Článek
Možná bych neměla mít tolik sebedůvěry. Maminka mi stále připomíná, že kdysi mého bratra při domácím stříhání střihla do ucha a teklo z něj „krve jak z vola“. Nicméně tak bláhová, abych opakovala chyby předchozí generace, skutečně nejsem, dovolím si dělat své vlastní. A hlavně. Předchozí „kletby“ je třeba prolomit. Takže hrdě hlásím, že mé děti zatím nikdy nebyly u kadeřníka či kadeřnice.
Výbava, jak se patří
Když už, tak už. Nebudu šmikat děcko tupýma nůžkama, které nestříhají už pomalu ani papír, protože je na nich stoleté zaschlé lepidlo. Před stříháním syna (dceru jsem tuším těmi ostudnými nůžkami přikrátila) jsem zabrousila na e-shop pro kadeřníky, protože k těm já se teď aktuálně řadím, a zakoupila jsem kadeřnické nůžky (ty bez držáku malíčku, protože takový profík ZATÍM nejsem), speciální hřebínek, ano přesně ten, kterým si vlasy odborně podebíráte, a pak také rozprašovač. Nebudu přece vlhčit vlasy pouhou rukou, mířím výš.
Učím se od nejlepších (jak jinak)
Pak jsem se pustila do tvrdého studia a zadala do youtube něco jako „how to cut my little son´s hair“ a sledovala tutoriály. Ty od kadeřnic stály za starou belu, protože paní mají takový skill, že je hlava ošmikaná za 2 minuty videa a vy vůbec nechápete, co se stalo. Nakonec jsem se inspirovala jedním tatínkem, který stříhal svoje ušmudlané děcko kdesi na zemi, na koberci plném hraček a bylo vidět, že je schopen svou vytříbenou techniku předat stejným amatérům, jakým nedávno býval i on.
Těžko na cvičišti … těžko na bojišti!
Ač jsem byla odborně připravena, syna jsem zásobila křupinkami a dokonce mu pustila i pohádku na telefonu, stříhání bylo noční můrou. Oba jsme byli celí od vlasů a dítěti jsem zřejmě způsobila trauma. Ne že bych ho zranila, jak říkám, kletba prolomena, nicméně synek studené nůžky na své lebce nesnášel příliš dobře. A má blesková rychlost jeho pohodě taktéž moc nepomohla. Avšak když jsem poodstoupila od apokalyptického výjevu plného slz, křupek a vlasů, mé srdce zaplesalo. Syn je ostříhaný a ani to nevypadá tak blbě. Mé nadšení o pár dní později podpořila moje maminka slovy: „Tys ho stříhala sama? No tady to má takový zubatý…“ Při pohledu na můj mírně vražedný výraz ovšem rychle dodala: „Ale jako dobrý, aspoň jsi ho nestřihla do ucha.“ Po takových slovech chvály jsem se samozřejmě nemínila vzdát a toužila jsem porodit dalšího syna (nebo pět), abych měla více modelů pro své nové hobby.
Přecházíme na strojek (a potřebujeme bonbóny)
Když syn přežil pár stříhání, konečně dospěl do období, kdy díky výhružkám a úplatkům (nesmrtelný cukr a bič) zvládl tolerovat zastřihovač vlasů (od teď už jen strojek na vlasy prosím). To byl samozřejmě úplně jiný level. Nůžky už jsem konečně jakž takž ovládla, ale co s tím strojkem. Nechtěla jsem naplnit Kainarovo proroctví „Stříhali dohola malého chlapečka“ nebo třeba Stříhala na trojku malého chlapečka, takže bylo třeba troufnout si na střih alespoň dvoupatrový, tedy ve dvou délkách. Aby vypadal jak britský voják z druhé světové. V té době jsem porodila naše poslední dítě, dceru, takže bylo jasné, že syn je mou jedinou nadějí na barber kariéru.
Naneštěstí ani ježdění strojku po hlavě syn nezvládá příliš dobře, takže se při procesu proměny trosečníka v britského letce hodně brečí, křičí a uplácí bonbónama. Prostě taková idylka. Jak z reklamy. Nebo z instagramu respektujících výchovných proudů. Ale každým dalším stříháním syn dospívá a já se vyklidňuji.
Nevzdám to. Bude ze mě druhý… No nic
Má veledíla vytvořená strojkem na vlasy sice působí symetričtěji než ta vystříhaná nůžkami, nicméně stále to není jak od odborníka. Ale mám ještě pár let, než mě syn samozřejmě ve vší slušnosti požádá, abych ho nechala jít k nějaké skutečné kadeřnici (to by bylo ještě levný) nebo lépe ke skutečnému barberovi. Ale kdo ví, třeba do té doby budu druhý… Tak a teď mi došlo, že neznám žádného slavného kadeřníka. Poprosila jsem o radu strejdu Googla, ale jména, která mi vyhazuje, jsem v životě neslyšela. Divné, neznám žádného světoznámého kadeřníka? Nu, nevadí, jsem v branži poměrně nová. A jednou…jednou synkovi vystříhám (vyholím) do vlasů nějakou tu cestičku, logo Supermana nebo tak něco. No nic. Jdu si naolejovat břit (pardon, stříhací jednotku), v sobotu totiž stříháme.
