Článek
Mnoho, možná většina rodičů žije v nějakém tom až. A to je blbý. Protože ono to „až“ fakt přijde. A najednou tvoje dítě jezdí na odrážedle, najednou na tu zpropadenou klouzačku vyleze samo (sláva), najednou konečně říká mami, najednou spinká u babičky a dědy. Ale taky už ho nerozesměje „kdepak je mrňous, kuk na něj“ a nebude se živit bílým jogurtem. Nebude spát 12 hodin denně a nebude ti chtít česat (rozuměj trhat) vlasy.
Křeček v kole? Jo, proč ne.
Dlouho jsem byla matka miminek a batolat. A přišlo mi to poměrně náročné. Jak křeček v kole. Ale bylo to krásný! Dnes jsou moje malé děti o něco samostatnější. Chodí do školky, školy, nemusím jim utírat zadky (teda většinou), nemusím je nějak složitě uspávat. Na druhou stranu už spolu netrávíme tolik času. Oni jsou v institucích, já jsem v práci. Vidíme se odpoledne. Ale netřeba se bát, přeskakuju zase do jiného křeččího kola. Úkoly, domácí práce, kroužky a tak.
Tím nechci říct, že to bude jenom horší, matko chraň, takových chytrolínů a la „malé děti malé starosti, velké děti velké starosti“ tu máme plnou republiku, ale jde o to, že pořád bude co řešit. A až náhodou jednou nebude (mami, tati, sbohem a šáteček), asi si odpočineme, ale zřejmě budeme taky dost v šoku.
Žít tady a teď
Teď se na věci dívám jinak. Nečekám na až (až děti budeme vozit do jedné školy, až dojdou na kroužky samy, až si knihy budou číst samy), snažím se užívat si každé období. Chci se vyhnout taky nostalgickému hledění do minulosti a vzpomínání na ta naše roztomilá miminka (i když někdy mi to ujede, někdo by měl dát pod zámek všechny naše fotoalba a všechny složky na disku), prostě chci žít tady a teď s dětmi v tom vývojovém období, ve kterém se nacházejí.
Protože je to krásné. Protože přesně tímhle tempem má život plynout. Protože (jako každé matce) mi došlo, jak ta předchozí období byla nádherná a já se soustředila jen na to, jak těžké to mám. A teď je mi to upřímně dost líto.
Vykašleme se na „až“ a radostně a energicky se vrhněme do toho křeččího kola. Protože za mě je lepší nevědět kam dřív skočit, ale být obklopen osobami, které jsme s manželem vyrobili, než mít „me time“ do aleluja, ale žádné děti.
