Článek
Praha byla založena podle legendy kolem roku 880 kněžnou Libuší a jejím manželem Přemyslem.
V 9. století si jako hlavní sídlo přemyslovský rod vybral lokalitu dnešní Prahy. Ve 14. století zažila Praha období mimořádného rozkvětu, které z ní učinilo jedno z předních evropských měst. Někde jsem slyšela, že Karel IV. uvažoval založit Nové město pražské blíž Hradu a uvažovalo se o prostoru mez Královskou oborou a Hradem, což je oblast dnešní Bubenče. Ta byla nakonec pro městskou výstavbu využita až mnohem později. A to zejména na přelomu 19. a 20. století tu rostla vilová zástavba, která z ní dělá exkluzivní čtvrť s dobrým spojením s centrem města.
Průmyslová revoluce do Prahy přináší nejen technický pokrok. Postupně mizí hradby, a naopak vznikají nádraží a železnice protínající i centrum dnešní Prahy. Poté, co byla Praha zasažena v roce 1890 obrovskou povodní, která podemlela ulice i domy, změnila trochu svůj vzhled. Asanace zahrnovala především Josefov (bývalé židovské ghetto) a sousední oblasti Starého Města. Hranici asanačního pásma vymezovaly čáry vedené „… od Vltavy Platnéřskou ulicí, Linhartským nám., za radnicí čp. 13 a 21-I., rovnou čarou rynkem, Dlouhou třídou, Rámovou a Haštalskou ulicí přes čp. 761 a 764-I. Eliščinou třídou k mostu…“
Předmětem asanace byla též povltavská oblast Horního Nového Města, při kostele sv. Vojtěcha (Vojtěšská čtvrť), na Zderaze, významně se změnilo Podskalí s Výtoní. Na Malé Straně byly v rámci asanace prováděny průrazy u Malostranského náměstí, blokem domů U Klíčů v Karmelitské, v Mostecké a Letenské ulici. Začaly se po ní například stavět široké ulice.
Úměrně postupující asanaci a její viditelnosti pro obyvatele narůstaly různé formy nesouhlasu a protestu. V druhé polovině 90. let byla proti asanaci Starého Města a Malé Strany a postupům městské rady svolávána veřejná protestní shromáždění. Na obranu památek se angažovali významní umělci, zejména spisovatel Vilém Mrštík s Manifestem českému lidu (1896) a se svým proslulým manifestem Bestia triumphans v roce 1897.
Zejména architekti v odborných komisích se zasazovali o záchranu některých památek a redukci asanačního pásma. Antonín Wiehl a jeho kolega Zeyer se osobně podíleli na úspěchu této komise v případě záchrany kostela svatého Václava na Zderaze, kde se bouraly domy pro dnešní Resslovu ulici.
Nejvíce zasáhla přestavba po asanaci tzv. Josefov, bývalé židovské ghetto na hranici Starého města Pražského. Původní Mikulášská ulice nazývaná podle kostela na rohu Staroměstského náměstí, od roku 1926 nese svůj název podle Paříže, připomínajíc pařížské bulváry. V původních plánech se však měla stát součástí třídy jdoucí od Národního muzea přes Václavské náměstí, procházející přes Staré Město, Staroměstské náměstí, Josefov, Letnou až po budovu valného shromáždění, která měla kopírovat pařížskou Avenue des Champs-Élysées. Plán architekta Jana Kouly, nazvaný Letenský průkop se však neuskutečnil hlavně pro nedostatek finančních prostředků, ale svou úlohu sehrály i protesty Klubu Za starou Prahu a odpor obyvatel Starého Města. Z původního plánu se kromě zmíněné ulice realizovala jen výstavba mostu Svatopluka Čecha.
Plány na prokopání Letné existovali již dříve. V letech 1584–1593 byl vrch na příkaz císaře Rudolfa II. prokopán od Vltavy v místech těsně západně od dnešního Štefánikova mostu Rudolfovou štolou, která byla určena k zásobování rybníka v Královské oboře čerstvou vodou.
Stráň byla od Prahy velmi špatně dostupná, teprve ve 20. letech 17. století nechal Albrecht z Valdštejna prokopat letenským hřbetem strmou cestu, tzv. myší díru, v místech dnešní ulice Pod Bruskou. Teprve koncem 19. století začala proto být Letná soustavněji osidlována, a to zejména od východu, od Holešovic, a od severu, od Bubenče. V roce 1891 se nedaleko konala Jubilejní výstava, v jejímž rámci kromě samotného Bubenečského výstaviště u severního úpatí vznikla na jižním úbočí první pražská lanová dráha, navazující na linku koňky (lanovka jezdila do roku 1916 a v letech 1926–1935 v její trase jezdily pohyblivé schody). V rámci výstavy roku 1891 byla také postavena severojižním směrem přes pláň a Oveneckou ulicí první česká elektrická dráha, roku 1893 na severním konci prodloužená západním směrem k Místodržitelskému letohrádku, roku 1900 byl provoz elektrické dráhy zastaven.
