Článek
Manželství pro všechny zase rezonuje sněmovnou. Nemám iluze, že by prošlo v tomto volebním období. Ve sněmovně sedí příliš mnoho konzervativců, lidovců, lidovců v dresu ODS a v neposlední řadě členů SPD (kteří mi nestojí za komentář).
Jedním z témat jsou samozřejmě děti.
V Česku žijí tisíce děti v duhových rodinách. Mají dvě mámy, dva táty, anebo mámu a tátu, ale oba dva žijí s homosexuálním partnerem a jsou tak celkem čtyři. Mám mezi přáteli hned několik takových rodin, další znám z vyprávění.
Práva a „papír“ na dítě má ale vždycky jen jeden z nich. Druhý oficiálně nemá k dítěti žádný vztah, přestože ho vychovává od narození. I to by mělo změnit manželství pro všechny, a právě to je jedním z klíčových problémů pro část zákonodárců. Ti si totiž asi neumí představit, jak duhové rodiny „vznikají“.
Muž, žena a dítě a nikdy jinak
Poslanci, ale i internetoví diskutéři často argumentují tím, že rodina je muž, žena a děti a že jinak děti vzniknout nemůžou.
Asi nedávali pozor v biologii.
Dítě totiž nevzniká spojením muže a ženy. Vzniká spojením vajíčka a spermie. Takhle jednoduché to je. Žena k početí nepotřebuje muže, ale jeho sperma. A muž k tomu, aby měl svoje biologické dítě, nepotřebuje ženu, ale její vajíčko.
Kde se tedy berou děti v duhových rodinách? Je několik cest. Začněme ženami. Přestože žena, která chce dítě a nemá muže, nemusí být nutně lesba (třeba jen nemá toho správného muže, nechce muže atd.), ale zůstaňme u LGBT+.
První možností pro ženu, jak otěhotnět, je ta „klasická“ varianta. Tedy sexuální styk. Lesby s muži spát většinou nechtějí. Ale jsou určitě i takové, kterým to nevadí nebo to kvůli otěhotnění podstoupí. Třeba s kamarádem. A dítě je na světě. Jaká bude role dárce spermatu v životě dítěte, je čistě na dohodě těchto dvou lidí.
Druhá varianta je „koupelnová“. Kamarád přijde domů, v koupelně „zařídí“ sperma, dá ho kamarádce a ta si ho stříkačkou zavede. Ale nemusí to být jen kamarád. Schválně si na internetu zkuste vyhledat něco o dárcích spermatu - v diskuzích na mnoha fórech najdete desítky mužů, kteří nabízí ženám svůj biologický materiál. Někteří nezištně, někteří chtějí peníze.
Třetí variantou je klinika umělého oplodnění. Tam ale pomáhají jen párům. Takže žena vezme kamaráda na kliniku, řeknou vlastně pravdu - že jim nejde otěhotnět a lékaři pomůžou zavést sperma do ženy bez nutnosti sexu a ještě ho pořádně vyšetří, třeba na genetické choroby.
Není to tak složité, že?
Dítě má mámu, která má partnerku, a tak má mámy dvě. Hle, není to tak složité, že?
O trochu složitější je odjet do nějaké země, typicky Anglie, kde i single ženám provádí umělé oplodnění spermatem ze spermabanky. Je to dražší, ale kamarádka, která to před pár lety absolvovala, vyzdvihla jednu obrovskou výhodu - není to prý ponižující a nemusí lhát jen proto, že chce svoje vysněné dítě.
Muži nemají dělohu, a tak jsou jejich možnosti, jak se stát otcem, trochu složitější.
První varianty jsou shodné jako u žen - muž se domluví s kamarádkou, ale místo „dárce spermatu“ bude dítěti regulérním tátou. Pokud o to oba stojí. Může to proběhnout formou sexu, koupelnového sexu nebo na klinice.
Pokud chce muž dítě vychovávat s partnerem bez ženy, třeba proto, že chtějí být jenom dva rodiče, musí do zahraničí. Rozepisovat se o tom nebudu, ale příkladem jsou třeba dva tátové, kteří na Instragramu (dvatatove) sdílí svůj život s jejich dcerami už od jejich početí v Americe.
Už je to jasnější, jak vznikají dětí v duhových rodinách?
Homosexuální páry, aspoň ty, co já znám osobně, jsou za děti neskutečně vděční. Už proto, že ví, že jejich početí nebylo jednoduché. Ty děti jsou milované, šťastné a mají láskyplný domov a zázemí.
Mají dvě mámy nebo dva táty.
Spousta dětí má třeba jen mámu nebo jen tátu.
A spousta dětí nemá nikoho.
