Článek
Šla jsem kolem oční optiky, ve které si už řadu let nechávám zhotovovat brýle, když mně proběhlo hlavou, že poslední dobou vidím čím dál hůř, hlavně venku, kde nosím dioptrické brýle na dálku. Napadlo mě, jestli to nemůže být třeba tím, že je čistím nevhodným prostředkem, a to i přesto, že na všechny své brýle jsem vždycky používala speciální čistící prostředek v této optice zakoupený. Proto jsem se rozhodla, vyměnit ho za vlhčené ubrousky.
Vešla jsem dovnitř, koupila si ubrousky a požádala paní optičku o vyčištění skel laserem. Když se s brýlemi vrátila, řekla jen, že víc to vyčistit nejde, protože jedno sklo je natolik poškozené, že jediná možnost jak vadu odstranit, je jeho výměna. Odpověděla jsem, že už několik dnů vidím, že něco není v pořádku. Mám vrozenou oční vadu, jsem tupozraká, dalo by se tedy říct, že na rozostřené vidění jsem už zvyklá. Poslední dobou jsem ale měla pocit, že to rozostření je nějaké jiné, dokonce mě napadlo, jestli třeba nemám šedý zákal. To jsem ale vyloučila, protože když jsem si brýle vyměnila za starší, viděla jsem stejně jako vždycky před tím. K tomu jsem ještě dodala, že nevím, co s tím mám dělat, protože je čistím všechny stejně a ani jedny poškozená nejsou. Optička jen s úsměvem pokrčila rameny.
Doma jsem pak vyhledala doklady o zaplacení a zakázkový list vystavený před necelým rokem. Na jeho zadní straně jsem si znovu důkladně pročetla zásady používání a čištění brýlí a postup při reklamaci, abych se ujistila, že k žádnému pochybení z mé strany nedošlo. Druhý den jsem brýle s poškozeným sklem odnesla do optiky, kde mou reklamaci sice přijali, ale moc se jim do toho nechtělo. Za pultem byla jiná paní optička, než ta z předešlého dne, brýle si prohlížela ze všech stran, pak je odnesla dozadu, odkud jsem slyšela, jak to tam s kolegy konzultovala a když se vrátila, uzavřela to tak, že je to moje chyba, protože jsem si na to sklo stříkla buď lak na vlasy, nebo něco při malování. Ohradila jsem se, že vlasy si nikdy nelakuju a právě kvůli očím se ani nemaluju. Ještě jsem jí ukázala jedny 10 let staré brýle na dálku a druhé na blízko, oboje zhotovené v jejich provozovně a ty druhé i ve stejném čase jako ty reklamované, všechny se stejnou údržbou a poškozená skla nemají ani jedny. Moc platné mně to ale nebylo, optička zpočátku trvala na svém. Já jsem ale taky trvala na svém, protože vím, že na reklamaci mám právo a prodávající má nejen povinnost ji přijmout, ale i povinnost její uplatnění písemně potvrdit. Na to optička reagovala tak, že s mými brýlemi opět odešla a když se vrátila začala sepisovat něco jako reklamační protokol, ze kterého odtrhla malý ústřižek se všemi potřebnými údaji k reklamaci a předala mně ho se slovy, že si ty brýle vezmou, posoudí oprávněnost reklamace a dají mně vědět.
Sice si od toho moc neslibuju, ale aspoň zkusit jsem to musela. Je mně totiž jasné, že dioptrické brýle nejsou běžným spotřebním zbožím, na které se vztahuje právo z vadného plnění po dobu 24 měsíců bez výhrad. Stručně řečeno: v optice probíhá činnost (i) v režimu smlouvy o dílo a na případnou vadu má zákazník upozornit ihned při převzetí. Ale pokud je zboží u prodejce reklamováno v prvních šesti měsících od jeho převzetí, má se za to, že věc byla vadná již v době převzetí zákazníkem a je na prodejci, aby prokázal opak. V dalších měsících je právo zákazníka z vadného zboží již oslabeno a je už jen na něm, aby prokázal, že na vadě zboží nemá svým zacházením jako údržbou, opravami, nebo úpravami žádný podíl. To jsem při zahájení reklamačního řízení sice udělala, ale nejsem si jistá, jestli to bude stačit. Tak uvidíme, jak to dopadne.