Návrhy na provedení průkopu do letenského svahu sr lišily: zářez do svahu, prokopání svahu až k jeho rozpůlení anebo vybudování tunelu do svahu (např. projekt Jana Kouly z roku 1897, projekty Bohumila Hypšmana, Antonína Engela, Pavla Janáka, Jana Šachla a Vlastislava Hofmana z roku 1909, Antonína Balšánka z roku 1918, Aloise Dryáka, Bedřicha Bendelmayera, projekty Josefa Štěpánka a Bohuslava Fuchse z roku 1924 a projekty Jana Zázvorky a Ferdinanda Fencla z roku 1928). Ani jede z těchto projektů nebyl realizován.
Státní regulační komise roku 1924 vytyčila pro dopravní obslužnost Letné okružní komunikaci od mostu Legií přes Národní třídu, ulici Na Příkopě a Revoluční třídu až k mostu Štefánikovu, kde se měla napojovat rampami na Letnou, cesty po pláni měly vést k Mariánským hradbám a na Pražský Hrad. Rampy měly být vytvořeny na povrchu letenské stráně a měly se stát součástí dopravního okruhu, avšak nebyly nikdy postaveny.
Automobilové spojení s Letenskou plání se uskutečnilo až v roce 1953, kdy byl vybudován letenský tunel navazující na Štefánikův most. Ve 21.století se pak realizoval tunel Blanka.
Zajímavé jsou i projekty spojené ve 20. a 30. letech 20.století s dnešním náměstím Republiky, ve kterých se uvažovalo o jeho propojení s Vítkovem. Některé projekty navrhovaly na severní straně náměstí vybudovat pomník TGM. Součástí byl i návrh lodžie – pantheonu, kde by byly umístěny busty významných osobností protirakouského odboje. Jiný nerealizovaný projekt navrhoval vytvoření jezdecké sochy TGM nebo zboření kasáren a obestavění náměstí reprezentativními budovami. Po 2.světové válce se někteří projektanti vrátili k myšlence propojení náměstí Republiky a Vítkova a vznikl návrh zbourání Masarykova nádraží. Na místě kasáren měl být vybudován koncertní dům a hotel. K jejich zbourání došlo, ale až v 21.století, aby je nahradilo Paladium.
Po 2.světové válce se někteří projektanti vrátili k myšlence propojení náměstí Republiky a Vítkova a vznikl návrh na zbourání Masarykova nádraží. Bourání se nerealizovalo a v 21.století byla historická budova rekonstruována a nádraží by se mělo stát nejenom důležitým pražským dopravním uzlem s napojením na letiště, ale především místem setkávání, kterým nebudou lidé pouze procházet, ale kvalitně zde trávit svůj čas a setkávat se kvůli práci i zábavě. Snad se i stane místem, které propojí pro pěší přilehlé městské části od Florence po Žižkov.
Již byl zmíněn projekt, který na přelomu 19.a 20.století chtěl z Václavského náměstí vytvořit počátek bulváru, který by procházel přes Staroměstské náměstí k Letné. Náměstí, původně prostor pro trh s koňmi, měnilo často svou podobu. Největší změny probíhaly v 19. a 20. století. Od 15. dubna 2020 probíhala rekonstrukce dolní části náměstí, dokončena byla v září 2022. Došlo k předláždění, doplnění dvou stromořadí i mobiliáře. Přibyl také prostor pro pěší včetně fontány. Podoba rekonstrukce náměstí vychází z modernizovaného výsledku architektonické soutěže z roku 2005, kterou vyhrál ateliér českého architekta Jakuba Ciglera.
Rekonstrukce horní části náměstí včetně návratu tramvajové trati začala v červnu 2024, k dokončení má dojít v roce 2027.
V roce 2025 se objevily informace, že by měla vzniknout železniční zastávka pod Václavským náměstím. Z této zastávky by měly vést tunely přes Karlovo náměstí na Smíchovské nádraží. Na druhé straně povedou koleje na Florenc a Karlín, zatímco posledním směrem se tunely vydají směrem na Vršovice, kde se napojí na povrchovou železnici.
V plánu je také protažení metra z Motola na Zličín, druhé nejvytíženější nádraží ve městě bude Zahradní Město, kde budou stavět vysokorychlostní vlaky, připravuje se nová linka E – buď metra, nebo nadzemní dráhy – z Letňan přes Vysočany, Nákladové nádraží Žižkov, Bohdalec a Pankrác na Smíchov. Plánují se i nové stavby domů, spotovišť a mnoho dalšího.
Jaká bude Praha budoucnosti a co na současné projekty výstavby řeknou budoucí obyvatelé Prahy je zatím ve hvězdách.
Zdroj:
Stanislava Jarolímková, PUTOVÁNÍ PRAHOU, EUROMEDIA GROUP,2025, ISBN 978-80-284-0374-4
