Článek
Pětadvacetiletý absolvent a šedesátiletá kolegyně u jednoho pracovního stolu. To není vzdálená budoucnost, ale běžný den v mnoha českých firmách. Jen se o tom zatím skoro nemluví.
Přitom podle projekce Českého statistického úřadu bude podobných situací přibývat. Seniorů nad 65 let je dnes přes 2,2 milionu, tedy zhruba pětina populace, a na počátku 60. let tohoto století jich bude kolem 3,25 milionu, víc než třetina.
Podíl lidí v produktivním věku přitom klesne z 63–64 % až na 54 % ke konci století. Výdaje na důchody podle Evropské komise porostou z 8,7 % HDP na více než 11 % v roce 2058.
Dobrá zpráva je, že nejde o náhlý otřes, ale o změnu, o které víme desítky let předem. Ta horší je, že vědět předem ještě neznamená být připraven. Pokud se nepřipravíme včas, hrozí, že se z přirozené věkové rozmanitosti stane zdroj napětí: mezi generacemi, mezi zaměstnanými a penzisty, mezi těmi, kdo práci mají, a těmi, kdo ji marně hledají. Pokud se připravíme, může to být naopak příležitostí.
Starší kolegové nemusí být břemeno
Podle analýzy OECD jsou zaměstnanci 50+ stejně produktivní jako ti ve věku 35–49 let. Firmy s vyšším podílem starších lidí mají navíc o 4 % nižší fluktuaci. Největší přínos mají smíšené týmy: mladší i starší kolegové jsou produktivnější, když mají vedle sebe lidi z opačné věkové skupiny. Znalosti, které si předávají, se vzájemně doplňují.
Čeští zaměstnavatelé ale stále častěji preferují uchazeče zhruba mezi 26 a 46 lety. Výzkumníci z VÚPSV upozorňují, že lidé po padesátce, kteří o práci přijdou, hledají nové místo velmi těžko. A v šedesáti mění práci jen necelá dvě procenta lidí.
Chybí odpovědi na základní otázky
Neumíme si odpovědět na dvě jednoduché otázky:
- Jaké pozice jsou vhodné pro lidi v předdůchodovém a důchodovém věku?
- A jak dlouho by měli pracovat, myšleno doporučený počet odpracovaných hodin/den, příp. týden?
Neexistuje o tom věcná debata ani jasná představa. Právě tady se rozhoduje, zda zůstane pracovní zkušenost využitá, nebo zda odejde z firem dřív, než by musela. Přitom možnosti, představy a požadavky samotných zaměstnanců v tomto věku jsou značně individuální.
Zaměstnávání lidí v důchodovém věku je dnes spíš výjimka než pravidlo. Chybí motivace pro zaměstnavatele i jasný rámec pro samotné seniory.
Tři úrovně přípravy na stárnutí populace
Připravit se musí všichni:
- Jednotlivec - nestačí se o sebe začít starat v den odchodu do penze. Zdraví, dovednosti včetně těch digitálních i sociální vazby se budují dlouho předem.
- Firma - věkově smíšené týmy nefungují samy od sebe. Potřebují vedení, které s vyšším věkem zaměstnanců počítá (mentoring, flexibilní úvazky, průběžné vzdělávání a pozice šité na míru různým životním fázím).
- Stát - potřebuje nastavit podmínky, které zaměstnávání starších lidí podpoří. Zároveň musí otevřít diskusi o tom, jak má práce v tomto věku vypadat.
Stáří nemusí být důvod ke strachu
Práce přitom není jediná otázka. Dřív nebo později přijde chvíle, kdy se člověk s pracovním životem rozloučí, a právě tehdy se ukáže, jak dobře se na období „poté“ připravil.
Kdo je zdravý, zájmy a lidi kolem sebe, odchází do nové etapy. Kdo ne, může odcházet zdánlivě do prázdna. Proto je dobře, že existují organizace jako Právě teď! o.p.s., které seniorům pomáhají zůstat aktivní, učit se nové věci a nebýt sami.
Firmy by neměly takové organizace brát jako dobročinnost někde na okraji, ale jako partnera, kterého stojí za to podporovat už dnes a se kterým stojí za to rozvíjet společné projekty v této oblasti. Takové organizace se postarají o jejich bývalé kolegy a jednou, ať to teď zní jakkoli daleko, i o ně samotné.
***
Autorka: Hana Čepová je spoluzakladatelka organizace Právě teď! o.p.s., která pomáhá zlepšovat kvalitu života stárnoucí populace zejména v Praze, pomocí moderně pojatých aktivizačních programů (pohyb, vzdělávání, budování přátelské podporující komunity).
Ilustrační obrázek k článku: Pixabay.com
