Článek
Představte si, že čekáte dítě a termín porodu vám lékaři stanoví na třeba třetího ledna. Zatímco vám roste břicho, poslanci debatují o tom, o kolik a od kdy se zvedne rodičovský příspěvek. Nakonec se usnesou, že od ledna.
Radujete se. Jasně, že jste se nesnažili o dítě kvůli rodičovskému příspěvku. To by bylo trochu smutné.
Ale přece jen - základní výbava i z druhé ruky (co jde, dudlíky asi z druhé ruky kupovat nebudete, že) stojí desítky tisíc korun. Další tisíce pak stojí plínky, krémy, léky. A o další desítky tisíc pravděpodobně žena přijde, protože se místo pracovního procesu doma stará o miminko.
Takže dříve 300 tisíc korun, nyní už 350 tisíc, je vítané přilepšení rodinného rozpočtu, který minimálně na nějaký čas přišel o jeden z plnohodnotných příjmů, ať už se na mateřskou chystá matka nebo otec.
Jenže porodní bolesti se dostavují třicátého prosince v poledne. Čára přes rozpočet. Doslova.
A teď co? Máte si přát co nejdelší porod, porodní bolesti dva dny, aby se tedy vyplatily? Každý, respektive každá, kdo zažila porod, kroutí teď pravděpodobně hlavou. A ženy, které rodily dva dny, zřejmě padají do mdlob.
Takže smůla. Přejete si samozřejmě porod co nejkratší, co nejméně bolestivý a hlavně aby všechno dopadlo dobře a všichni byli zdraví. Zejména žena a dítě. Ona to totiž vůbec není samozřejmost.
Pokud se to podaří, držíte v ruce zdravé, rozkošné miminko, nad kterým se dojímáte a děkujete vesmíru za ty dary. V tu chvíli vás pravděpodobně ani nenapadne, že jste právě přišli o 50 tisíc korun. Myslíte jen na dítě, které držíte v náručí.
A tak by to mělo být. Přestože pro někoho není ta suma ohromující, pro jiného může být. Ale i kdyby 50 tisíc korun byly tři výplaty vašeho muže, tak porodit zdravé dítě je milionkrát cennější.
Takže kašlete na prachy a pocit nespravedlnosti!
