Článek
Byla 70.léta a bylo mi tehdy 20 a začala jsem studovat v Praze. A jako správná studentka jsem nejen ležela v knihách, ale také se seznamovala s Prahou, kterou jsem do té doby znala jen z knih.
Na svých cestách pražskými ulicemi jsem se seznámila s mladým kriminalistou. A ten mi jednou navrhl, že by mě večer vzal do vinárny Narcis. Nic jsem o tomto podniku nevěděla, ale když jsem se svěřila spolužačce rodilé Pražačce, tak jsem se dověděla, že jde o podnik, kde se schází pražská galerka a na záchodě je nutné si držet peněženku. Kamarádka řekla, že tam nikdy nebyla a že by se tam také ráda podívala, protože slyšela, že do toho podniku chodí hraběnka Kinská.
Řekla jsem o jejím přání příteli a ten její účast podmínil požadavkem, že kamarádka si musí sebou vzít nějakého kamaráda. A tak jsme do Narcisu vyrazili ve čtyřech.
Vinárna se nacházela v suterénu jednoho z domů vMelantrichově ulici. Vešli jsme do velkého sálu s tanečním parketem, kolem kterého byly dokola koje se stolky . Můj přítel nás zavedl k jednomu z nich. Usadili jsme se a já zvědavě pozorovala tančící páry. Zaujala mě blondýna s mírně vlnitými vlasy v červených minišatech s velkými zlatými naušnicemi a perlovým náhrdelníkem. Obličej vypadal jako maska mrkací panenky. Přítel mi řekl, že to je hraběnka Kinská, která pravidelně chodí do tohoto podniku vždy s drahými šperky. Podivila jsem se: „A to jí tady neokradou?“ Usmál se a řekl, že nikdy , že naopak jí kriminalisté podezřívají z přechovávání kradeného zboží, ale nedá se jí nic dokázat.Po chvíli kamarádka se svým hochem šla tančit. My jsme popíjeli víno a povídali si. Najednou se můj kriminalista zvedl a šel k tančícímu páru. Zůstala jsem u stolu sama. V tom se přede mnou objevil „frajer“ a povídá : „Smím prosit.“ Vůbec ten muž nevypadal důvěryhodně. Neměla jsem chuť jít s ním na parket. A tak jsem řekla: „Mám tu svou společnost.“ A on se otočil na kramfleku a s „promiň“ odešel. Mezitím se vrátil přítel i s mými kamarády.
„Už jsem myslel, že budu muset zasahovat. Jak ses zbavila toho týpka?“ Když jsem mu řekla, co jsem řekla tomu chlápkovi. Zakroutil hlavou a povídá: „Kdybych tě neznal, tak bych řekl, že patříš ke galérce, tohle oni uznávají. Raději, ale zaplatíme a půjdeme domů“.
Víckrát jsem v Narcisu nebyla, protože jsem se s kriminalistou po čase rozešla a bez něho jsem se do Narcisu neodvážila. Hraběnku jsem občas potkala v Melantrichově ulici. Zda patřila do rodu Kinských, nevím, ale přítel neměl důvod mi lhát a prý to byla černá ovce, kterou rod vydědil. Každopádně stará paní ověšená šperky, v šatech určených pro dvacetileté dívky, s dlouhými blonďatými vlasy, neuvěřitelným nánosem líčidel na obličeji, umělými řasami a dlouhými nehty byla pitoreskní postavou, jejíž identita zůstává pro většinu lidí, kteří jí v 70. a 80.letech potkávali , záhadou.
Zdroj:
https://www.facebook.com/watch/?v=375542634656572
https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-prazane/749333/ikonicke-figurky-normalizacni-prahy-extravagantni-hrabenka-dcera-vltavy-i-mistruv-znalec.html?kapitola=2927639
