Článek
Poslední stojaté vody rozčeřil případ ostravského muže, který po odvolání dostal místo vězení podmínku za zneužití dítěte. Je, nebo není tohle typický případ benevolence soudu, který kašle na poškození oběti a adoruje mužského?
V tomto příběhu má opět vliv na mínění soudu dosavadní bezúhonnost a dobrá pověst pachatele v okolí. Proč, proboha?! Pachatelé jakéhokoliv násilí a nátlaku za zavřenými dveřmi domova přece mají většinou až skvělou pověst ve svém okolí. Oddělují své chování na prahu domova od toho, co zůstane venku a co se děje uvnitř.
Tady se pachatel vymlouval i na poruchy spánku. Jenže věc se stala dvakrát! Měl tedy po prvním maléru příležitost vzít rozum do hrsti, a když už byl schopen se omluvit, zařídit i neopakování situace. Například, že se dítě (takhle velké) při své noční můře nebude stěhovat mezi dospělé, ale třeba na přistýlku vedle matky. Nebo že se automaticky zvedne on a z ložnice vypadne. Tady se stala chyba, za niž by měl skutečně nést odpovědnost. Včetně chování, jaké mu možná bylo přičteno k dobru, totiž že podruhé okamžitě ruku stáhl. Zareagoval na nevůli dítěte a tím pádem byl velmi dobře příčetný.
Možná, pokud by se mu chtělo situaci řešit a udržet si vztah i to otcovství, mohl mluvit s družkou, mohli využít krizové poradenství, mohl leccos. Včetně shora uvedené změny v prostředí ložnice. Třeba už i proto, aby následná druhotná viktimizace dítě nezasáhla, když už ji prý miloval jako svou. Okolí bývá nemilosrdné a třebaže holčička sama zasáhla tím svěřováním se, stejně tu asi bylo hodně poplachu - o po rozsudku bude zas (A která že to je? Nojo, tahle…). Nebo tiše rodinu opustit po vzájemné dohodě.
Matky si dnes málokdy uvědomí, že nový partner vedle dítěte znamená i potenciální možnost takovéhle situace. Pozor ale, hrozí rovněž nepravdivé osočení, když se dívce partner nelíbí a touží po předchozí rodině. Děti jsou v tomhle hodně nemilosrdné, chtějí často mít „svou“ původní rodinu, dát rodiče zpátky dohromady. A protože se během rodinného soužití stávají různé náhody, hlavně v malých bytech, snadno mohou nějaké situace využít a přetvořit ji v napadení.
Vzhledem k tomu, jak se skutečný pachatel může jevit navenek (což často zlepšuje výsledek soudního jednání), ani matky často nevěří, pokud dítě něco naznačí. A protože dítě, které nenašlo moc podpory nebo se mu příliš nevěřilo (anebo obvinění z nějakého důvodu stáhlo, třeba aby maminka nebyla smutná), už málokdy svěřování zopakuje, může být zazděné ve zneužívání, které se postupně zvyšuje.
Vždyť ve hře je opanování sexuálního prostoru, spousta mužských erotických fantazií a provádění, na jaké jen tak nikdo nemá. Jsem-li průměrný a celkem nezajímavý navenek, jsem bohatý doma. A jde-li o vlastní dceru, užívám si, roven králům a bohům. Vychovávám si každopádně milenku, budu její první a možná i dlouho jediný…
No a pokud jsem muž celkem úspěšný a přesto cítím nějaké omezení, jakým mi osud ubližuje, platí skoro totéž. U nás se zneužívání a incestům věnovala větší pozornost až po revoluci, ale na počátku sedmdesátek v Německu sexuolog Gödtel zjistil, že je tohle ohrožení u dětí častější, než zánět slepého střeva. A snad jako nejdrsnější uváděl, že v průmyslové oblasti (Düseldorf a podobně) zejména v hornických rodinách po smrti nebo oslabení ženy nemocí prostě nastoupí dcera v kuchyni i posteli. V těch sedmdesátkách jsme měli v běžně nepřístupném Kriminalistickém sborníku rozsáhlou studii od policisty z Východočeského kraje, kde uváděl i dny a hodiny, v nichž nejčastěji k napadení dítěte docházelo - zkoumal hlavně incesty. Takže když v úterý, kdy nic v televizi nebylo, takhle kolem šesté, než matka oběhla krámy a stihla přijet nebo přijít…
Jaké jsou následky? V níže uvedeném odkazu se popisují a z toho, jak jsem během života oběti potkávala, sedí to velmi přesně. I dkyby dítě vyrostlo mimo okolí domova, kde k napadení došlo, během puberty bude události zpracovávat. Podle toho, jak se s ním zacházelo, mělo-li odbornou pomoc (už to vidím i dnes, při nedostatku zkušených psychologů a psychiatrů, zejména těch dětských), objevil-li se někdo všetečný, co zjistil senzaci. Minulost oběti dožene i po letech, třeba když je rodina (i snoubence!) diskrétně upozorněna - a dotyčný tlak rodiny neustojí. I to se děje. Je však nutné dotyčného tvrdě odsoudit? I on je obětí, protože vyrůstal v nějakém názorovém prostředí, je ublížený, že takovou zásadní věc nevěděl, možná volí mezi láskou a rodinou, protože taková nesmí přes práh.
