Článek
Dnes se hodně mluví o umělé inteligenci. Někteří v ní vidí spásu a jiní hrozbu.
Dopady umělé inteligence a s ní spojené robotiky už desítky let promýšlejí autoři sci‑fi i mnozí vědci a futurologové.
Budoucnost, kdy roboti, automaty a počítače převezmou ekonomiku od výroby všeho možného až po nejrozmanitější služby a budou se lidem starat o pohodlný život předjímal již Karel Marx, který z tohoto předpokladu vyvodil již v 19.století závěr, že pokud nebude člověk (lidstvo) pracovat, aby zajišťoval své potřeby, musí se mu práce stát potřebou, aby přežil jako člověk. Polský sci‑fi autor Stanislav Lem narýsoval na počátku šedesátých let 20. století jinou vizi společnosti hojnosti. Naprostá většina populace se v jeho vizi ponořila do hédonického nicnedělání. Navíc doplněného medicínským zásahem do vědomí, které utlumilo jak agresivitu, tak přirozenou soutěživost a touhu poznávat a jen úzká elita, vědci, kteří budou poznání, zejména výzkum vesmíru, posouvat kupředu.
Podobně jako v 19.století vyvolával strach ze ztráty zaměstnání u pracovníků rozvoj strojové výroby, tak v současnosti stejný strach vyvolává nástup umělé inteligence v dalších oborech. Stroje nenahradily zcela lidi z výroby, ale změnily charakter jejich práce. Zanikly některé profese a jiné naopak vznikly. Podobně nám díky rozvoji umělé inteligence zanikají a budou zanikat některé profese, ale jiné potřebné k rozvoji umělé inteligence budou vznikat.
Velkou neznámou je opravdová superinteligence, stroj vybavený vědomím. Pokud nějaký takový bude disponovat inteligencí ve výši 3000 IQ, což vývojáři očekávají, a bude myslet a rozhodovat milionkrát rychleji než člověk, vyvstává otázka, jak vedle něj obstát. Z pomocníka v podobě ChatGPT a dalších podobných modelů by se snadno mohl stát přísný pán. Takové systémy by se mohly množit, převzít vědu a získávat pozice v ekonomice i politice. Zatím není jasné, jak je regulovat: je těžké si představit, jak nižší inteligence, tedy člověk, bude ovládat inteligenci vyšší. Od toho je blízko k závěru, že stroj převezme místo na vrcholu evoluce.
A co člověk, co s ním bude, když jeho práce už nebude potřeba ani k ovládání jim vytvořených zařízení? Přemění práci, která ho vytvořila, z nutnosti ve svou potřebu a tím se zachová a bude řešit problémy symbiózy se superinteligencí. A jak bude tato symbióza vypadat? Zachová si člověk kontrolu nad superinteligencí nebo superinteligence bude kontrolovat lidi?
Již v současné době se vedle pozitiv projevují některá negativa dopadu umělé inteligence na člověka. Jedním z těchto negativ je deepfake, což je technologie, která umožňuje vytvářet falešný digitální obsah a realisticky například nahrazovat tváře nebo hlasy v existujících fotografiích nebo videích. Generativní nástroje mohou nejen vytvářet falešné fotografie, zvuk i video, ale také aktivně komunikovat jménem konkrétní osoby. Schopnost běžného uživatele rozeznat falešný obsah podle odborníků rychle klesá s dalším rozvojem umělé inteligence. Zároveň s tím narůstá nebezpečí spoléhání se na umělou inteligenci. V masovém měřítku se s tím setkáváme při využívání jazykových překladačů, které mnohým lidem nahrazují učení se cizím jazykům. Podle některých časté spoléhání se na umělou inteligenci může doslova „vypínat“ náš mozek, omezovat kreativitu a zhoršovat schopnost zapamatování.
Tak jako téměř u všech výtvorů člověka je i umělá inteligence včetně superinteligence dobrý sluha, ale špatný pán. Lze využít i zneužít. A zneužití objevu radioaktivity k výrobě válečných zbraní, které jsou schopny zničit lidstvo, by nám mělo být varováním.
