Článek
V knize Pomníky a zapomníky autoři vyjádřili myšlenku, že některé pomníky stavíme proto, aby se na ty, které připomínají, zapomnělo.
Mezi nejznámější pomníky patří pomník mistra Jana Husa od Ladislava Šalouna stojí v Praze na Staroměstském náměstí. Byl odhalen roku 1915, k pětistému výročí Husova upálení. Na počátku stavby pomníku vznikla politická roztržka. 25. listopadu 1889, po zasedání zemského sněmu, probíhala diskuse o umístění pamětní desky Jana Husa na budovu Národního muzea. Princ Karel Schwarzenberg se při této příležitosti vyjádřil neuctivě o husitech, které označil za „bandu lupičů a žhářů“. Jeho výrok vyvolal bouřlivý odpor mezi mladočechy; jako reakce vzniklo rozhodnutí postavit Husovi v Praze pomník. 31. května 1890 byl na Staroměstské radnici ustanoven Spolek pro zbudování pomníku Mistra Jana Husa; do jeho čela byl zvolen Vojtěch Náprstek. Základní kámen k pomníku byl položen při slavnostech 4. a 5. července 1903 základ byl dokončen roku 1911; pomník měl být slavnostně odhalen o 12 roků později, 6. července 1915, v čase 500. výročí Husovy smrti. Skutečné odhalení s velkolepou oslavou před pomníkem se však za války konat nemohlo, oslavovalo se tedy jen „při zavřených dveřích“ v zasedací síni Staroměstské radnice.
V Československé republice se pak slíbené velké slavnostní odhalení Husova pomníku už nikdy nekonalo, přičemž 3. listopadu 1918 strhnutí Mariánského sloupu drastickým způsobem „vyřešilo“ spor, zda mohou stát oba pomníky vedle sebe. Dnes na Staroměstském náměstí stojí kopie Mariánského sloupu a já doufám, že nikoho nenapadne pod nějakou záminkou odstranit pomník Jana Husa. Snad ho nepotká osud pomníků Palackého a Jungmanna.
Pomník Františka Palackého z roku 1912 je dominantou Palackého náměstí na severním předmostí Palackého mostu v Praze 2 – Nové Město. V době svého vzniku symbolizoval úspěšnou emancipaci českého národa a jeho cestu k vlastní státnosti. Devítimetrový monument je dílem sochaře Stanislava Suchardy a architekta Aloise Dryáka. A jen skutečnost, že je zde zastávka tramvaje s názvem Palackého náměstí, zachraňuje pomník od úplného zapomnění. Pomník Jungmanna od Václava Levého a Ludvíka Šimka, který byl slavnostně odhalen 15. května 1878 za účasti stovek spolků a cechů a tisíců občanů včetně venkovanů v krojích, dodnes stojí na Jungmannově náměstí poblíž Václavského náměstí, ale kolik Pražanů ví, kde je Jungmannovo náměstí a že je tam pomník jednoho z národních buditelů 19.století.
Pomník spisovatele Julia Zeyera, sousoší umístěné v jeskyni z uměle navršené žulové skály, jehož součástí scenérie s potokem, jezírkem a můstkem ve východní části Chotkových sadů v Praze na Hradčanech, je místem kam zabloudí jen velmi málo lidí. A ještě méně z nich ví o sporu o charakter pomníku mezi Josefem Hlávkou a Josefem Maudrem.
Naopak pozornosti určitě neunikne Pražský metronom, což je kinetický sochařský objekt Vratislava Nováka, instalovaný roku 1991 v místě bývalého Stalinova pomníku v Praze na Letné nad Čechovým mostem. Paradoxem je, že ani jeho instalace nedokázala z paměti lidí vymazat skutečnost, že zde stával v letech 1955–1962 Stalinův pomník. Dokladem jsou i stránky těch, kteří propagují skateboarding. „Z českých jezdců na Stalinu začínali rideři jako Maxim Habanec, Petr Horvát, Jakub Osten, Petr Cidorák, nebo Tomáš Stejskal.“ To píšou na svých stránkách lidé, kteří mohli Stalinův pomník Otakara Švece vidět jen na historických fotografiích.
Výpověď pomníků je mnohovrstevná.Vybudování takřka každého pomníku manifestuje určité politické postoje. Pomníky připomínají důležité události či osoby a spoluvytvářejí tak oficiální podobu historie. Tedy toho, co a jak si máme pamatovat a připomínat. Změna politického uspořádání vede ke zpochybnění existence stávajících pomníků a ke snahám o jejich odstranění. V historii jsme se setkali s likvidací památníků, a tedy k „přepisování“ paměti. Přemýšlení nad památníky, jejich povahou a příběhy nám tak může pomoci při odkrývání různých, často konfliktních vrstev paměti.
Zdroj: Jiří Pokorný a Zdeněk Hojda, Pomníky a zapomníky , Paseka1999 ,ISBN 8071850500
