Článek
EXPO 58 byla první poválečnou světovou výstavu, která se konala v Bruselu od 17. dubna do 19. listopadu 1958 pod heslem „Pohled na svět: nový humanismus“, se soustředila nejen na humanitu, ale také na technologii. Jednotliví účastníci zde představili své úspěchy a technický pokrok v oblasti zlepšování celkového blahobytu lidstva. Nejznámějším symbolem této výstavy se stalo Atomium – 102 m vysoký model krystalové mřížky železa. Expo 58 je jednou z nejslavnějších výstav – navštívilo ji 42 milionů lidí.
Expozice EXPO 58 byla rozdělena do sedmi různých sekcí:
Třetinu výstavy (asi 66 ha) zabírala Belgická sekce – celkem 28 pavilonů bylo věnováno především belgickému obchodu a průmyslu.
Další třetinu (asi 47 ha) zabírala Zahraniční sekce. Celkem zde vystavovalo 46 zemí. Převážnou část tvořily expozice USA, SSSR a Francie.
8 ha zabírala sekce Belgické Kongo se sedmi pavilony a tropickou zahradou.
1,5 ha s pěti pavilony představovala Mezinárodní sekce s expozicí mezinárodních organizací.
Folklorní sekce na ploše 5 ha byla věnována restauracím, bistrům, kavárnám a obchodům s upomínkovými předměty.
O zábavu se starala sekce Atrakce.
V sekci Restaurace bylo několik prvotřídních restaurací i množství malých kaváren a barů.
Pro Československo byla výstava velmi úspěšná. Československo tak získalo 56 velkých cen, 47 čestných diplomů, 35 zlatých, 18 stříbrných, a 14 bronzových medailí.
Po dohodě s pořádající společností bylo pro pavilon určené místo u brány parku izolované od ostatních pavilonů mohutnými alejemi. Umístění mělo své nevýhody, zejména izolovanost a zastínění stromy, ale na druhé straně i velkou výhodu, která spočívala v možnosti vytvořit samostatný architektonický koncept bez vlivu sousedících pavilonů.
V roce 1956 se vypsala architektonická soutěž na projekt, kterou vyhrál projekt architektů Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného, zaměstnanců Státního projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic v Praze. Josef Hrubý byl představitel českého funkcionalismu, který již v roce 1939 navrhl tehdy nejmodernější obchodní dům v Praze, Bílou labuť.
Součástí navrhovaného pavilonu byl i malý kulturní sál, pro který dosud neexistoval program. Podle původní představy Ministerstva školství a kultury, které se staralo o kulturní produkci na výstavě, se měl kulturní program skládat z dokumentárních filmů o životě, kultuře a práci v Československu a z koncertů předních českých a slovenských hudebníků. Tím měl být naplněn požadavek vlády využít expozice k prezentaci země. Ke změně této koncepce přispěl nejspíše sám Alfréd Radok, když podal na ministerstvo „vlastní velkolepou vizi“. V roce 1957 byl Alfréd Radok jmenován uměleckým vedoucím pořadů v československém pavilonu na Světové výstavě v Bruselu.
Za nejlepší pavilon byl vyhlášen jednoduchý, ale moderní a elegantní československý pavilon Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného. Pozornost vzbudila moderně architektonicky řešená restaurace, dále Laterna magika i celková koncepce výstavy. Hlavní cenu v mezinárodní filmové přehlídce získal vědecko-fantastický film Karla Zemana Vynález zkázy. Mezi oceněnými byla také kolekce zlatých šperků s českými granáty, kterou vytvořil Jan Nušl a jeho žáci, mj. Alena Nováková.
Kromě výstavních místností plánovali architekti také výstavbu restaurace, která měla být postavena na vnitřním nádvoří výstavního pavilonu. Objekt restaurace byl do celkového řešení navržen tak, aby svým tvarem i měřítkem a svou odlišností tvořil s terasou a sadovou úpravou intimnější doplněk k rozlehlým výstavním halám. Jednalo se o půlkruhovou, plně prosklenou budovu s ocelovou konstrukcí a prostornou terasou s výhledem na přilehlý park. Restauraci tvořila tři podlaží spojená lehkým točitým schodištěm obloženým mozaikou z autorské dílny Františka Volfa. V podzemním podlaží bylo technické zázemí a příslušenství, v přízemí se nacházela Plzeňská restaurace, v patře luxusní francouzská restaurace De Luxe a venku na terase byla letní kavárna.
Budově se široké pozornosti dostalo už v roce 1958. Nejenže na Světové výstavě v Bruselu získala dvě ceny za inovativní mix moderních technologií, architektonického designu a funkčnosti, ale obdržela i nejvyšší ocenění – Zlatou hvězdu. Architekti František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný tak povznesli československou architekturu na světovou úroveň. Unikátní stavbu navštívil tehdy monacký princ Rainier III. se svou ženou Grace Kelly, Walt Disney a řada dalších celebrit a státníků.
