Článek
Pojďme si projít pár axiomů, se kterými nic nenaděláme, ale jejichž pochopení nás vysvobodí z aury zášti.
1. Život je nefér.
Jedna má pěkný boky, druhá ne. Jeden má plochou nohu, druhej ne. Jedni zdědili chatu po prababičce, druzí ne. No a někdo má tříletý dítě ve školce a někdo ne. Otázkou je, jestli se stále budeme dle naší krásné české povahy závistivě soustředit na sousedův trávník, nebo převezmeme zodpovědnost za svůj život. A přidáme kapku vděčnosti. Berte to tak, jsou ženy, které do sebe píchají injekce a stejně nemůžou otěhotnět. Vy děti máte. Sice je nemůžete dostat do školky, ale vizme sklenici poloplnou.
2. Kdo hledá, najde.
Pořád jenom čtu, jak nejde, nejde, není a není. A samozřejmě, že řešení svého problému nemám v rukách já, za kormidlem mého života totiž stojí matky, které cpou dítě do školky, ačkoliv doma mají mimino. Kdyby jich nebylo, žiju si jako v pohádce. No a teď tu o Karkulce. Státních institucí není dostatek. To je smutné. Ale může být i hůř. Každopádně mezi soukromými školičkami najdete. Ale jak správně namítáte, nebude to zadarmo.
3. Za všechno se platí. (A pořád se to vyplatí.)
Tohle nás zlatý socialismus odnaučil. Máme pocit, že nám všichni všechno dluží a že máme na všechno nárok. Zadarmo. Ano, jistě, není fér, že někdo zaplatí školkovné pár set a já par tisíc, ale v tom případě doporučuji zopakovat si učivo bodu č. 1 „Život je nefér“. A teď bych se ráda vyjádřila k často omílané „pravdě“, že se rodinám platit soukromou školku nevyplatí. Jak to, že ne? Žena brala rodičák, dejme tomu 10 000 Kč. Teď musí nastoupit do práce. Školné v soukromé instituci ji bude stát 6000. Aby si pohoršila, musela by vydělávat méně než 16 000 čistého. Pokud jde do práce s alespoň minimální mzdou, polepší si. I za cenu platby školného. Nebo si aspoň udrží stejný standard. Je to ideální? Absolutně ne. Ale je to jen na chvíli. Jo a pokud si náhodou opravdu pohorší a skoční na nule (jak se často traduje), tak ať se nahlásí na pracák jako osoba pečující o dítě do 7 let, dítě do školky nedává a věnuje se mu stejně kvalitně jako to radí ostatním ženám na internetu.
PS: ceny jsou mimopražské. Nicméně tam se zase počítá s vyšší než minimální mzdou. Jo a existuje dost evropských dotačních programů, kdy je část školného dotovaná, takže je dost možné, že seženete i levněji.
4. S úsměvem jde všechno líp.
Tohle není prázdně sluníčková rada, tohle je realita. Dobré slovo i železná vrata otevírá. Pokud budete zasévat všude po světě závist, sebelítost a fňukání, moc dveří se vám neotevře. Zkrátka buďte matkou, o jejíž dítě se budou instituce prát. Zanechávejte po sobě dobrý dojem. Věřte, že pak bude mnohem, mnohem snazší dítě dostat tam, kam potřebujete. Možná namítnete, že pořadí je dané. Ano je, ale kde je (dobrá) vůle, tam je i cesta. A kdyby vám to stejně nevyšlo a až do předškolního roku byste platili za instituci majlant? No… svět se nezboří. A vy ho aspoň přestanete kontaminovat svým jedovatým jazykem.
Je mi jasné, že přijdou komentáře ve stylu „ale“. Chápu. Taky máme tři děti a nekradem. Je to o postoji.
Přeji krásný den. A dejte si banán.
