Článek
Autem z Prahy je to do bulharského Nesebaru zhruba 1 700 kilometrů, Mapy.cz píšou, že cesta potrvá minimálně patnáct hodin. To je na pětidenní dovolenou (dle mého názoru) trochu moc. Ale staré město Nesebar jsem moc chtěla vidět - mám ráda historii. A když se tam současně dá koupat v moři, je to sen. Nesebar splňuje obojí, podobně jako velká část Řecka.
Mrkla jsem proto na levné letenky a sehnala čtyři do třicet kilometrů vzdáleného Burgasu. Za necelé čtyři tisíce - to by i benzín vyšel dráž. Pravda, neletěli jsme v plné sezóně, ale v půlce května. A na lehko, bez kufrů, jen s příručními zavazadly. Na letišti jsme si půjčili auto a za necelou hodinku byli ubytovaní v neskutečném centru starobylého města s výhledem na historii.
Večerní procházka v antickém duchu
Ta stará část města Nesebar, kterou jsem toužila vidět, se nachází na ostrově, propojeným s novým Nesebarem, kde jsou hotely a turistické vyžití. Některé zachovalé části toho starého města opravdu pochází z 5. století před naším letopočtem. To na vás dýchne hned, jak se vydáte na procházku.
Starý Nesebar byl původně přístavní město, založené Řeky. Proto má tu antickou duši. Ostrůvek byl dříve asi 850 metrů dlouhý, ale postupně se kvůli stoupající hladině moře zmenšuje. Projdete ho v podstatě za jeden večer, ale i další dny vás to bude bavit znovu. Nebo alespoň nás ano. Courali jsme malými kamennými uličkami a pokaždé stejně narazili na něco, co jsme předtím minuli.
Kostel sv. Sofie je nádherný i v noci.
Nejvíc nás okouzlil kostel svaté Sofie, původně 25 metrů dlouhá stavba přímo v centru. Chrám byl postaven prý na přelomu 5. a 6. století a patří k největším sakrálním stavbám Nesebaru. A nádherný je přes den i v noci, kdy jsme si vedle v kavárně dali místní pivo.
Kromě kostelů najdete na ostrově i věže nebo hradby původních pevností. Vše krásně čisté, nasvícené. Vidět se dá i původní středověká dlažba. Nesebar je i díky tomu všemu už přes 40 let zapsaný na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. A právem, historie je tam opravdu na každém kroku. A když ne úplně historie, tak alespoň zajímavá architektura. Některé domky se v úzkých uličkách skoro dotýkají vrchními patry, což je tamní specialita.
Mořské plody za pár korun a prázdná pláž
Poté, co jsme se dostatečně pokochali městem, jsme pochopitelně chtěli ochutnat i místní kuchyni. Vyhlášené jsou samozřejmě plody moře, které nabízí snad každá tamní restaurace. Čerstvá ryba v jedné z nich byla dokonalá, stejně tak podle mých synů chobotnice (to já bych nesnědla).
Chobotnice k obědu.
A jako milovnice koupání v moři musím zmínit i tamní moře. Na konci května osvěžující, někdo by řekl studené. Ale stálo to za to. Na písečné pláži, v sezóně údajně obsypané turisty, jsme byli skoro sami. Pláž byla uklizená a moře mírné. Po prvním chladnějším koupání si člověk na trochu studenější poměry zvykne, dalších pět dní už jsme se váleli ve vlnách celý den. S drobnými skoky na mořské plody a ryby do okolních restaurací s výhledem na moře.
Dost lidí Bulharsko vidí jen jako obří pláž na Slunečním pobřeží, obsypanou turisty a jedním slunečníkem nalepeným na druhém. Tak, jak ho často ukazují cestovní kanceláře. Ale to je jen jedna tvář Bulharska.
Neohrnujte nos.
Ta druhá tvář je starý Nesebar, kde jste obklopeni historií, krásným mořem, milými lidmi a opravdu dobrým jídlem. Na pětidenní výlet vynikající.
