Článek
Po delší době jsem navštívila finanční úřad, se kterým již řadu let komunikuji pouze elektronicky, což mně maximálně vyhovuje. Tentokrát jsem ale potřebovala podat daňové přiznání z důvodu zrušení mého vlastnického práva k nemovitosti, kterou jsem v loňském roce prodala.Tato nemovitost byla na mě převedena již před 20 lety na základě dohody o vypořádání dědictví. A protože jsem celých 20 let byla v katastru nemovitostí uvedena jako vlastník, přešla na mě i povinnost platit daň. Ke konci loňského roku, při podepisování smlouvy o prodeji nás (prodávajícího i kupujícího) právník informoval o zákonné povinnosti podávat dodateční přiznání k dani z nemovitých věcí, kterou navíc podávají obě strany.
S tímto typem daňového přiznání jsem dosud žádnou zkušenost neměla, proto jsem se rozhodla zajít na finanční úřad osobně. Předpokládala jsem, že i toto „Přiznání“ provedu elektronicky, ale pro jistotu jsem si chtěla mít k dispozici i papírové tiskopisy, na které bych si předem připravila potřebné údaje a výpočty a ty pak jen do elektronického formuláře vložila. Před vstupem na úřad jsem si zformulovala i několik dotazů, víceméně organizačních, na které by měla být schopná odpovědět i pracovnice na recepci, což se ale nestalo. Po každé delší odmlce před její odpovědí jsem si sebevědomě uvědomila, že i já toho vím víc než ona, proto jsem to vzdala.
S tiskopisem „Přiznání k dani z nemovitých věcí“ jsem si domů přinesla i šestnácti stránkové pokyny k jeho vyplnění. Po několika hodinách důkladného studování jsem došla k závěru, že stačí zaškrtnout a vyplnit kolonku „Daňové přiznání -zkrácené dodatečné“, což je sice jednodušší, nelze ho ale podat elektronicky.
Tiskopisy jsem si, naštěstí, přinesla dva - jeden jsem použila jako koncept, druhý už jako čistopis. Jsem zvyklá mít doma uložený doklad o podání, což v tomto případě bývá druhopis opatřený podacím razítkem, a protože jsem doma už žádný další tiskopis neměla, vydala jsem se opět na finanční úřad, ve vestibulu vyplnila tiskopis a oba odnesla na podatelnu k orazítkování.
Tak teď už jen čekám, kdy mně někdo z finančního úřadu zavolá, nebo napíše zprávu, že to mám špatně vyplněné, tak abych si to k nim přišla opravit, nebo rovnou celé přepsat. Možná právě teď někoho napadlo, že jsem mohla využít služeb daňového poradce, což by bylo super, kdybych za tuto službu nemusela platit, protože daň za 11 m2 této mini parcely mě každoročně stála pouhé 4 koruny ! Takže kdybych za toto poradenství zaplatila byť jen jednu jedinou stokorunu (což si myslím, že by bylo víc), musela bych se dožít minimálně 95 let, aby se mně to vyplatilo!
Všechno to, co jsem tady teď napsala, není kritika finančního úřadu, protože ten (prostřednictvím zaměstnanců) plní jen své pracovní povinnosti vycházející ze závazných interních předpisů vydaných na základě zákona. Snad tu paní na recepci bych kritikou zas tak moc nešetřila, protože si myslím, že aspoň správně poradit s výběrem příslušného tiskopisu by umět měla. Co ale nechápu je to, že ve státní správě není ještě digitální technologie na takové úrovni, aby dokázala ukládat, zpracovávat, sjednotit a vygenerovat data obou poplatníků tak, aby se „Zkrácené dodatečné přiznání“ nejen dalo podávat elektronicky, ale taky aby stačilo jen od jednoho a nemuseli ho podávat oba - prodávající i kupující dotčené nemovitosti, navíc jedná-li se o tak extrémně nízkou daň.
