Článek
No uznejte sami. Já nevím, jak často tankuje průměrná žena, která si střídá vůz s manželem, ale moc často určitě ne. Pokud nemusím, rozumějte, pokud na mě kontrolka nebliká a nepípá už hodně intenzivně, nechávám tento zodpovědný úkol na svém drahém. Protože z pohledu ženu vypadá tankování asi takto.
- Na kterou benzínku vlastně pojedu? Chlap tankuje na téhle, že? Ale odtud se blbě vyjíždí. Tak na jiné. Ale ta má třeba zase drahé palivo. Na té další se dá platit jen kartou, a já potřebuju udat hotovost. Tak kam?!
- Ke kterému stojanu se postavím? Předně na něm musí nabízet naše palivo, znáte takové ty stojany na okraji, u kterých natankujete jen něco, co se vám zrovna nehodí, a také nesmí být vyřazen z provozu, což už se mi taky stalo. Pak můj pohyb po areálu benzínky připomínal takovou tu hru, ve které posunujete čtverečky, abyste složili obrázek nebo číselnou řadu, přičemž musíte pohnout se všemi, abyste na správné místo dostali ten jeden konkrétní.
- Z které strany stojanu se postavím? Mám pocit, že snad každé auto má ten tankovací otvor na stejné straně, jestli ne, tak nekamenujte, vidíte, že jdu tady se svou tenkou kůží na trh, ale i tak se mi výjimečně podaří postavit se ze strany druhé. Na to, abych zjistila, že mi tam třeba ta pistole nedosáhne, nemám dost silný rezervoár odvahy a přirozeného sebevědomí, takže minule jsem z benzínky rovnou odjela, aby si na mě všudypřítomní kamioňáci náhodou neukazovali, že ani nevím, na které straně mám stát. Já vím, že by to všem bylo jedno, ale stejně jsem zbaběle ujela.
- Co natankovat?! V tento moment mé hladiny adrenalinu dosahují svého vrcholu. Ano, už dva a půl roku máme auto na naftu, ne na benzín, ale i tak se nade mnou vždycky vznáší hrozba „co když natankuju blbě?!“. Navíc, jak víme, není tam napsáno „nafta“ a „benzín“, leč „natural“ a „diesel“, což je pro někoho, komu se v hlavě aktuálně honí kromě tankování ještě „musím koupit kuchyňské utěrky, zavolat na alergologii, odpovědět kamarádce na hlasovku a sehnat tykadla ke kostýmu broučka“ prostě podraz.
- Co PŘESNĚ natankovat? Ale když už tedy v mysli svedu úspěšně tu bitvu a sebevědomě šahám po dieselu, většinou tam najdu dva druhy, že? A to je další past. Nejdřív někde najít tu cenu a podle toho se tedy rozhodnout, jestli tankujeme kvalitně nebo levně. A pak skutečně natankovat přesně ten druh paliva, pro který jsem se rozhodla. No a třeba dnes se mi stalo, že jsem takhle provedla všechny myšlenkové operace vedoucí k úspěchu, a když jsem odcházela platit, všimla jsem si, že u pistole, kterou jsem tankovala, byl obrázek kamionu. Co je zase tohle?! Chtěla jsem se na benzínce zeptat, jestli mi nevybuchne třeba auto nebo tak něco, ale když mi paní začala nabízet jejich aplikaci, první kafe zdarma a každé čtvrté za korunu, přičemž mají vlastní pražírny, a já si zdrogovaně vzala všechny ty letáčky, ač kafe nepiju, řekla jsem si, že to prostě risknu a budu doufat, že náš motor zvládne vše.
Uznávám, že jsem v tomhle nejspíš trochu slabší kus, ale na jednu křehkou, vílí, ženskou duši, která přesto ve vší své emancipovanosti rozváží ráno děti po všech čer… institucích a obstojně řídí manuál, je to prostě po ránu stres. A když si na té benzínce nakonec nekoupím ani to kafe…no možná bych ho měla začít pít.
Ale je pravda, že vždycky když tankuju, snažím se působit tak strašně jako nenuceně přirozeně cool, protože já, JÁ jsem přece přesně ta ženská, která tankuje levou zadní. A kdyby něco, tak vyměním kolo nebo třeba i palivový filtr. Víte jak.
