Článek
Na vyhlášení Českých lvů se o víkendu v Rudolfinu sešla celá celebritní smetánka. Trochu paradoxní na celém večeru bylo, že ceny za nejlepší filmové počiny loňského roku ovládl televizní seriál Volha. Gratuluji. Ale o tom psát nechci.
Nejvíc překvapivý moment pro mě předvedla oceněná režisérka Daria Kashcheeva. Získala cenu Magnesia za nejlepší studentský film Electra a místo poděkování se pustila do aktivistické řeči na téma mateřství versus kariéra. Celou si ji můžete přečíst třeba na facebookové stránce FAMU.
„Jsem čerstvou absolventkou FAMU, mám za sebou nějaké úspěchy, jsem žena, je mi 37, moje vaječníky stárnou, a teď se musím rozhodnout, co s tím. Pokládám si otázky… Kdybych se rozhodla, že budu matkou, a budu muset zvládat 2 směny: kreativní práci a péči o dítě, budu moct dělat svoji práci stejně kvalitně, jak jsem ji dělala doposud? Budu mít podporu ve vytváření podmínek, abych ty dvě směny úspěšně zvládala? Nebo jednu z těch směn budu muset obětovat? Mám obětovat to, že budu matka, když je pro mě má tvorba nesmírně důležitá? Nebo mám obětovat svoji tvorbu? A proč se vůbec musím rozhodovat mezi mateřstvím a tvorbou? Jenom proto, že jsem se narodila s dělohou? Už to slyším: ale jde to zvládnout, všechny ženy to zvládly… Ale za jakou cenu? Za cenu poklesu kvality mé tvorby? Nebo kvality výchovy mého dítěte? Za cenu vyhoření a neschopnosti pak vůbec tvořit, ani být mámou?“ Řekla mimo jiné Kashcheeva.
Jenže připravený proslov nestihla doříct - nejprve se u řečnického pultíku objevil kouř na znamení, že je proslov příliš dlouhý. Režisérka to ignorovala. A tak se na celý sál po chvíli ozvalo hlášení z režie, ať už skončí, že je to dlouhé. A ona skončila. A viditelně zklamaně opustila jeviště.
Když se narodí dítě, od muže nikdo nic nečeká
Proslovu i aktivismu tleskám. Je potřebné otevírat tahle témata - ať už jde o mateřství, lidská práva, LGBT+ práva, rovné příležitosti žen a mužů, výchova dětí pomocí bití a tak dále. A přímý přenos ČT, na který koukají statisíce lidí, je k tomu ideální platforma.
Kashcheeva měla v tom, co stihla říct, pravdu. Představa, že muži a ženy mají po porodu dítěte stejné podmínky při návratu do práce, je totiž zcela mylná. Asi jako to, že muži a ženy mají za stejnou práci stejné platy.
Muž si (ve většině případů, nechci generalizovat nebo křivdit) vezme pár dní otcovskou dovolenou, pobude doma se ženou a novorozencem a zase se vesele vrátí do práce. A ano, občas uteče dřív, aby vyjel s kočárkem a ulevil ženě.
Jeho šéf (nebo šéfka) nečeká, že muž bude v práci chybět, když miminko onemocní.
Jeho šéf (nebo šéfka) nečeká, že muž bude v práci chybět, když batole onemocní.
Jeho šéf (nebo šéfka) nečeká, že muž bude v práci chybět, když předškolák onemocní.
A tak dále…
Kdežto žena bude po porodu už navždy tou osobou, od které se tohle čeká. A každý, kdo dítě má, moc dobře ví, že malé děti jsou nemocné docela často. Ještě než začnou chodit do školky. A potom ještě dvakrát tolik.
Nemá to řešení, dítě matku potřebuje a naopak
Problém je, že tohle otevřené společenské téma, nemá řešení.
V prvé řadě strašně moc záleží na oboru, ve kterém žena pracuje. Taková dabérka může do nahrávacího studia s břichem i s miminem. Pokladní ne. Expertka na sociální sítě je může z domu spravovat i s miminem u prsa. To učitelka na střední škole učit s miminem u prsa nemůže.
Druhá věc je, že dítě matku do určitého věku potřebuje. Když ho něco bolí, když ho něco trápí, když je nešťastné, běží za mámou. Právě proto, že je s ním od narození celé dny i noci. Je to začarovaný kruh.
A třetí věc je, že matka potřebuje dítě. Tedy aspoň většina matek. Asi jsem staromódní, ale chtěla jsem být u všech „poprvé“ mých dětí - první úsměv, první slovo, první krůček, první jízda na kole, první počítání, první básnička…
A to i za cenu, že nějakou dobu jsem děti upřednostňovala před prací. Pracovala jsem, to ano, ale ne na sto procent. Kdyby se tehdy řešilo, kdo bude v naší firmě nový spolumajitel, já bych to určitě nebyla.
Kariéra a děti se skloubit dají. Osobně doufám, že se Česko pomalu, ale jistě posunuje: Řeší se zkrácené úvazky, spousta firem už má školky, zaměstnavatelé jsou tolerantnější k home office neboli práci z domu.
Ale jestli si - ženy - chcete „vyrobit“ dítě a pak nadávat, že nemáte čas na kariéru, tak to si radši budujte jen tu kariéru.
Dítě je dar, ne povinnost.
A to, že nebudete u prvních krůčků, by vás mělo mrzet víc, než že nedostanete třeba… Českého lva.
