Článek
Děti nejsou otroci, jen vděčná pracovní síla
Naše děti nejsou otroci. Kdepak, kdepak. Mohou zcela dobrovolně odejít od kuchyňské linky. Ale ukažte mi děcko, které se vzdá možnosti matlat se v těstě a následně matlat těsto všude kolem sebe. Nu a když jsou dětičky do toho pečení a zdobení celé žhavé (aspoň někdo, že), byla by blbost jejich nadšení nevyužít. Navíc vůbec nevyjdou draho. Ke štěstí jim stačí uždibovat těsto.
Proto jsem, co se týče cukroví, prakticky vše, čeho jsou schopny, převelela na ně. A zřekla se role odborného poradce i kontrolora. Jakmile nejmladší požadovala mou asistenci, odkázala jsem ji na nejstarší dítě a držela se dál od apokalyptických výjevů probíhajících v kuchyni.
Takže děti (4, 6, 8) samy vykrajovaly, samy zdobily perníčky, samy mazaly linecké, samy koulely koule. Poměrně úspěšně.
Produkt pravda není vzhledný
Neptejte se mě, jak to naše cukroví teda vypadá. Naštěstí jsem nikdy nebyla perfekcionistka. Proto mě nepálí, že když se mnou cukroví dělají děti, vypadá hrozně. Protože v dobách, kdy jsem pekla sama, nevypadalo o moc lépe. Teď mám aspoň pádný důvod, proč máme hnusný cukroví. Nádherné alibi, které ještě pár let potrvá. PS: promiň mami, že pochodeň tvé zručnosti, pečlivosti a nádherného cukroví nenesu dále.
Nechápu, z čeho jsou ženy tak unavené
Takže tady máme důvod, proč mě letos cukroví výjimečně nevyčerpalo. Koneckonců. Proč neuvolnit místo u válu někomu, kdo o něj fakt stojí. Teď jen přemýšlím, jak děcka namotivovat do mytí oken. A kde pro ně seženu nějaké horolezecké jištění. No, pár dní na to ještě máme.
Tak připíjím na šťastné a špinavé (protože u nás to teda zatím vypadá jak po nájezdech).
