Článek
Až dosud museli lidé, kteří chtěli úředně změnit pohlaví, tedy transsexuálové, projít dlouhým procesem lékařských konzultací a psychologických vyšetření. Pokud vše šlo „hladce“, proces byl zakončen operací, při které člověku lékaři odstranili „přebytečné orgány“.
Povinně.
Jak se ale ukázalo na příkladu muže, který se obrátil na soudy, až skončil u toho Ústavního - ne každý takovou tranzici chce. Trans muž, který se narodil jako žena, chce být mužem, ale přitom nechtěl absolvovat pravděpodobně bolestivou a ne úplně jednoduchou operaci.
Argumentoval tím, že vypadá jako muž, chová se jako muž, cítí se být mužem. Jen naráží na to, že třeba ve zdravotní pojišťovně je vedený jako žena. A to sebou logicky nese hromadu trablů.
Čelí nenávisti okolí. Ale proč?
Přiznávám, že si vůbec neumím představit, jaké to je…
Být v nesprávném těle.
Rozhodnout se pro tranzici.
Procházet celým tím složitým procesem.
Čelit všem otázkám, údivu, opovržení a určitě i nenávisti okolí.
A proč vlastně? Proč většinové společnosti tolik vadí, že se někdo chce cítit dobře a potřebuje k tomu jiné tělo? Tomu vážně nerozumím.
Aby bylo jasno: Souhlasím, že trans lidé by měli i nadále procházet tím dlouhým procesem lékařských konzultací a psychologických vyšetření. Proto, aby se nestalo, že si například dospívající budou měnit občanku a pohlaví podle toho, jak se jim zrovna zamane.
Narodit se v jiném těle totiž není móda.
Vítejme v 21. století
V případě trans lidí se bavíme se o stovkách lidí, tedy promile populace. Téma je samozřejmě zveličené médii, protože je to zajímavé.
V poslední době se navíc vyrojily příběhy lidí, kteří tranzice litují. Je dobře, že se o nich píše. Mají právo varovat ostatní, aby si proces dobře a pořádně rozmysleli. Ale dodejme, že je to zase jen minimum z toho minima populace, které chce projít tranzici. Takže jednotky lidí.
Ale právě i tyhle lidi, kteří svého rozhodnutí litují, by mohlo přelomové rozhodnutí Ústavního soudu ochránit před nevratnou změnou na operačním sále. Mohou změnit pohlaví. Ale nemusí si nechat řezat do těla.
Pro pořádek - nemyslím si, že odstranění orgánů při tranzici je samo o sobě potupné, jak píšu v titulku. Naopak. Kdo to k tranzici potřebuje, aby se cítil tak, jak chce, ať projde proměnou až do konce.
Potupné je, že je to povinné.
A to se teď naštěstí mění.
Ústavní soud nás tím dostal do 21. století. Díky za to!
