buď je třeba najít vozíčkářskou, nebo nechat kočár i s veškerým arzenálem před kabinkou (ne že by teda hrozila krádež) a batole vzít s sebou. Bacha na kabinky, které mají dveře vysoko, batole snadno podleze. Aby toho nebylo málo, čerstvě odplenkované batole na matku, ideálně polonahou, vytáhne akutní potřebu čůrat nebo kakat. Garantuju vám, že po takto vyhroceném zážitku, kdy prdelka bobánka je sice čistá, ale ta vaše zpocená jak vrata od chlíva, budete vděčně chodit ve starých teplákách.
Matka předškoláka
Nakupování s dětmi se stává proveditelným, avšak háček to má. Děti, na rozdíl od matky, nemají v plánu vybírat její oblečení, tedy až na světlé výjimky. Buď by nejraději skoupily celý obchod pro sebe, nebo využijí příležitost ocitnout se s matkou v kabince a mezi věšáky k neúmyslnému ztrapnění vaší osoby, a proto často zaznívají na celý obchod věty typu: Mami, proč jsi tak tlustá? Mami, ty máš ale divné břicho. Mami, ty sis prdla? Proč máš tady chlupy? A tak. Někdy dojde také na hlubokomyslné otázky o smrti, ekologii a náboženství. Není lepší příležitosti. Není.
Jak se teda vyplatí nakupovat? Online nebo na Fionu!
Obchody nemám ráda. Takže kde můžu, co můžu, pokoupím online. Jenže jelikož nosím pro každou část těla jinou velikost, dost často se stane, že prostě nemůžu online nákup riskovat. Proto od té doby, co chodím do práce, preferuji nákup ve večerních hodinách. Jezdím zásadně až po setmění. Jsem taková Fiona. Zrovna minulý týden jsem jako Fionina noční verze i vypadala, škoda mluvit. Kdyby mě potkal někdo známý, jistě by se ztotožnil s „ve dne taková, v noci jiná.“ Ale to je fuk, protože kromě toho, že po celém dni na obličeji moc makeupu ani řasenky nezbylo a jedete v teplákách obalených psíma chlupama a v botech obalených psíma *******, přináší noční nakupování samé výhody. Obchody jsou vylidněné, nikdo z vlastních ani cizích vám nepřekáží, ovšem máte omezený čas. Ale pracovat pod časovým tlakem je dovedností, kterou mají pracující matky ještě nesamostatných dětí vypilovanou prakticky k dokonalosti, takže v pohodě, tohle zvládnete.
Teď už jen zbývá smířit se s tím, že když máte čas i peníze, v obchodech se prodávají hadry, které byste si neoblíkla ani zadarmo. Ale to už je takový nákupní paradox. Tak hodně štěstí a zdaru. Já na svoje vysněné džíny (ano ty, ve kterých nevypadám jako jitrnice, dovedu si v nich sednout, aniž by se vytvořila vlna tsunami, a zároveň mi nikde neplandají) stále ještě čekám.
A co vy? Užíváte si nákupy oblečení?