Nejenom tedy, že si oběť užívá odstoupení až nenávist k vlastnímu tělu (zvláště tam, kde se dítěti neubližovalo do bolesti, ale začínalo to jako příjemné hry), padne ve svých očích ke dnu v rámci společenství. Bez sebevědomí, bez sebeúcty, skvělá kořist pro predátory, kteří potřebují manipulovat a ovládat.
Ano, zmínila jsem jisté příjemno - a v tom je skryté dlouhodobné plánování pachatele. Takové hry tatínka a holčičky, co jsou hezkým tajemstvím, ale postupně se od mazlení rozšiřují a stupňují. Trvá to roky a potom je pro oběť rovněž obtížné vnímat svoje dětství nějak v dobrém. Většinou zkusí všechno, co bylo s rodinou a doma, nějak uzamknout a nemít. Dětství, ptáte se? Ale ano, nějaká družina, babička a dědeček. Nic víc. Doma? Nevím, asi jako všude…
Ani tyto děti nejsou ničím vinny! Přesto právě to, že něco bylo příjemné, jim osobně časem vadí veškerá intimita natolik, aby si znechutily všechny dotyky, polibky, sexuální hrátky. Jedna mi vyprávěla, že po prvních „francouzácích“ s milým zvracela. Byl přitom úžasný, milovala ho, ale… A sice se vdala, ale buď tak nějak v posteli hraje, aby byl spokojený, nebo si dá panáka a čeká, až ten mužský pomalu přestane, po dětech a čtyřicítce je prý už klid a všechny se konečně vyspí, říká se.
Pokud tady občas žehrám, že si neuvědomujeme rozsáhlost poškození dětského, dívčího a ženského světa, které poznamenává celý život, dlouhá desetiletí, věřte, že mám vyslechnuto a odpozorováno víc, než bych kdy chtěla. Pravda, kluci se mi nesvěřují, ale bývají obětmi také, i když v trochu menší míře. I oni trpí a také umírají na následky sexuálních útoků. Do toho se plést nebudu. (Zatím? Doufám, že nebude příležitost.) Společensky však, naštěstí, nejsou chlapci jako oběti tak ničeni, jako u děvčat. Aspoň to ne.
Pokud tedy dojde k velmi mírnému nebo podmínečnému rozsudku nad pachatelem, který přece jinak žije spořádaně a je napohled sympaťák, dochází ke strašlivé křivdě. Protože oběť to právem, vážená justice, cítí jako výsměch. I kdyby dokázala s terapeutem překonat následky (jaké se také veřejně probírají), po tom šťourání kdekoho ve svých vnitřnostech se už jen těžko posbírá.
Tohle vážně chceme?
Zdroje: https://www.novinky.cz/clanek/podcasty-zpoved-matky-kristyny-roky-zneuzivane-otcimem-dcera-se-bala-sverit-a-ja-zeptat-40538263#utm_content=ribbonnews&utm_term=Pohlavn%C3%AD%20zneu%C5%BE%C3%ADv%C3%A1n%C3%AD&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-znasilneni-ne-jen-pohlavni-zneuzivani-soud-muzi-zmirnil-pet-let-vezeni-na-triletou-podminku-40539109#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
https://sancedetem.cz/myty-fakta-o-sexualnim-zneuzivani-deti
