Typy zubařů. Který je ten váš?

„Pěkné to máte, pěkné, paní Bordovská.“ Krmil mě sladkou milosrdnou lží rok za rokem můj zubař. Jakmile nastaly problémy, byla jsem donucena zubaře změnit. A světe div se, zas tak pěkné, a hlavně zdravé ty svoje zoubky prý nemám. Což mě vedlo k úvaze. Do kterých kategorií české zubaře rozčlenit?

Přišla jsem na následující. Existují 4 kategorie zubařů.

Pojďme si je rozebrat.

Úvodem úvahy ovšem potřebuji zdůraznit jednu věc. Já si zubařů vážím. O to víc, když fakt odvádějí dobrou práci. Zubařům fandím a přeju si, aby jich bylo mnohem, mnohem více.

Ohrožený druh, za pár let prakticky fosilie. Jde o zubaře přežívající na dobách, technikách a cenách dávno minulých. Umrtvení používá pouze v případě, že ho uprosíte na kolenou mumlaje si pod vousy, že lidi dneska nic nevydrží. Vyznává názor, že amalgám žádný jiný materiál ještě nepřekonal. A jednání s pacientem, informování o průběhu zákroku? Na to nemáte nárok. Neschopný levný zubař sice není nejvyhledávanějším ani nejideálnějším druhem, ale když už vám zuby moc nespraví, aspoň si na něj nemusíte zakládat speciální spořící účet.

Endemit. Za hodně peněz málo muziky. To nechceš. Zubař vám v puse rozpoutá armagedon, případně neudělá vůbec nic, to je snad ještě horší, přitom za to bere takové peníze, že dovolenou na Zlatých píscích budete zase muset odložit. Až vám konečně dodělá ten můstek. A korunku. Tohle je fakt blbý typ, chce to změnu. Když už solíte, tak aspoň ať vidíte výsledky.

Poměrně častý úkaz. Ač se zubařské fakulty (nebo někdo nad nimi) z nějakého důvodu zuby nehty snaží všechny studenty zubařiny demotivovat a znemožnit jim úspěšné absolvování oboru, čas od času nějaký ten nový zubař ze školy s diplomem pod paží vylétne. Pokud má štěstí, uchytí se v nějaké ordinaci, pokud má peníze, zařídí si vlastní ordinaci. Co ordinaci, kliniku. Tak či tak. Je plný ideálů, znalostí ze školy a také poctivosti, takže se každé pigmentové skvrnce, každému poloodhalenému krčku věnuje s plným a neúnavným nasazením. Jenže kdo pak má všechny ty moderní materiály, mezizubní rentgeny a supermoderní křesla platit? Vy, ano vy. My Češi, plod komunistické minulosti, se přes placení u zubaře v řádech vyšších tisíců nemůžeme přenést, ale pokud neaspirujete na protézu v 55, jako vaše matka či babička, nemůžete počítat, že budete chodit k zubaři zadarmo jako ona. Bohužel. A to ani v případě, že si vzorně platíte zdravotní pojištění a od našeho zdravotnictví potřebujete za posledních pět let jediné - vyčistit kanálky. Nu. Dobrý zubař je zkrátka ke nezaplacení, a nejen obrazně. Štve nás to? Ano. Ale zas jako nebudeme si kazit den.

Legendy praví, že i tací jsou mezi námi. Buď jde o filantropy nebo lidi platící odvody a lékařské vybavení z prány, nicméně existují prý i takoví dentisté, kteří odvádějí skvělou práci, a přitom vás cena jejich výkonů nedonutí zavolat do Providentu. Já na takového zatím osobně nenarazila, nicméně nezávidím. Dobře, pokud máte takové štěstí.

Tak. Konec. Takže jaký zubař je ten váš? A doplňte nějaké zážitky.