Nejlepší poklonou bylo, když místní tisk napsal, že recepce, kterou uspořádali, byla gastronomická pohádka tisíce a jedné noci. Cizinci nejprve ohrnovali nos nad dršťkovou polévkou, ale záhy změnili názor. Knedlíky, svíčková, kachna a dršťková polévka šly na dračku. Miroslav Hříbek, šef restaurace, prý říkal: „Během Expa 58 k nám chodil svět na oběd a na večeři.“
Autoři zohlednili i ekonomiku stavby: při navrhování pavilonu vytvořili typizační prvky a využili i opakování hal. Jednou z podmínek byla snadná demontovatelnost pavilonu a možnost přenést jej do Československa. Proto byly mnohé konstrukce šroubované, což mělo vliv na velikost prvků.
Vzhledem k tomuto mimořádnému úspěchu bylo rozhodnuto o přenesení staveb této expozice do Prahy a Makovského plastika Nový věk byla umístěna před bránou Brněnských veletrhů.
Vlastní velká kubická výstavní hala přenesená na pražské Výstaviště zanikla po požáru roku 1991.
Budova restaurace včetně vnitřního zařízení a vybavení byla umístěna v pražských Letenských sadech, přičemž harmonické místo a vyhlídková terasa poskytovaly návštěvníkům nádherný výhled na město. Nejdřív její budoucnost vypadala přímo skvěle – fantastická vyhlídka, nahoře v prvním patře, kam se stoupalo po vřetenovitém schodišti kolem modré mozaiky. Tam se také nacházela Francouzská restaurace v I. cenové skupině, Dole v přízemí ji sekundovala Česká restaurace ve II. cenové skupině, ovšem i ta byla pojata exkluzivně a určena pro návštěvu při mimořádných příležitostech. Navíc restaurace ještě disponovala jednou krytou a jednou otevřenou terasou. Restaurace, do které se neinvestovalo, se začínala pomalu opotřebovávat, ale skutečná rána přišla až v roce 1990. Po sametové revoluci se přerušil tok veřejných peněz a v následné privatizaci byla vydražena soukromým majitelům. Kdysi cenný symbol inovace a kultury byl ponechán svému osudu a postupně chátral, až se zachovala jen ocelovo-betonový skelet. Vandalové ukradli vše, co se dalo odnést. Restaurace se stala objektem postprovatizačních spekulací. Nájemníci nevyužívali, až celá budova začala rapidně celoplošně chátrat. Zmizely hliníkové rámy i veškeré autentické nádobí, příbory a další vnitřní vybavení. V roce 1997 získal zdevastované torzo památkově chráněné stavby rakouský investor. Shodl se s nájemcem, že exteriér bude rekonstruován do původní podoby a v interiéru se pokusí zachovat co nejvíce původních prvků. Budova, která se stala ukázkou kreativity českých tvůrců, dokonale odrážela filozofii reklamní agentury Havas. Ta se ji proto na počátku tisíciletí rozhodla opravit a proměnit ji v moderní symbol tvořivosti. Ale restaurace se už do objektu kousek nad řekou nevrátila. Stavba však byla rozšířena o prostory v podzemí, kde se též nachází kanceláře, a svým designovým řešením poutá pozornost milovníků moderní architektury. Sídlí v ní reklamní agentura a při příležitosti významných akcí a výročí otevírá své dveře veřejnosti.
Cíl nepochybně naplnila, stavba získala cenu The Best of Realty v kategorii rekonstrukcí za rok 2002. Nový interiér restaurace navrhli Barbora Škorpilová a Jan Padrnos. Mezi lety 2001 a 2020 sídlila v pavilonu reklamní agentura. V roce 2021 byl pavilon rekonstruován a jeho přízemí slouží jako výstavní síň renomované aukční síně a galerie Adolf Loos Apartment and Gallery.
V současné době otevírá Havas své dveře veřejnosti kdykoliv je to možné: pravidelně se účastní Designbloku i mezinárodní akce Open Houses. Budova Expa 58 často vystupuje ve filmu nebo v reklamách a je také místem veřejných vystoupení.
V prostorách ikonického československého pavilonu z bruselské světové výstavy Expo 58 na pražských Letenských sadech právě probíhá výstava exkluzivních uměleckých děl od přelomu 19. a 20. po 21. století. Aukční síň Adolf Loos Apartment and Gallery, která od roku v objektu od roku 2021 provozuje galerii Expo 58 Art, poskytuje až do 19. března 2023 možnost shlédnout více než 50 unikátních artefaktů od celkem 43 převážně českých tvůrců, které jsou součástí první výběrové aukce moderního a současného umění.
Zdroj:
