Článek
Čím jsem moudřejší, tím jsem cudnější. Protože „méně je více“. Jsem natolik uvědomělá, že raději nechávám lidem kolem mě právo na představivost. Jenže sehnat plavky, které by neodhalily, jak moc mě těhotenství a kojení poznamenalo, je poměrně těžké. A někdy taky komické.
Nemilosrdná gravitace
Prsa mají jinou velikost a jinou polohu než kdysi. Břicho změnilo konzistenci. A často i spodek už je jiné kafe. Takže, alespoň mně, prostě nestačí „skočit“ na čtvrt hodinky do obchoďáku a vylézt s trojúhelníčkama a spodkem na šňůrky. V tom bych parádu neudělala. Uznávám, lidé by si mě určitě fotili. Ale z jiného důvodu, než bych si přála. Zkrátka, chce to plavky. Plavky s velkým P, které skryjou moje nedostatky a vyzvednou moje (d)ostatky.
Plavky z loňska
Abych vás nevylekala, já mám plavky. Dokonce několikery. Ale ve těch se před všemi vyjma mých dětí a manžela stydím. Jednak ukazují části těla, na které zrovna hrdá nejsem, jednak začínají ztrácet látku. Znáte to. Máte plavky, máte, máte a najednou přes ně vidíte až na Praděd (jak by řekli mí rodiče, ano pocházím z podhůří Jeseníků).
A to není všechno. Jeden můj vršek je mi malý, druhý zase velký (koupila jsem si o číslo větší než minule), vida, má prsa se zřejmě nedají kategorizovat. Jeden spodek drží, druhý má občas tendence mě ve vodě opouštět (zatím naštěstí neúspěšně). Zkrátka látám to, jak se dá, ale je čas dospět a začít v tom koupacím úboru taky nějak vypadat.
Problém s plavkami na netu
Moc nerozumím tomu, proč cudnější plavky, které jsou v prvé řadě určeny dámám nesymetrickým, větším, starším, zkrátka těm, které chtějí a mají co skrývat, fotí dvacetiletá modelka s mírami 90-60-90. Jak si mám asi tak ty pěkné tankiny představit na sobě, když je má oblečené holka s béčkama, pekáčem buchet a vytwerkovaným zadkem? Já se pak natěším, jak ze mě ty plavky udělají krasavici, a nakonec v nich vypadám snad ještě hůř než bez nich. To je klamavá reklama a chtělo by to hnát vejš. No nic.
Plavky ve sportu?
Z důvodu předejití tomuto zklamání jsem včera, ano, v druhé půlce července, chytré, vyrazila zakoupit plavky do sportovního obchodu. Mé předvyhlídlé kusy z internetu už tam samozřejmě dávno nebyly, s tím se dalo počítat, ale jinak tam bylo plavek dost. Kdejaká žena by si jistě vybrala. S odhodláním sobě vlastním jsem se dala do zkoušení. V kabince jsem byla dvakrát nebo třikrát, pokaždé ověšena kupou ramínek, nicméně z obchodu jsem odešla pouze s ručníkem. Prostě ne. Ne, ne, ne. Nesedělo mi nic. Nahoře, dole, nikde.
Plavky z Číny (co naplat)
Tonoucí se stébla chytá a zoufalí lidé dělají zoufalé věci, takže jsem se rozhodla přece jen nakoupit přes ty internety, a hlavně za levno. Včera jsem si na Sheinu naházela plavek do košíku za třináct stovek. To mi, uznávám, přišlo přemrštěné vzhledem k tomu, že většinu času trávím u našeho bazénu ve svých vysypaných nepadnoucích plavkách a vystavovat se jezdíme výjimečně. Tak jsem s bolestí v srdci z košíku vyhazovala a vyhazovala, až jsem se usadila na jakési přijatelné ceně. A teď se těším. Objednala jsem si jeden vrch, jeden spodek, jedny tankiny a jedny jednodílné plavky. Se sukýnkou. Zkrátka zakryj, co se dá. Tak uvidíme. Já jen doufám, že fakt mým osudem nejsou ty burkiny. Protože opálený kotníky by mi fakt nestačily.
