Článek
Satira. Je to satira.
Body shaming
Vendelína je mi líto. Pokud vím, tak krása je dle posledních tezí sociální konstrukt. Takže vypravěč nemusí neustále zdůrazňovat, jak je Vendelín „děsně“ nebo až „pekelně tlustý“. Proč o Vendelínovi nezmíní, že hraje na piano, že má krásné oči nebo třeba že má vztah ke zvířatům? Je to nehorázný případ body shamingu a nálepkování, který by v dnešní pokrokové době neměl být trpěn.
Právo silnějšího
Právo silnějšího se levice snaží vymýtit. Ale Albínovi tento militantní přístup zřejmě nejen prochází, on z něj přímo benefituje. Albínova postava mi opravdu dělá vrásky. Obecně je násilí v knize předkládáno jako fenomén zcela přirozený pro danou věkovou skupinu. Tohle chceme pro naše děti?
Gender nikde
Nějak jsem si nevšimla, že by se v Mikulášových patáliích někdo identifikoval jinak než chlapec či dívka, muž či žena. To není dobrým obrazem pro dnešní mládež, která potřebuje vědět, že když se cítí z 15% jako žena, z 53 % jako muž, z 19 % jako pes a z 20% jako řízek (co na tom že součet dohromady nedává 100 %, nač děti trápit matematikou), je vše v pořádku.
A co kvóty? Ve vedlejších postavách se občas ženy či dívky objeví, ale hlavní postavy jsou pouze lidé identifikující se zájmeny on/jeho.
Diskriminace
Kryšpín je diskriminován, protože je „nejhorší žák ze třídy“. Ničivé nálepkování. Zbytku dětí i čtenáři by měl být představen jako ten, kdo měl těžší start. Ten, který si zaslouží kompenzaci, ten, u kterého se budeme soustředit na jiné silné stránky. A nebudeme ho posílat na hanbu. Ani obrazně, ani reálně.
Pak tady máme diskriminaci u Celestýna. Nebudeme se teď vyjadřovat k tlaku výkonové meritokracie (odměňování podle výkonu, talentu, schopností a výsledků - Celestýn to s vizitkou „nejlepší žák třídy“ také nemá lehké), ale k pozitivní diskriminaci. Jelikož Celestýn nosí brýle, tak ho ostatní nemohou napadat, ale to je vlastně v pořádku. Pozitivní diskriminace je jedním ze stavebních kamenů moderního progresivismu.
Fyzické tresty
Přímo či nepřímo vidíme, že autority (rodiče, školník a kdo ví, kdo ještě) zneužívají své moci a nebohé děti kázní za pomoci fyzických trestů. Výprask, tahání za ucho. Nehorázné. Když už konečně i Česká republika schválila zákon, který zabraňuje rodičům mlátit děti, jak můžeme toto ještě číst. Co si z příběhů děti odnesou?
Suma sumárum?
Jak vidíte, Mikulášovy patálie jsou kulturně pravicová kniha, která děti řadí podle chytrosti, velebí normu, vysmívá se odlišnostem a dává rodiči a učiteli až příliš velkou autoritu a svrchovanost.
Zkrátka. Já být levicovým, woke, moderním progresivistou, ihned navrhnu Mikulášovy patálie přepsat. Trochu více chlapců, kteří si nejsou jisti, zda jsou chlapci. Chlapců, kteří se neperou, ale diskutují o svých pohlavích, chlapců, kteří nemají odřená kolena, a chlapců, kteří se nebojí svých rodičů. Protože ti používají respektující výchovu nebo nevýchovu nebo něco jiného neškodného. Bude to pak nudná kniha? Ano! Ale alespoň dostojíme ideálům, které se na nás ženou a kterým lidé pomalu začínají věřit.
PS: Kdo to nepoznal, já Mikulášovy patálie MI LU JU! Jen jsem se na ně pokousila mrknout objektivem některých hnutí a proudů.
