Článek
Od roku 1892 v souvislosti s rostoucí politickou krizí v českých zemích docházelo jak k nedovoleným demonstracím či veřejnému pobuřování, tak i ke srážkám s policií. Krize souvisela se snahou přijmout tzv. punktační body, které měly česko-německé národnostní spory vyřešit faktickým rozdělením zemské správy na oblasti české, německé a smíšené, a tím v podstatě rozložit tradiční Království české. Od demonstrativního zpívání národních písní se nepokoje vystupňovaly přes pokusy o stržení sochy svatého Jana Nepomuckého až k rozsáhlé bitce s policejními oddíly na Olšanských hřbitovech. Množily se též případy hanobení státního znaku, jakož i rozšiřování letáků, jejichž obsah byl označován za protistátní či velezrádný.
V bouřlivé atmosféře připravované oslavy panovníkových narozenin, které se v Praze pořádaly vždy o den dříve, tedy 17. srpna, se tentokrát vůbec nevydařily. Mladí radikálové je využili k demonstracím svých požadavků za zlepšení národnostních práv Čechů, ale objevovaly se též plakáty proti vládnoucí dynastii a vládě. Demonstranti křikem přehlušili vojenskou kapelu při oficiálním ceremoniálu na Staroměstském náměstí, pak se vydali Celetnou ulicí, provolávali hesla, slovně tupili císaře, rozbili výklady restaurace U císaře rakouského a vývěsní tabule šlechtického kasina. Následovalo rozsáhlé vyšetřování a zatýkání.
Jelikož se stále objevovaly projevy odporu proti státnímu zřízení, bylo 12. září 1893 nad Prahou a přilehlými okresy vyhlášeno stanné právo se zostřeným policejním dohledem a cenzurou tisku. Do vyhlášení stanného práva bylo již ve vězení 36 domnělých omladinářů a od 12. září přibývalo mnoho dalších, včetně řady později významných osobností a politiků jako byl Alois Rašín, Stanislav Kostka Neumann či František Modráček. Jako významný svědek byl získán jeden z účastníků srpnové demonstrace Rudolf Mrva. Na základě jeho svědectví byla zatčena řada lidí, kteří byli podrobeni výslechu. Jednalo se i o opravdu velmi mladé lidi, nejmladším bylo 16 let. Při výsleších byli často vyšetřovateli mateni, zmiňovali další jména lidí, kteří byli později zatčeni a potvrzovali též existenci spolku Omladina. Dochované materiály ovšem nepotvrzují, že by měli na mysli víc než vzdělávací spolek. Přes zjevné pochybnosti o pravdivosti svědectví Rudolfa Mrvy, který byl již dříve obviňován z křivého svědectví, jakož i přes pochybnosti o dalším svědku obžaloby Františku Legnerovi, který byl zároveň obviněn ze zpronevěření 216 zlatých, byl nakonec případ předán soudu. Konečné rozsudky padly 21. února 1894. Ze 76 obviněných osob bylo 8 osvobozeno a zbylých 68 odsouzeno dohromady na 96 let vězení. Nejmladším bylo 16 a nejstaršímu 31 let. Nejvíce bylo osob do 20 let věku.
Na postavení Čechů v Rakousko-Uherské monarchii, jak ukazuje Antonín Pravoslav Veselý v publikaci „Omladina a pokrokové hnutí: Trochu historie a trochu vzpomínek“ vydané v roce 1902, nic z toho nemělo vliv. Vedlo spíše ke štěpení národního hnutí.
Proč popisuji tuto dávnou historii? Protože mám pocit, že podobně jako na sklonku 19. století bylo hnutí na obranu práv Čechů v Rakousko-Uherské monarchii zneužito a byly provokatéry vytvořeny podmínky pro uvěznění vůdčích osobností, tak dnes je snaha zneužít podobně oprávněného nesouhlasu s konáním sněmu Krajanského sudetoněmeckého sdružení v Brně.
Nevím, kdo se skrývá pod facebookovým profilem Znovu Spojen, ale jeho stránky jsou ať už vědomě nebo z naivity právě takovým „Mrvou“ 21.století. Zdánlivě radikalizují odpůrce konání sněmu Sudeťáků v Brně, ale ve skutečnosti, pokud se jeho výzvy uskuteční, tak poškodí všechny, kdo nesouhlasí s politikou Petra Pavla a současné opozice. A namísto řešení postavení ČR v EU jako suverénní země, posílí ty, kteří ČR oslabují.
K boji proti těm, kdo oslabují Českou republiku je třeba využívat zákonné prostředky, např. petice. Takže pokud jste nepodepsali, můžete ještě podepsat.
Zdroj:
