Článek
Ještě před pár lety by věta „vytváříme podmínky pro dobrý život ve stáří“ zněla jako fráze z propagační brožury domova seniorů. Dnes je to formulace, kterou nově najdete přímo v textu zákona. Berlín totiž na konci května 2026 udělal krok, který stojí za pozornost daleko za hranicemi Německa a stojí za to podívat se, proč se k podobnému uvažování postupně přiklání i další evropská města.
Berlín jako první spolková země
Berlínská poslanecká sněmovna 21. května 2026 schválila Altenhilfestrukturgesetz – zákon o struktuře pomoci seniorům, podtitulem „Gutes Leben im Alter“, tedy dobrý život ve stáří. Pro zákon hlasovaly frakce CDU a SPD, Zelení a Levice se zdrželi hlasování a proti byla AfD. Berlín se tím stal první spolkovou zemí v Německu, která má něco takového ukotvené zákonem.
Důležité je, co za tím stojí. Iniciativu prosazovala Zemská seniorská rada Berlín (Landesseniorenbeirat Berlin, LSBB), která už léta usiluje o to, aby se péče o stárnoucí obyvatelstvo, boj s chudobou ve stáří, prevence osamělosti, udržování a budování sociální infrastruktury – staly povinným úkolem obcí, ne dobrovolnou aktivitou, kterou si každý městský obvod řeší po svém.
Zákon teď ukládá berlínské senátní správě pro vědu, zdraví a péči, aby do konce roku 2026 připravila prováděcí předpisy. Cílem je jednotná pravidla pro všech dvanáct berlínských obvodů – jak v individuální podpoře konkrétních lidí, tak v plánování celé sítě služeb pro seniory. Na tento záměr už je vyčleněno financování v rozpočtu od 1. ledna 2027. Seniorská rada si navíc vymohla, že se na tvorbě prováděcích předpisů bude přímo podílet jako odborný partner – podobně jako se to osvědčilo už v roce 2006, kdy Berlín jako první v Německu přijal zákon o participaci seniorů.
Na iniciativu upozorňují i celoněmecké organizace – Spolková pracovní skupina seniorských organizací (BAGSO), sdružující přes 120 organizací, Spolková pracovní skupina seniorských kanceláří s více než 500 pobočkami v obcích, nebo Spolková pracovní skupina zemských seniorských zastoupení. Jak to shrnula předsedkyně LSBB Eveline Lämmer: teď se všichni dívají na Berlín, co se z toho vyklube.
Klíčový je ale posun v jazyce. Berlínský zákon neříká „budeme lépe pečovat o seniory“. Říká „vytvoříme podmínky pro dobrý život ve stáří“. A to je přesně ten posun, který v posledních letech prochází celou Evropou.
Jak na toto téma nahlížejí jinde?
Nizozemsko: stárnout doma, ne v ústavu
Nizozemci pro to mají zavedený pojem ageing in place – stárnutí v místě, tedy doma a v komunitě, kterou člověk zná. Neznamená to jen víc pečovatelských služeb. Znamená to, že bydlení, doprava, sousedské vztahy, digitalizace, zdravotní péče i veřejný prostor musí fungovat jako propojený celek. Cílem není postavit víc domovů pro seniory, ale naopak – oddálit chvíli, kdy je člověk vůbec bude potřebovat.
Manchester: město jako celek
Manchester patří k městům, která se v Evropě nejčastěji uvádějí jako příklad takzvaného age-friendly city. Namísto toho, aby řešil jen sociální služby, se snaží promyslet fungování celého města z pohledu starších obyvatel – zapojuje je do plánování, nechává je hodnotit nové projekty, podporuje dobrovolnictví, řeší zaměstnanost lidí nad padesát let a cíleně bojuje proti ageismu.
Irsko: síť měst místo jednoho zákona
Irsko zvolilo jinou cestu než Berlín. Místo centrálního zákona vytvořilo síť Age Friendly Ireland, do které je zapojená prakticky každá samospráva. Každé město si vytváří vlastní plán a řeší v něm dopravu, lavičky, chodníky, kulturní vyžití, bezpečnost, digitální služby i mezigenerační vztahy. Výsledek je nakonec podobný jako v Berlíně, jen místo jednoho zákona vznikla decentralizovaná síť měst, která se navzájem inspirují.
Vratislav: drobnosti, které dělají rozdíl
V polské Vratislavi vznikla řada na první pohled drobných opatření, která dohromady tvoří prostředí přátelské ke stáří: bezplatná doprava na hřbitovy pro lidi nad 70 let, městský „zlatý řemeslník“, který přijede vyměnit žárovku nebo opravit drobnou závadu, desítky komunitních center otevřených každý den, důraz na mezigenerační aktivity a školení digitálních dovedností. Vratislavští urbanisté k tomu mají trefnou poučku: když začnete navrhovat město přívětivé pro starší lidi, vznikne město lepší pro všechny.
WHO: metodika pro stovky měst
Světová zdravotnická organizace rozvíjí program Age-friendly Cities and Communities už od roku 2007. I tady je princip stejný – v centru pozornosti nejsou senioři jako cílová skupina sociální péče, ale město jako systém.
WHO hodnotí dopravu, bydlení, veřejná prostranství, dostupnost informací, občanskou participaci, zaměstnanost, sociální začlenění i zdravotní služby. Podle této metodiky dnes plánuje svůj rozvoj několik set měst po celém světě.
Co mají všechny tyto přístupy společného?
Když se podíváme na slovník, který se v souvislosti se stárnutím používá dnes, je nápadně jiný než ten z minulosti. Mizí slova jako péče, nemoc, závislost nebo domov pro seniory. Místo nich se čím dál častěji objevují pojmy jako samostatnost, sousedství, dostupnost, mobilita, celoživotní učení, digitální inkluze, zapojení, veřejný prostor a důstojnost.
Není to jen změna terminologie. Je to změna i v tom, koho v celém příběhu vidíme jako aktéra. Ne pasivního příjemce péče, ale člověka, který chce dál žít svůj vlastní život a jen možná potřebuje trochu jinak nastavené (uzpůsobené) prostředí kolem sebe, protože problematika stárnutí společnosti se týká většiny zemí Evropy, Českou republiku nevyjímaje.
A co Praha?
Řada aktivit, které evropská města teprve zavádějí jako novinku, už dnes v Praze reálně fungují. Mimo jiné díky organizacím, jako je pražská organizace Právě teď! o.p.s. Ta nabízí seniorům široké spektrum aktivit, m.j. digitální vzdělávání, pravidelný pohyb, trénink paměti, komunitní setkávání, mezigenerační programy a obecně aktivity, které podporují samostatnost, orientaci v rychle se měnícím světě a dožití ve zdraví. To všechno jsou přesně ty oblasti, které Manchester, Vratislav i WHO označují za klíčové pilíře age-friendly přístupu.
Otázka teď zní, jestli se podobná dobrá praxe různých organizací, dokáže v Česku propojit do něčeho systémovějšího. Ať už formou zákona jako v Berlíně, nebo formou sítě jako v Irsku. Berlín každopádně ukázal, že to jde. Držme si palce, ať se podobně osvíceně na problematiku podívají i města v ČR.
Ilustrační foto k článku PIXABAY.COM
***
Autorka: Hana Čepová je spoluzakladatelka organizace Právě teď! o.p.s., která pomáhá zlepšovat kvalitu života stárnoucí populace zejména v Praze, pomocí moderně pojatých aktivizačních programů (pohyb, vzdělávání, budování přátelské podporující komunity).
